Žije v Českém Švýcarsku kočka divoká? Snímky z fotopastí vydaly překvapivé svědctví
Patří mezi nejúspěšnější predátory, vyskočí až do třímetrové výšky, má ostré drápy, při lovu je téměř nehlučná a vybavena smysly, o kterých mohou lidé jen snít. Kočka divoká byla v Česku téměř vyhubena, v posledních letech se ale pomalu do české přírody vrací. Nejnověji se snaží potvrdit její výskyt na svém území Národní park České Švýcarsko, kde ji zachytily fotopasti.
Kočka divoká patří mezi nejvzácnější šelmy v Česku. Potkat ji ale ve volné přírodě je téměř nemožné. I když ještě zhruba v polovině 18. století byly kočky divoké běžným obyvatelem českých lesů, od začátku 19. století začala jejich populace rychle ubývat a do poloviny 20. století z přírody kočky divoké prakticky vymizely.
Myslivci je totiž intenzivně lovili, neboť je považovali za vážného škůdce malé zvěře. Dokonce prý v minulosti končila kočka divoká i na talířích, lidé totiž věřili, že má její maso zázračné účinky. Četnost divokých koček se nakonec natolik snížila, že dnes je zařazena mezi velmi ohrožené živočichy.
„Kočky divoké jsou v přírodě České republiky velmi vzácné, v uplynulém desetiletí byly ojediněle zaznamenány pouze v několika oblastech, například na Šumavě, v Beskydech či v Doupovských horách,“ uvedla na webu správa parku České Švýcarsko.
Zoologové se nyní snaží výskyt kočky divoké na území parku potvrdit. Snímky z fotopastí, které jsou v parku rozmístěny kvůli monitoringu volně žijících zvířat, podle odborníků zachycují šelmu s typickými rozlišovacími znaky pro kočku divokou. Ta je podobná kočce domácí, ale odlišuje se od ní velikostí, zbarvením, větší hlavou s menšími ušními boltci i kratším ocasem. Kocour může dosáhnout hmotnosti až 9 kilogramů, což je více, než váží některé lišky.
„Vzhledem k tomu, že se jedná o snímky pořízené za denního světla, jejichž kvalita je mimořádná, lze říci, že se velmi pravděpodobně jedná o téměř čistou kočku divokou, která má všechny typické rozlišovací znaky a naopak nenese žádné zjevné znaky křížence,“ uvedl zoolog Martin Valášek ze Správy Národního parku České Švýcarsko.
Jehla v kupce sena
Přírodovědci chtějí zjistit, zda šlo o migrujícího jedince, nebo se na území národního parku kočky divoké usadily. Umísťují fotopasti cíleně a s využitím vnadidla, které je pro kočky mimořádně atraktivní. „Jedná se o výluh z kozlíku lékařského, kterým je potřísněný dřevěný kolík umístěný před fotopast,“ přiblížil Valášek.
Potvrdit její výskyt opakovaně ale podle něj nemusí být snadné, protože území národního parku je velmi rozsáhlé. „A ve zdejším komplikovaném terénu hledáme pověstnou jehlu v kupce sena. Budeme potřebovat i notnou dávku štěstí,“ konstatoval zoolog.
Pokud se kočka divoká v území vyskytuje trvale, zvýšila by se podle expertů také šance, že se kromě fotografií podaří časem získat i vzorky srsti a podrobit je analýze DNA. Ta by pak poskytla i bližší informace o původu kočky či míře případného křížení s kočkou domácí. Dosavadní výzkumy ukazují, že tato míra křížení, tedy hybridizace, je u středoevropských populací koček divokých nízká.
