Českou kulturu zničili husité, obrozenci a komunisté, tvrdí britský bohemista Pynsent
V dnešní rubrice Češi v zahraničí se vrátíme k nedávnému udělování Cen Gratias agit v pražském Černínském paláci. 21. června tu ministr zahraničí Cyril Svoboda ocenil několik krajanů, krajanských spolků i cizinců za šíření dobrého jména České republiky ve světě. Jedním z oceněných byl i britský bohemista Robert Pynsent. Více už Milena Štráfeldová:
Robert Burton Pynsent je bohemista přinejmenším evropského formátu. Vyučuje češtinu i slovenštinu na univerzitě v Londýně, přeložil řadu děl české literatury, publikuje v našem i zahraničním odborném tisku i literárních časopisech, spolupracuje s BBC a všude se snaží propagovat českou kulturu. To, co na ní ale tento typický Anglosas s hřívou vlasů na hlavě obdivuje nebo naopak kritizuje, může leckoho překvapit. A nerad odpovídá na otázku, proč si jako svůj životní obor zvolil právě češtinu:
"Ale to jsem říkal tolikrát! Já jsem chtěl dělat moderní evropské jazyky a literatury. Moje francouzština ale nebyla dost dobrá, abych se dostal na Cambridge, kam jsem chtěl jít. A tak mi poradili, abych dělal něco exotického, proto jsem dělal češtinu. Podle abecedy, čeština byl první jazyk."
Takže čeština jako únik?
"Únik to byl, ano. Ale pak jsem měl na Cambridge fantastického učitele, zůstal jsem tam a dělal doktorát a už jsem byl ztracený."
Nemáte pocit, že my Češi si tak trošku hrajeme na mistry světa?
"Jak to myslíte - na mistry světa? Jako zlaté české ručičky a tak dále? To vždycky bylo. Všechny národy, jako Maďaři nebo Poláci, které vyšly z velkých kontinentálních impérií, jsou trošku zamindrákované. Ale ti úplně mladí lidé, kteří mají pětadvacet let, zamindrákovaní nejsou. Ti, co mají pětatřicet, tam ještě pořád trošku toho mindráku je. Smím říkat pravdu?"
Já to naopak velice vítám, protože my se velmi potýkáme s tím, co je ve skutečnosti česká identita, jaké jsou naše národní komplexy, které my si tady tak pěkně pěstujeme a které zpravidla lidi venku rychle opouštějí. Já jsem se na to ptala z toho důvodu, že Vy máte možnost vidět nás zvenčí.
"Jenom zvenčí."
Nicméně jste tu strávil dost času a umíte velmi dobře česky, abyste hlouběji pronikl do naší mentality. Nejste cizinec v tom slova smyslu, že byste měl čtrnáctidenní známost s Čechy a už nás hodnotil.
"Ale hodně lidí si ještě myslí, že cizinec, zvlášť takový brutální Anglosas, nemůže rozumět zlaté české duši nebo měkké slovanské duši, a obzvlášť ne národu Husa, Komenského, Palackého a takových těch krásných seznamů, které jsou v projevu každého prezidenta."
Já tím vlastně mířím k tomu, abych se zeptala, jaké je podle Vašeho názoru skutečné místo české kultury v Evropě?
"Co to vlastně znamená? - Husité zničili českou literaturu. Ve 14. století byli Češi na vzestupu, byla to důležitá literatura, víceméně mezinárodní, jako tehdy všechny literatury. Pak přišli ti hnusní husité a kulturně Česko zničili. Ti, co to začínali znovu budovat, nebyli obrozenci, ale jezuité. V 17. století to bylo skutečné obrození české literatury. V próze ne tolik, ale v poezii ano. A pak byli různí lidé, kteří se to snažili znova zničit, jako obrozenci Jiráskovy nebo Čechovy školy. A zase se Češi dostali do bahna sebelítosti. A pak jste měli komunisty, kteří se taky snažili jako husiti bojovat proti kultuře, tak to bylo těžké. Ale já nemám strach o českou kulturu. Je možné, že zmizí jako dánská nebo švédská kultura v záplavě té hnusné angličtiny. Že angličtina bude lingua franca, jako byla latina..."
...říká Angličan!
"Říká Angličan, ano. Normálně je všechno vina Angličanů, to uznávám, ale je to i vina Američanů. Jsou to rebelanti, stavějí se proti nám, nemají rádi čaj, házejí ho do moře... Takže za tohle já neberu vinu na sebe. Za Mnichov ano, ale na za záplavu angličtiny v dnešním světě,"
podotýká se suchým anglickým humorem Robert Pynsent. Od roku 1972 vyučuje na Škole slovanských a východoevropských studií v Londýně, kde výuku v roce 1915 zahájil Tomáš G. Masaryk přednáškou o postavení malých národů za celoevropské krize. Otázky národní identity a sebeurčení, o kterých tehdy Masaryk hovořil, určují profil školy dodnes. Ta je nyní jedním z nejvýznamnějších světových středisek vědeckého studia středo- a východoevropských kultur. Češtinu u profesora Pynsenta studuje i řada cizinců:
"Mám třeba Dánku, která dělá Václava Řezáče. Jak spisovatel, který byl takzvaný psychologický romanopisec, se stane stalinistou. A to je dost zajímavé. A další dělá srovnání českého a bulharského nacionalismu za obrození, což je velká švanda. O tom bylo strašně málo knih. Navíc to byly knihy, které napsali patriotičtí krajané a které akademicky za moc nestály. A teď je potřeba mít skutečně akademické knihy. Pro mladé lidi, kteří se o to zajímají, je lepší dělat to venku než tady, poněvadž tam nejsou ty vlivy. Bude to objektivnější. Vím, že to zní hnusně a že se věci strašně mění. Každý rok dostávám také jednoho českého studenta z Karlovy univerzity a ti mladí lidi jsou fajn. Jsou úplně jinačí, než byli mladí lidé před deseti lety. Mají lepší rozhled, četli víc. Velmi dobře poznají, když je některý učitel ze starší generace marxista nebo bývalý marxista. Reagují dobře, ne blbě, mladicky, ale umí číst mezi řádky, umí posoudit, co je dobré a co ne. Jsou odideologizovaní, což dřív nebylo. Ani na začátku 90. let. Ale přece, když to člověk dělá v zahraničí, má odstup, přehled. Naše škola je největší škola na světě pro východoevropská studia. Jsou tam experti ze všech těch zemí a na všechny ty země, tak je to ideální. A předpokládáme, že teď přijedou obzvlášť studenti na doktoráty z Čech, co jste v té hnusné EU."
A jak si jeden z nejvýznamnějších propagátorů české kultury a literatury ve světě považuje Ceny Gratias agit?
"To znamená, že už jsem tak starý, že myslí, že pro mě už musejí asi něco dělat."
