Český kardiolog Marek řídí špičkovou dětskou kardiologii v Londýně
Profesor Marek působí v londýnské Great Ormond Street Hospital for Children 18 let, s Českem udržuje úzké vazby. Svůj obor i za pomoci umělé inteligence posouvá kupředu. I za to letos získal ocenění Gratias Agit, kterou uděluje Ministerstvo zahraničních věcí ČR osobám a organizacím za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí.
Prošel dětskými kardiocentry v Torontu, Mnichově a Houstonu. Téměř dvacet let pracuje v dětské nemocnici Great Ormond Street Hospital (GOSH) v Londýně, kde stojí v čele oddělení Echokardiografie a oddělení Prenatální kardiologie, jedné z nejlepších dětských nemocnic na světě. Během návštěvy Prahy, kdy přebíral cenu Gratias Agit, poskytl Daniele Lazarové z anglické redakce Radio Prague International následující rozhovor.
Jste předním dětským kardiologem. Co vás vedlo k tomu, že jste si vybral právě tuto specializaci?
Pocházím z lékařské rodiny. Moji rodiče i prarodiče jsou lékaři a já jsem nikdy neuvažoval o tom, že bych dělal něco jiného. Během studia medicíny jsem začal pracovat jako dobrovolník v dětském kardiocentru v pražské motolské nemocnici a dětská kardiologie jako profese mě zaujala mimo jiné díky úžasným příběhům tzv. modrých miminek. Jejich historie sahá až do roku 1940, kdy lékaři poprvé začali zachraňovat životy "modrých miminek". Líbilo se mi, že přijmete kriticky nemocné – tedy modré dítě a poskytnete mu léčbu, která vyřeší jeho srdeční problém a za dva týdny jde dítě s maminkou domů zcela fit a zdravé. Touto specialitou jsem byl prostě posedlý! A tak jsem se jako student medicíny začal věnovat dobrovolnictví a výzkumu a po absolvování jsem se začal specializovat jako dětský lékař. A po první praxi jsem se zaměřil na dětskou kardiologii. Měl jsem velké štěstí, že mě jmenoval zakladatel dětské kardiologie v Československu profesor Šamánek, který býval mým mentorem, a myslím, že dnes mohu s hrdostí říci, že bez něj bych nikdy nepracoval v londýnské dětské nemocnici Great Ormond Street Children's Hospital – protože to byl tak fantastický mentor.
Jak jste se dostal k práci v nemocnici Great Ormond Street Hospital?
Vlastně to nebyl můj záměr. Oslovili mě specialisté z Great Ormond Street Hospital, kteří hledali někoho, kdo by dokázal zavést a implementovat nové diagnostické postupy, a já jsem si řekl, že dobře, po dvaceti letech práce v Praze to zní jako výzva. Great Ormond Street Hospital je rozhodně jedna z nejlepších dětských nemocnic na světě, tak jsem si řekl, že to na rok zkusím a už tam jsem 18 let. A jsem velmi šťastný a hrdý na to, že mohu pracovat v této úžasné nemocnici.
Co považujete na své práci za nejtěžší? Pracujete s dětskými pacienty...
To je velký rozdíl v dětské medicíně oproti dospělým, protože nemáme jen jednoho pacienta, ale také rodinu, která potřebuje velkou podporu. Komunikace je naprosto zásadní. Když diskutujeme o léčbě těchto dětí, musíme do toho zapojit i rodiče. Vytváříme tedy mini tým a prioritou tohoto mini týmu je zachránit dítěti život, poskytnout mu dobrou léčbu a dlouhodobě dobrou kvalitu života. Musíme být upřímní. Musíme podrobně vysvětlit, jaká jsou očekávání a jaké má dítě šance na přežití bez operace. Vždy se snažím ujistit, že rodiče problému skutečně rozumí, a není prostor pro žádné mystifikace nebo lži. Je třeba být opravdu upřímný. A jakmile toho dosáhnete, začneme pracovat jako tým, a tak můžeme společně postupovat k záchraně dítěte.
Záchrana života dítěte vytváří silné citové pouto, nebo ne? Jak se vyrovnáváte se situacemi, kdy selžete nebo se vám nepodaří včas získat srdce, a jak si zachovat zdravý rozum a sílu pro další výzvu?
