Pater Jan Lang - významná postava českého exilu ve Velké Británii

Zleva: Václav Havel, Jan Lang, Karel Schwarzenberg

Tento pátek se čeští krajané v Londýně naposledy rozloučili s katolickým knězem Janem Langem, který víc než půl století sloužil mše pro tamní českou komunitu. Jeho osobnost v dnešní krajanské rubrice přiblíží Milena Štráfeldová:

Jan Lang (vpravo)
"Já jsem mu říkal Boží člověk, protože to byl člověk velmi příjemný, citlivý. Když jsem já sám přijel do Británie, tak se velice zajímal o to, kde bydlím, jak velkou mám rodinu, jestli jsme nábožensky založení, jestli budeme chodit do kostela nebo ne... Viděl jsem prostě z jeho strany zájem a uvědomil jsem si, že ten zájem byl o všechny předchozí uprchlíky z generace 1948, 1968, ze 70. let. On skutečně pečoval o ty ovečky ne na náboženském základě, aby je lákal do církve, ale aby jim pomohl nějakou radou nebo morální podporou. A takhle se vlastně zajímal i o lidi, kteří přišli do Británie na nějakou dobu po roce 1989, v 90. letech,"

vzpomíná na Otce Langa ředitel Radia Praha Miroslav Krupička. Podobné zážitky má i Antonín Stáně, který do Velké Británie emigroval jako student v roce 1968. Mnoho českých exulantů se tehdy scházelo právě u Otce Langa:

"Tehdy byla v Anglii spousta Čechů mladé generace, studenti, kteří se pak po srpnu stahovali do Londýna. My jsme se v té době cítili v anglické společnosti ještě velice nejistě a pojítko k domovu bylo silné. Otec Lang tehdy zahájil ty schůzky. Já někdy mám představu, jak se tu mluví o Husákových dětech, tak my jsme byli, byť v poněkud jiném smyslu, Langovy děti. My jsme tam přišli, nevěděli jsme, co bude, co budeme dělat, a /u P. Langa/ byl určitý pevný bod. Tam jsme mnozí z nás nalezli své životní partnery, brali jsme se a Otec Lang nás oddával, měli jsme děti a Otec Lang nám pokřtil děti, a tak to šlo dál."

A do třetice další dlouholetý exulant a dnes ředitel nakladatelství Academia v Praze Alexandr Tomský:

"Byl to jeden z velmi významných lidí v exilovém světě, jak svou činností, tak především svou povahou. Byl to srdečný, hodný, dobrotivý člověk, dalo by se říci. Byl nesmírně tolerantní, laskavý vůči všem lidem a byl taky všemi velice milován. A to i lidmi všeho možného vyznání, protestanty, katolíky. Ta typická česká nevraživost, která tu je vůči katolíkům, tady absolutně nemohla hrát žádnou roli. Ti lidé ho všichni milovali."

Sám Jan Lang přišel do Anglie v roce 1945, ve svých šestadvaceti letech. Rodák z jihomoravského Rajhradu měl v té době za sebou studia na jezuitském gymnáziu na Velehradě a Arcibiskupském gymnáziu v Praze. Jen pár dní před Mnichovem vstoupil do jezuitského noviciátu v Benešově a v roce 1940 tam složil první řeholní sliby. Dál pak pokračoval ve studiu teologie na pražském Strahově. V roce 1944 ho ale nacisté zatkli a uvěznili na Pankráci. O rok později přežil epidemii v Malé pevnosti v Terezíně:

"On o tom nemluvil. On byl takové sluníčko, že o špatných věcech nemluvil. Já jsem se až dočetl kdesi, že on na konci války umíral v Terezíně na tyfus. Nikdy to neřekl,"

dodává Antonín Stáně. Studia teologie pak Jan Lang dokončil v Londýně a v roce 1947 byl vysvěcen na kněze. Tady ho také v r. 1948 zastihl únorový převrat a Pater Lang se rozhodl, že se do Československa nevrátí. Místo toho začal působit mezi českými exulanty v Anglii:

"Zdaleka se to neomezovalo jenom na Londýn, protože on byl patronem celé české komunity v Británii."

