Jak se žije LGBTQ+ lidem v Česku?
Přestože dvě třetiny české společnosti podporují manželství pro všechny, na půdě českého parlamentu vyvolal příslušný návrh zákona vášnivou diskuzi. Vznikl dokonce i protinávrh, který chce – po vzoru Polska, Maďarska, Slovenska či Ruska – ústavně zakotvit manželství jako svazek mezi mužem a ženou.
Jak to, že v pohledu na práva LGBTQ+ lidí existuje taková propast mezi politickou reprezentací a zbytkem společnosti? „Tu otázku si kladu každý den a nemám na ni odpověď,“ říká Adéla Horáková, právnička a aktivista z iniciativy Jsme fér. „Je to do očí bijící. Všímají si toho všichni. Novináři, LGBTQ+ lidé i všichni ostatní, kteří nás podporují. Ti všichni se mě ptají: ‘jak je možné, že je to takhle zaseklé? Vždyť máme podporu veřejnosti. Jak je to možné?’ To je otázka na SPD, ODS, KDU-ČSL a velkou část ANO. U mnoha politiků je ten postoj bohužel tak zarytý, že tam není prostor k debatě. Kdyby český parlament odrážel nálady celé společnosti, tak už v Česku manželství pro všechny dávno máme.“
Česko v mezinárodním srovnání
Jaká je tedy situace LGBTQ+ lidí v Česku? A jak jsme na tom v mezinárodním srovnání? Záleží samozřejmě na tom, s kým se chce Česko srovnávat. „Když se budeme srovnávat se Slovenskem, Maďarskem a Polskem, tak na tom budeme lépe. Když se budeme srovnávat s Německem, Rakouskem a Velkou Británií, tak na tom budeme hůře. A mně přijde, že když se bavíme o jiných tématech, tak má česká politická reprezentace ambici srovnávat se s jinými zeměmi, než je Slovensko, Polsko nebo Maďarsko. Ale když přijde řeč na LGBTQ+ lidi, stejnopohlavní páry a duhové rodiny, tak najednou jako kdyby soutěžili v tom, kdo se rychleji přiblíží právě třeba Maďarsku nebo Polsku,“ hodnotí právnička Horáková.
Také vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková považuje aktuální legislativu v oblasti práv LGBTQ+ lidí za nedostatečnou. „V Česku máme registrované partnerství, byť v omezené podobě. Nemáme ale například specifickou ochranu LGBTQ+ lidí před předsudečným násilím. Zároveň ještě pořád nebyla zrušena povinná kastrace při úřední změně pohlaví. Na obojím pracujeme – jak na lepší ochraně před předsudečným násilím, tak na zrušení povinných kastrací. V ostatních státech Visegrádu jsou některé tyto dílčí otázky vyřešené, ale zase třeba nemají uzákoněné ani registrované partnerství. Takže bych rozhodně neřekla, že Česká republika si vede nějak výtečně. Rozhodně máme co zlepšovat.“
Česká veřejnost je právům LGBTQ+ lidí nakloněná
V jednom ohledu má ale Česko o něco lepší pozici než Polsko, Maďarsko či Slovensko. Veřejné mínění je v Česku dlouhodobě nakloněné právům LGBTQ+ lidí, připomíná Michal Pitoňák z Národního ústavu duševního zdraví. „Česko se v tomto ohledu podobá spíše státům v západní Evropě. Když se podíváte na mapu veřejného mínění, kterou jsme zpracovali v rámci think tanku Queer Geography, tak vidíte, že jsme na tom podobně jako Německo či Rakousko a velmi se lišíme od Slovenska, Polska a Maďarska. V této otázce není veřejné mínění v zemích Visegrádské čtyřky jednotné.” Také podle Adély Horákové je celospolečenská atmosféra vůči LGBTQ+ lidem v Česku poměrně příznivá. „Když to hodně zjednoduším, tak náš problém není na ulici, s běžnou populací. Samozřejmě, že dochází k projevům nevraživosti a diskriminaci. Také na to upozorňujeme a je to problém. Ale není to převažující rys české společnosti. Většina nevraživých projevů přichází z českého parlamentu a z církevních kruhů – a to mě velmi mrzí,” říká Horáková.
Hrozí Česku maďarský či polský scénář?
I proto podle Horákové není vyloučené, že Česká republika bude následovat země jako Maďarsko či Polsko, kde se situace LGBTQ+ lidí v posledních letech výrazně zhoršila. „Máme konkrétní důvody se toho obávat, když se podíváme na to, co je předloženo ve sněmovně a na to, jak se chovají politici napříč politickým spektrem – v tomto případě neplatí dělení na vládní koalici a opozici. Visegrádský region, resp. vlády visegrádských států, jsou vůči LGBTQ+ lidem velmi nevstřícné. A východní Evropa se v celosvětovém měřítku začíná stávat jakýmsi homofobním skanzenem,” dodává Horáková. Dokládají to ostatně i výsledky pravidelných šetření, která zhruba v padesáti převážně evropských zemích provádí sdružení LGBTQ+ organizací ILGA Europe. „V roce 2013 bylo Česko asi na 18. místě z nějakých 50 zemí. V roce 2023 skončilo Česko na 33. místě. Vidíme tedy neustálý propad. A ten důvod je zřejmý. Od roku 2006 se v Česku – s výjimkou úpravy registrovaného partnerství v roce 2016 - pro LGBTQ+ lidi nic neudělalo. Zatímco v ostatních státech nespí a politici a političky se nebojí dělat rozhodnutí, která je někdy potřeba společnosti více vysvětlovat,” uzavírá Michal Pitoňák.
Proč diskuze o právech LGBTQ+ lidí rozděluje českou politickou scénu? Jakou roli v této debatě hraje katolická církev? A jak aktuální situaci vnímají samotní LGBTQ+ lidé v Česku? Dozvíte se ve třetím dílu podcastu Česko v šesti kapitolách.
Související
-
Česko v šesti kapitolách
Klima a životní prostředí, Evropa, práva národnostních a sexuálních menšin, migrace a vztah k Rusku. Jakým směrem se vyvíjí veřejná debata? A jak je na tom Česko?
o pořadu
Česko v šesti kapitolách
Klima a životní prostředí, Evropa, práva národnostních a sexuálních menšin, migrace a vztah k Rusku. Jakým směrem se vyvíjí veřejná debata? A jak je na tom Česko?