To je ta nejtěžší otázka, kterou si můžete položit. Základem je porozumět nemoci a upřímně a zcela jasně se vyjádřit k vyhlídkám dítěte. Jakmile dosáhneme stropu v léčbě – a to se může stát – máme štěstí, že máme velmi silný podpůrný tým, včetně paliativního týmu – a to jsou odborníci, kteří dokáží komunikovat s rodiči mnohem lépe než já. Máme prostředí a prostředky k tomu, abychom nabídli způsoby, jak situaci zvládnout, aby dítě na konci života netrpělo. Existuje mnoho možností. Dítě může mít oddělený pokoj, kde může být se svou rodinou – to je vždy velmi důležité – a pak se domluvíme, jak budeme léčbu vysazovat. Existuje možnost, že dítě může zemřít v náručí rodiny. Pokud si rodiče přejí přesunout dítě do hospice, můžeme jim nabídnout i to.
Měla jsem na mysli vás. Kde berete sílu vyrovnat se s těmito situacemi – když nemáte srdce pro dětského pacienta nebo ho tělo odmítá, když víte, že jste prohráli.
"Vždycky se poučíte z každého jednotlivého případu. Musíte být přesvědčeni, že jste nemohli udělat nic víc. Nic víc, co byste mohli nabídnout z hlediska léčby. Pokud si nejste jisti, můžete stále komunikovat s jinými institucemi. Je fér požádat o druhý názor. V nemocnici Great Ormond Street Hospital často komunikujeme s bostonskou dětskou nemocnicí nebo nemocnicí ve Filadelfii či s našimi sousedními centry. Musím zůstat profesionální, ale samozřejmě mám vždycky pochybnosti a špatné noci a točí se to v kruhu a člověk na to pořád myslí. Ale jakmile jste přesvědčeni, že jste udělali všechno, co bylo možné, a diagnóza je potvrzena, když víte, proč operace nedopadla dobře, poučíte se z toho. Když vím, že jsem udělal to nejlepší, co jsem mohl, dokážu se s tím smířit.
Jak se za léta vaší praxe změnily možnosti záchrany dětí s nemocným srdcem? Co můžete nyní dělat, co nebylo možné, když jste začínal?
Věci se nesmírně zlepšily. Pracuji v tomto oboru téměř 38 let a tato specializace se nesmírně rozvinula. Za prvé, většinu srdečních onemocnění můžeme diagnostikovat ještě před narozením dětí. To byla moje práce v Praze – v roce 1986 jsem pomáhal zavádět program fetálního kardiovaskulárního screeningu v Československu. A nyní jsme dokonce schopni léčit děti ještě před jejich porodem. Takže typické onemocnění, se kterým se často setkáváme, je tachykardie nebo velmi rychlá srdeční frekvence a víme, že tyto děti můžeme velmi úspěšně léčit prostřednictvím matky, že můžeme podávat léky a léčba je velmi úspěšná. Jedná se o život zachraňující zákrok a velmi často jsou tato srdce strukturálně normální, takže zachráníme život dítěte ještě před jeho narozením a dítě zůstane zdravé a fit až do dospělosti, takže to je opravdu odměňující.
Můžeme se dokonce pokusit použít malé katetry, abychom mohli chlopně otevřít ještě před narozením dětí. To je trochu složitější, protože s těmito zákroky jsou spojena určitá rizika včetně rizik pro matku, a pokud se něco opravdu pokazí, máme 200procentní úmrtnost. Takže je to stále experimentální a je to také velký etický problém. Velmi podporuji názor, že je třeba vytvořit velká centra. Nepotřebujeme mnoho center, pravděpodobně jen jedno ve Velké Británii a jedno v Evropě, která by tato těhotenství soustřeďovala, protože potřebujeme rozvinout dovednosti, jak to dělat a jak to dělat bezpečně. Není to rutinní záležitost. Je to něco nového, co se objevilo v novém tisíciletí.
"Mám takovou vizi, že maminka půjde do obchodu nebo si objedná ultrazvukový přístroj na Amazonu, sama si doma udělá vyšetření a data pošle do laboratoře v nemocnici, kde je přístroj zanalyzuje, a lékař se pak jen podívá na výsledek."