Jak upřesňuje Miroslav Krupička, v roce 1989 žilo ve Velké Británii zhruba pět tisíc Čechů.

"Počátky jeho náboženského působení spadají zhruba do roku 1948 a od roku 1949 se začaly konat oficiální české bohoslužby, které víceméně každou neděli pokračují dodneška. Pater Lang odsloužil víc než padesát let, pokud počítám dobře, od roku 1949 pravidelně až do roku 2002 - 2003, kdy odešel na odpočinek. Zastoupil ho jiný kněz ze Slovenska."

Česká exilová komunita v Londýně se ale nescházela jen v kostele na Mount Street, ale také na Velehradě v Notting Hill Gate. Toto krajanské kulturní a církevní centrum založil P. Lang v 60. letech. Použil k tomu peníze, které dostal od německé vlády jako odškodnění za věznění v Terezíně. Velehradem prošlo mnoho uprchlíků z tehdejšího Československa:

"To bylo centrum krajanů, kteří byli odříznuti od vlasti. Bylo to i centrum určitého politického protestu. Každého 21. srpna se tam sešla skupina lidí, Otec Lang, několik starších paní a panů, a ti šli otravovat před sovětské nebo československé vyslanectví,"

vzpomíná Antonín Stáně. Dnešní Velehrad už funguje jinak, stále je ale centrem českého a slovenského krajanského života:

"Když padl komunismus a nastala demokracie, zdálo se do jisté míry, že tohle centrum řekněme odboje ztrácí smysl. Pak se tam ale nahrnula spousta au-pairek, studentů, dobrodruhů, lidí, kteří se tam snaží přiučit řemeslo, a tak dále. A ti se tam začali scházet a scházejí se tam dodneška. Musím říct, že Velehrad, přestože tam odtud nikdo neodešel proto, že by nepatřil k církvi, má přece jen určitou křesťanskou konotaci, a z toho důvodu je tam dneska víc Slováků než Čechů."

"Velehrad využívaly od 60. let až vlastně dodneška různé krajanské organizace, byla tam nedělní škola, fungoval tam pěvecký sbor a dnes tam je jako už jediná Společnost pro vědy a umění, která tam má jednou měsíčně svoje setkání,"

Zleva: Václav Havel, Jan Lang, Karel Schwarzenberg
dodává k tomu Miroslav Krupička z Českého rozhlasu. Iniciátorem mnoha krajanských akcí byl podle Antonína Stáněho právě Otec Lang:

"Co se v té krajanské exulantské komunitě dělo, tak prakticky nebylo nic, v čem by Otec Lang tak či onak nebyl namočený."

Alexandr Tomský připomíná, že Otec Lang reagoval i na dění v tehdejším Československu:

"Inicioval například pomník Jana Palacha, který je na Velehradě. Byla i pravidelná tryzna za Palacha k výročí. Stejně tak se účastnil pochodu ujařmených národů za svobodu. Prostě on se účastnil všeho, co bylo."

K tomu patřil i jeho podíl na vzniku britské pobočky Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, která vydávala tiskoviny a pořádala protestní akce na podporu československých politických vězňů. A Pater Lang také celé čtyři desítky let připravoval náboženské promluvy pro české vysílání BBC. Zde se s ním krátce sešel i Miroslav Krupička:

"Já jsem ho zhruba jednou za čtrnáct dní vídával, když přišel a přinesl si zpravidla rukou psaný text své promluvy, kterou směroval k nějakému náboženskému svátku, události nebo církevní postavě."

Za práci pro krajanskou komunitu v Británii a za podporu domácího disentu udělil v roce 1991 prezident Václav Havel P. Janu Langovi Řád T. G. Masaryka.