Do Litoměřic na kávu s párou
I když před kavárnou v budově původního nádraží stojí na kolejích parní lokomotiva, jedinou páru tu dnes vytvářejí kávovary. I tak začíná být zdejší stánek s kávou a cukrárnou pojem. Pro místní i přespolní.
Trochu historie
Do starobylého královského města s biskupským sídlem přivedla koleje Rakouská severozápadní dráha už v roce 1874 tunelem dlouhým 300 metrů. Trať podél pravého břehu Labe z Lysé nad Labem do Děčína a dál do Drážďan a Berlína byla velmi frekventovaná. A tak místo původní skromné zastávky u kolejí tu postavily dráhy poměrně velikou nádražní budovu. Fungovala až do roku 1957, ale když kvůli zvyšujícímu se provozu bylo nutné postavit podél Labe elektrifikovanou dvojkolejnou trať, projektanti přesunuli novou trať blíže k Labi, mimo tunel i nádraží. V budově zůstaly kanceláře, bylo tam pár služebních bytů, nástupiště osiřelo. O chátrající objekt neměl nikdo zájem, a tak jej České dráhy daly nakonec do dražby. To na scénu vstoupili manželé Plíhalovi.
Napínavý příběh s krásným koncem
Jana Plíhalové vzpomíná, jak se k nápadu převzít zchátralou nádražní budovu pod jezuitskou kolejí v Litoměřicích dostali.
„Jsem železničářka a měla jsem jedno velké přání. Oslavit mé padesátiny na nádraží. Tak jsme do té dražby šli a manžel vyhrál. Nádraží bylo dlouhá léta úplně opuštěné, a tak jsme tomu začali říkat Ztracená zastávka. Ale nejdříve jsme dlouho přemýšleli, co s tím vlastně uděláme. Byty, školka, ordinace… Ale pak když jsem viděla odsud ten výhled na litoměřické parkány, biskupský palác a Radobýl, tak nás napadlo, jak by tady se krásně sedělo a popíjela se tu dobrá kávička. A nakonec po zralé úvaze padlo rozhodnutí, že tu otevřeme kavárnu. Pak jsme začali vymýšlet její název a využili spojitost téhle budovy se starou parní železnicí. A jednou nás napadla Káva s párou. Aby ta iluze byla dokonalá, snažili jsme se dostat sem na tu původní opuštěnou kolej opravdovou parní lokomotivu. Nakonec jsme přes inzerát zjistili, že je na prodej historická parní lokomotiva Krauss München z roku 1897. Stálo nás to spoustu úsilí, času a peněz. Ale nakonec byla tady.“
Proč sem lidé rádi chodí?
Káva s párou není typická nádražka. Je to elegantní, dobře vedená kavárna, která vedle kvalitní kávy a čajů má vlastní cukrárenskou výrobu a domácí limonády. Tím je dána skladba návštěvníků. Na prvním místě to jsou asi rodiny s dětmi. A pak dámské společnosti milující kávu a zákusky. A v poslední době cyklisté obou pohlaví. Dvě dámy, asi padesát plus, přijely na kávu až z Roudnice, kde nechaly auto. Hrome, s cestou zpátky je to přes padesát kilometrů, to musí být pěkně trénované. Ale bližší pohled na jejich bicykly ukázal, že jde o motokola. Obě ženy tu zjevně nebyly poprvé, věděly, co si mají objednat, jakou kávu, jaký dort, co jim posledně tak chutnal. Zákusky tu mají všechny skvělé, ale to jejich Tiramisu, to je třída. Stejné je to s kávou, různé druhy, různé chuti a v teplých dnech široká nabídka ledových čajů a kávy. Kdo není na sladké má na jídelníčku také něco pro sebe, třeba čočkovou polévku se slaninou, slané koláče, domácí pomazánky a k tomu kvalitní vína z nedalekých žernoseckých vinic nebo pivo Bernard To je častá volba mužů na kolech.
Přednosta Artur
V rozsáhlém suterénu Ztracené zastávky je skryté malé muzeum, takové království železniční historie, kde jsou desítky, spíše stovky fotografií, obrazů, předmětů a modelů, které připomínají slavnou epochu na našich kolejích. A kraluje tomu přednosta Artur. Má tady i přednostenskou kancelář s kanapem, jako z oscarového filmu Ostře sledované vlaky, na kterém ulehli Václav Neckář s Naďou Urbánkovou. A další předměty připomínají jiný slavný film Přednosta stanice s Vlastou Burianem. Je tu původní telegraf, hradlo razítka, telefony a drážní váha, na které se mohou zvážit hlavně děti. Pro ně je to celé vymyšlené. Obrázky, modely, a hlavně jezdící vláčky, které mohou obsluhovat. No a pak jsou tu ještě skřítci, kteří se sem dostali z pravlasti železnice Anglie. Je jich sedm a v minulosti dělali neplechy na nádražích i na kolejích. A jeden z nich dokonce strašil cestující v tunelu. Ten se jmenuje Tunýlek. Když se ze suterénu železničního muzea dostaneme znovu na peron a podíváme se úžasný zahradní model železnice s parními vláčky, můžeme skřítky začít hledat tady. Jsou tu schovaní někde mezi zmenšenými dominantami Litoměřic s renesanční radnicí, kostely a paláci. Železnice má celkem tři okruhy a vláčky se rozjedou vhozením žetonu, který rodiče koupí dětem v kavárně.
A vláčky jedou…
Největší úspěch při návštěvě kavárny a cukrárny Káva s párou na starém litoměřickém nádraží mají, alespoň u dětí a rodičů, pojíždějící vláčky na zahradní železnici. Na poměrně velkém prostranství vedle bývalého nádraží před zaslepeným tunelem nechali manželé Plíhalovi postavit vskutku unikátní železniční model. Jana Plíhalová vzpomíná, jak to vznikalo:
„Začali jsme ho stavět v roce 2014, když už kavárna fungovala, abychom využili poměrně velký volný prostor vedle nádraží. V podstatě jsme do té doby nevěděli, co s ním. Naši kamarádi z Království železnic ze Smíchova nám poradili zahradní železnici. Tak jsme to zkusili. Ale řekli jsme si, proč tam ke kolejím dávat nějaké domečky, když tam můžeme umístit nejznámější dominanty Litoměřic? Později jsme to ještě jednou předělali, ty stavby zvětšili a vyšperkovali a na kolejích dneska jezdí i větší soupravy vláčků.“
O litoměřické dnes patrně nejznámější kavárně Káva s párou se už napsalo dost článků. I to přispělo k její skvělé pověsti. Jezdí sem i návštěvníci z Německa, nemají to daleko a po Labi už vůbec ne. Pro naše turisty je to skvělá brána do Českého středohoří, slavný vrch Radobýl nad Litoměřicemi, který je vidět ze zahrádky na peronu, je odsud co by kamenem dohodil. Stalo se tu pravidlem, že se hosté rádi vracejí a ti, co sem přijdou poprvé jsou po každé příjemně překvapeni.
Související
-
Nádražní restaurace
Restaurace na kolejích, nádražní restaurace nebo jen "nádražky", bývají v nádražních budovách na peronech přímo u kolejí. Tam kde nejsou, máte pocit, že nádraží je osiřelé.