A pak došlo k obrovskému pokroku v transplantacích, k obrovskému pokroku v používání protetických materiálů, stentů, chlopní, které můžeme zavést katetrem – to jsou zákroky "klíčovou dírkou". Takže to je úplně nová oblast – takzvané katetrové zákroky, které můžeme do srdce implantovat malým řezem v třísle pomocí katetru, a to je obrovský pokrok.
Jaká je dnes očekávaná délka života dítěte s transplantovaným srdcem – a i kdyby bylo srdce velmi úspěšné, potřebovalo by takové dítě za 10 nebo 20 let nové?
Obvykle bychom transplantovali srdce od člověka, který zemřel v důsledku mozkové smrti – když srdce ještě bije. V dnešní době můžeme použít srdce, které už přestalo bít. Můžeme srdce oživit a použít ho k transplantaci. Tímto způsobem jsme rozšířili okruh dárců a máme mnohem vyšší úspěšnost transplantací.
Při transplantacích se vždy potýkáme s nedostatkem dárců pro malé děti. Můžeme implantovat srdce, které je třikrát větší než srdce příjemce, takže je to dobré a roste s dítětem. Našemu nejmladšímu pacientovi po transplantaci byly tuším tři měsíce. A díky novému léku, který nyní používáme na imunitní depresi, je nyní pětileté přežití na úrovni 90 procent. Takže to je fantastické, ale samozřejmě jsou s tím spojené problémy – koronární onemocnění, cukrovka... takže to není vyléčení, ale můžeme nabídnout život na deset, dvacet, třicet let. Opakovaná transplantace je možná, ale opět záleží na dostupnosti dárce. Od doby, kdy jsme začali provádět transplantace DCD, došlo k obrovskému zlepšení. Možná jste o nich ještě neslyšeli. Obvykle bychom transplantovali srdce od člověka s odumřelým mozkem, když srdce ještě bije. Dnes můžeme použít srdce, které přestalo bít. Dokážeme srdce oživit a máme velmi speciální perfuzní pumpy, takže můžeme během transportu zavést živiny a kyslík a takové srdce můžeme použít k transplantaci. To je velký úspěch. Tímto způsobem jsme rozšířili okruh dárců a máme mnohem vyšší úspěšnost transplantací.
Jak ovlivnila vaši práci umělá inteligence? Jak moc ji může převzít a kde bude lidský lékař vždy nenahraditelný?
To je také součástí mého výzkumného projektu, nejen umělá inteligence, ale i multimodální zobrazování, 3D tisk, virtuální realita. Vyvinuli jsme rozsáhlý program, který zahrnuje i vzdělávací program pro studenty, kde můžeme používat simulátory založené na virtuální realitě, a samozřejmě jeho součástí je i umělá inteligence. To není žádná raketová věda. Umělá inteligence se týká velkých dat. Potřebujeme shromažďovat velké množství dat. Takže je to spíše o spolupráci, protože náš obor je poměrně malý a potřebujeme spolupracovat s mnoha institucemi, abychom data shromáždili. Ale jakmile shromáždíme kvalitní data, pak můžeme skutečně začít používat stroj s hlubokým učením a nakonec nám stroj řekne diagnózu, pravděpodobně již od stádia plodu. Mám takovou vizi, že maminka půjde do obchodu nebo si objedná ultrazvukový přístroj na Amazonu, udělá si vyšetření sama doma a pošle data do laboratoře v nemocnici, aby je stroj analyzoval, a lékař se pak jen podívá na výsledek."
Právě na to jsem se chtěla zeptat, co byste chtěl, aby se ve vašem oboru během vašeho života rozvinulo?
Z technického hlediska bych vývoj tímto směrem uvítal. Ale rozhodně bych nechtěl ztratit spojení s pacientem, lidský kontakt. Takže jedna část je technická stránka a jsem si jistý, že počítače vyřeší spoustu problémů, na druhou stranu doufám, že nám to dá více času na pacienta, na vysvětlování, povídání a na skutečně dobrý vztah s pacientem a rodinou. To by byla moje priorita. A pak se zeptat přístrojů, co máme dělat. Dobře, stroj řekne tohle a já s tím souhlasím, protože dohlížím na program, a pak nakonec pravděpodobně nechat stroj provést operaci.
