Snažím se být akční, nesedět doma a koukat do zdi. Legendární Antonín Panenka slaví 75. narozeniny
Do fotbalových dějin se zapsal hlavně penaltou proti Německu, díky které se Československo stalo v roce 1976 v Bělehradě mistrem Evropy. Má doma titul Fotbalista roku, kromě zlaté i bronzovou medaili z mistrovství Evropy, Cenu Václava Jíry za rozvoj českého fotbalu i státní vyznamenání – Medaili Za zásluhy. Legenda Bohemians a celého československého a českého fotbalu Antonín Panenka slaví 2. prosince 75. narozeniny.
„Jak se mám? Je taková divná doba, všechno je hektické. Jak se mám, záleží na tom, jak je na tom člověk zdravotně. Já jsem na tom úměrně věku. Snažím se být akční, nesedět doma a koukat do zdi, ale rád chodím mezi lidi. A samozřejmě pokud ještě je zdraví a tělo to zvládá, snažím se hodně sportovat, protože sport mi pořád přináší potěšení, velkou radost,“ přiznává v rozhovoru pro Radio Prague Interantional čerstvý pětasedmdesátník Antonín Panenka.
Od jeho slavné bělehradské penalty uplynulo 47 let. Svým „dloubákem“ tehdy oklamal německého brankáře Seppa Maiera. Místo očekávané prudké střely do brány míč totiž pouze jemně podkopnul a vysokým obloukem poslal do středu brány.
„Měl jsem takový systém, že když jsem kopal penaltu, tak jsem si dával velký rozběh. Protože během toho rozběhu jsem měl možnost reagovat na to, jak se chová brankář. Jestli třeba skočí, nebo riskuje atd.. Druhá věc je, že když chci penaltu takto kopnout, jde o to, abych svým chováním, gestikulací, rozběhem, očima, abych si toho brankáře navedl tam, kam potřebuji. To znamená, že chci brankáře přesvědčit, že to kopu třeba doprava nebo doleva a že jeho pak ani nenapadne, že bych to kopl jiným způsobem.“
Sepp Maier tehdy nic podobného nečekal a byl prý na českého fotbalistu naštvaný.
„Předpokládám, samozřejmě nevidím do jeho hlavy nebo jsem neviděl, že to bylo z toho důvodu, že západní média napsala, že jsem ho zesměšnil. Což ale není vůbec pravda. Je to naprostý nesmysl. Neznám člověka, který by chtěl někoho zesměšnit ve finále na MS v poslední penaltě. Já jsem prostě kopl penaltu svým způsobem. Za prvé měl jsem to dobře natrénované a za druhé prostě jsem viděl jako nejjednodušší střelit gól tímto způsobem. A západní novináři napsali, že jsem z něj udělal klauna, šaška, ale není to pravda. Ale je pravda, že se minimálně 30, 35 let na mě zlobil.“
ČTĚTE TAKÉ
„Několikrát jsem se s ním pak setkal osobně, byl to vynikající, veselý, takový družný, kamarádský typ. Říkal samou legraci. Ale vždycky do té doby, než slyšel jméno Panenka, to pak úplně otočil a bylo vidět, že mu to je velmi nepříjemné. Trvalo to skoro 35 let. Pak jsme se jednou setkali, když přijel na návštěvu do Prahy, na akci německého velvyslanectví. Dali jsme si malé pivečko a druhý den jsme si šli zahrát golf. No a tam už byl naprosto normální. Takže od té doby už je to v pořádku.“
Vlastně mě ta penalta trošku poznamenala
Penalta ale vstoupila do historie fotbalu. Technice Antonína Panenky se říká „vršovický dloubák“, ve světě se používá pojem „Panenka goal“ nebo „Panenka kick“.
„Nikdy jsem to předpokládal. Vlastně mě trošku ta penalta poznamenala. Moje životní fotbalové krédo bylo hrát pro diváky, abych já z toho měl radost, potažmo abych udělal něco, na co lidi budou vzpomínat, o čem si budou vyprávět a třeba se budou těšit na další zápas, že zase uvidí něco zajímavého. Trošku jsem prostě chtěl fotbal povznést někam výš, než jen obyčejné kopání do míče. To byla celý život moje životní náplň. A ta penalta zase byla takový vrchol nebo takový nejvyšší bod.“
„Takže jsem trošku svým způsobem rozpolcený. Na jednu stranu mám obrovskou radost, vážím si toho, že ta penalta, je taková známá. Ale na druhou stranu je mi trošku líto toho, že přerušila všechno ostatní, co jsem za svoji kariéru udělal a nasbíral. Když se řekne někde jméno Panenka, všichni mě spojují s penaltou. Trošičku je mi tak smutno z toho, že ty další góly, přihrávky, fotbalové situace, bohužel ta penalta přehlušila.“
Antonín Panenka je nejen legendou československého fotbalu, ale také vršovických Bohemians. Je nejslavnějším fotbalistou v historii klubu. Co pro něj reprezentuje Ďolíček? A v co doufá, že bude v budoucnu s celým prostorem?
„No, přiznám se, že nemám z toho dobrý pocit. Ďolíček je určitý kus historie na Praze 10. Má svoji tradici, má svůj genius loci. Je to specifický stadion a bohužel dneska jsme v takové fázi, že majitelem je magistrát hlavního města Prahy, který slíbil, že bude rekonstrukce, že se stadion obnoví, že to bude fungovat.“
„Bohužel v poslední době teď to spíš vypadá, že se nic dít nebude. Možná, že bude problém, že Ďolíček možná zanikne. Ale to je takový nejčernější scénář, nechci na to ani myslet. Já doufám, že to dobře dopadne,“ věří čerstvý pětasedmdesátník Antonín Panenka.