Existují obavy, že covid může mít na některé naše orgány větší vliv, než se dosud myslelo. Zaznamenali jste nárůst srdečních onemocnění, u kterých máte podezření, že mohou souviset s covidem?
Během akutní pandemie jsme skutečně zaznamenali srdeční problémy, které jsou podobné tomu, čemu říkáme myokarditida neboli zánětlivé onemocnění svalu, a také zánět koronárních tepen. Jak víte, koronární tepny jsou nesmírně důležité, protože zásobují srdce okysličenou krví. Viděli jsme pacienty, u kterých se objevila tvorba aneurysmat nebo příznaky, které jsou typické pro jiné zánětlivé onemocnění, které se nazývá Kawasakiho nemoc. Během akutní fáze pandemie jsme tedy byli svědky těchto dvou problémů. Zajímavé je, že všichni pacienti v našich zařízeních, až na dva, se zcela uzdravili. Takže během pandemie to byl velký problém, ale v této fázi už to problém není.
Takže to nebylo nevratné?
Bylo to vratné. Dokonce i u pacientů, kteří byli v kritickém stavu. Vzpomínám si na dva nebo tři, které jsme museli napojit na mimotělní oběh, protože srdeční funkce byla tak oslabená, ale během tří nebo čtyř dnů se zotavili. Takže jsme se toho hodně naučili. Musíme ještě počkat na další údaje týkající se dlouhodobých vyhlídek těchto pacientů, ale zatím jsme u postižených nezaznamenali žádné větší zhoršení srdeční funkce.
Úzce spolupracujete s českými specialisty a pomáháte školit mladé lékaře – ztížil to brexit?
"Pokud dostanete infarkt, nejlepší místo na světě je Česká republika. Protože vám garantují, že do dvou hodin dostanete stent do věnčitých tepen. To je úžasný program."
Ano, a to se týká nejen lékařů z České republiky, ale z kontinentální Evropy obecně. Je to opravdu škoda a je mi jich velmi líto, protože to byl vždycky sen mladých lékařů – přijít jednou do Great Ormond Street Hospital na půlroční nebo roční stáž. Vzpomínám si, že to byl i můj sen, ještě než padla železná opona. Great Ormond Street je téměř jako Mekka dětské kardiologie a nyní je nesmírně obtížné sem studenty dostat, protože musí prokázat, že jejich postgraduální příprava se dokonale shoduje s přípravou ve Velké Británii, musí znovu složit jazykový test a také je poměrně nákladné získat registraci GMC pro evropské kolegy. Myslím, že to stojí patnáct set liber, a to je pro mladého lékaře hodně peněz. Teď se to trochu zlepšuje, ale jsem si jistá, že mnoho mladých lékařů přišlo o možnost přijít do nemocnice Great Ormond Street Hospital. Je to škoda i pro nás, protože já učím rád a je to součást mé profesní kariéry. Držím palce, aby se to nějak vyřešilo nebo aby si vláda všimla, že je třeba změnit pravidla, aby se do Velké Británie dostalo více mladých lékařů, protože celá Evropa má nedostatek lékařů.
A řekl byste, že kardiologie je u nás na vysoké úrovni?
Ano, kardiologie je tady vlajkovou lodí medicíny. Kardiologie pro dospělé je úžasná. Asi to nevíte, ale když dostanete infarkt, tak nejlepší místo na světě je Česká republika. Zaručují vám totiž, že do dvou hodin dostanete stent do věnčitých tepen. To je úžasný program. Kolegové, kteří ho vyvinuli, byli oceněni Světovou zdravotnickou organizací. Takže kardiologie je v České republice velmi dobře rozvinutá, včetně dětské kardiologie a kardiochirurgie.
Mnoho lidí má problém se srdcem, o kterém neví. Jak důležitá je ve vašem oboru prevence?
Nesmírně důležitá. Mnoho kardiologů využívá média k tomu, aby tuto informaci předávali dál, aby zvyšovali povědomí o rizicích, zejména o vysokém krevním tlaku a cholesterolu. Chce to tedy udržovat se v aktivitě, jíst vyváženou stravu, hodně zeleniny, ovoce, ryb, spíše než vepřo, knedlo, zelí, které jsou v Česku oblíbené, to bych nedoporučoval. Takže nízkotučná strava, sport a aktivní život je to, co bych doporučil.
Až příliš často jsme viděli, jak fotbalisté umírají na hřišti na zástavu srdce. Prý jste byli připraveni spustit projekt testování srdce fotbalistů, ale nic z toho nebylo. Co se stalo?
No, jednou z oblastí mého zájmu byly vrozené abnormality koronárních tepen. Některé děti se s ní mohou narodit a jsou potenciálně ohroženy stlačením věnčitých tepen při intenzivním cvičení, což má za následek náhlou srdeční smrt.
Tato onemocnění vídáme stále častěji v rámci rutinního screeningu na ultrazvuku. Může se tedy jednat o zcela náhodný nález a my víme, že některé z těchto abnormalit potenciálně ohrožují život. Tento problém se poprvé objevil, když američtí vojenští rekruti, kteří náhle zemřeli, podstoupili pitvu, která odhalila, že příčinou smrti byla abnormalita koronární tepny.
Nyní jsme v obtížné situaci, protože tuto abnormalitu můžeme náhodně zachytit, ale ve skutečnosti nevíme, zda tento konkrétní subjekt bude ohrožen úmrtím při intenzivním cvičení, a to je obzvláště těžké, pokud máte sportovce, který směruje k profesionální kariéře. Mám hodně pacientů v Londýně a v Praze a vzpomínám si na jednu plavkyni, která se připravovala na olympijské hry. Na jejím snímku jsem zachytil tuto abnormalitu a nakonec skončila, protože se bála, že by mohla během soutěže zemřít.
Co se týče projektu, na který jste se ptala, ten jsem zahájil díky svému spojení s brankářem Chelsea Petrem Čechem a on byl velmi ochotný podpořit pilotní projekt, v němž bychom s kolegy pomocí ultrazvukových přístrojů získali kvalitní snímky věnčitých tepen hráčů. Hráčů akademie ve věku 12 až 16 let. Měl to být tedy test, jak dobře dokážeme zobrazit koronární tepny (kluci mají hodně svalů, což by to mohlo komplikovat) a zjistit, zda najdeme nějaké abnormality. To byl hlavní záměr. Pak ale vyvstala otázka co by se stalo, kdybychom to udělali, a tím studie skončila.
Protože to nechtěli vědět?
Samozřejmě. Je to velmi konkurenční sport a všichni hráči akademie usilují o profesionální kariéru, v níž doufají, že si vydělají hodně peněz. Takže lékařský ředitel týmu Chelsea projekt vlastně zrušil.
Měli bychom říci, že jste za propagaci České republiky v zahraničí získal cenu Gratias agit Ministerstva zahraničních věcí ČR. Jaký z toho máte pocit a za co konkrétně jste ocenění dostal?
No, nejprve bych chtěl říct, že jsem hrdý na to, že jsem toto ocenění dostal. A myslím si, že je to z velké části za můj zájem o to, abych nebyl úplně odtržený od České republiky. Nechtěl jsem odejít ze země a zavřít si dveře a nikdy nebylo mým záměrem odejít ze země proto, abych si vydělal více peněz. Měl jsem to štěstí, že mi byla nabídnuta úžasná příležitost pracovat v jedné z nejlepších nemocnic na světě, a vždy jsem měl na paměti něco, co pochází z mých začátků práce s mým mentorem, který mi řekl: "Musíš pracovat s mladými lidmi a musíš udělat všechno pro to, aby byli lepší než ty." Tuto radu jsem měl vždy na paměti, a proto jsem zahájil projekt na podporu českých lékařů, podporuji také českou charitu pro rodiny s dětmi se srdečními vadami. Takže si myslím, že asi díky tomu všemu jsem byl nominován. Že jsem kosmopolitní člověk, který se rád podělí o své zkušenosti a pomůže druhým.
Související
-
V Izraeli jsem se vždy cítila jistá, to mi teď vzali a může za to vláda, říká oceněná Eva Erbenová
Přijeli z Izraele, z Tchaj-wanu, Spojených států, z Německa, Itálie a Velké Británie. Osm osobností a jedna organizace letos dostaly Cenu Gratias Agit.
