Diplomat Olša po stopách českých krajanů v Kalifornii
Stovky hodin strávil generální konzul Jaroslav Olša ml. pátráním v archivech, knihách, časopisech i rozhovorech s experty po působení české komunity v Kalifornii i na Havaji. Během toho narazil na řadu výjimečných osudů našich krajanů.
Vaše práce generálního konzula v Los Angeles z vás do určité míry udělala krajanského kronikáře, o čemž svědčí vaše nedávná přednáška o historii Sokola. Kde jste si na to vše našel během pracovních povinností čas?
Na všech svých postech v zahraničí, ať už to bylo v Zimbabwe, Jižní Koreji nebo na Filipínách, jsem se snažil hledat témata, která spojují zemi mého působení s Českem. Na jihu Afriky jsem psal o cestovateli Emilu Holubovi, na Dálném východě o Češích a jejich zážitcích na obou stranách rozděleného poloostrova po Korejské válce a na Filipínách jsem se zaměřil na osudy našich jezuitských misionářů. Každé takové téma mne nutí nastudovat si velké množství materiálu právě o místě mého působení, a to je neobyčejně přínosné i pro mou práci. Tady v Kalifornii tomu hodně pomohl covid, kdy možnost komunikace s lidmi a setkávání se bylo extrémně omezené a to mi umožnilo detailně se zaměřit na minulost české komunity, číst archivy apod. A ony večerní hodiny se sto let starými informacemi, v postcovidové době, se staly součástí mé běžné pracovní rutiny.
Máte rád historii, ale spolupracujete i se sci-fi časopisy věnujícími se budoucnosti. Jsou si tyto obory podle vás v něčem podobné?
Kalifornie je tradičně místo spojené se science fiction a Los Angeles zvláště. Zatímco v řadě míst na světě by diskuse o žánrové literatuře nebo filmech byla vnímána jako něco okrajového, znalost Hvězdných válek, Star Trek nebo třeba románů Philipa K. Dicka a Raye Bradburyho, opravdu kvintesenčních losangeleských spisovatelů, kteří zde strávili celý život, je naprosto běžnou součástí kulturního přehledu. Takže je to sice jiné, ale pomáhá to v mé práci vlastně stejně jako detailní znalost historie města a jeho kultury.
Kolik osobního času jste věnoval historii krajanských spolků?
Byly to určitě stovky večerních a nočních hodin. V jejich průběhu jsem se dozvěděl i obrovské množství zajímavostí o místě, kde dnes pracuji. Musím zmínit i obrovskou spolupráci lidí jak tady v Kalifornii tak v Česku, kteří mi pomohli radami, vzpomínkami, vyhledáváním chybějících informací. Bez historika Martina Nekoly, několika pracovníků Národního a Náprstkova muzea či Jiřího Gruntoráda, ředitele pražské knihovny Libri Prohibiti by se to nepodařilo. A samozřejmě musím ocenit místní krajany ze Sokola San Francisko i rodinu zakladatele losangeleského Sokola Adolfa Lešovského, kteří mi umožnili přístup do jejich archivů.
Našel jste při svém bádání nějaké překvapivé zajímavosti?
Osobně mne nejvíc zaujala kniha výstřižků jednoho z aktivních členů Sokola Anthonyho Julise, která se z velké části věnuje jeho práci jako organizátora krajanského hnutí na Havaji v době 1. světové války. Detaily o krajanské komunitě, o jejíž existenci dřív hovořila jediná fotografie přetiskovaná v řadě publikací, jsou neocenitelné.
Litujete něčeho, co jste prozatím neobjevil, ale víte, že to musí existovat?
Pořád doufám, že se v nějaké soukromé sbírce objeví co nejkompletnější set časopisu Sokol Notes, který vydávali Češi a Slováci v Los Angeles už od 40. let 20. století. Pouhých pět jeho čísel, které z 50. až 70. let mám, ukazuje, jak cenný zdroj informací o Čechoameričanech na jihu Kalifornie to je a jaká ztráta pro historickou paměť by to byla, kdyby se alespoň jedna sada nezachovala v některé české knihovně.
Podařilo se vám i objevit, že českoslovenští umělci získali více Oscarů, než dodnes ukazují media v ČR…
Neviděl bych to jako objev, spíše jenom důkaz dluhu, který obecně česká historiografie má vůči lidem žijícím v zahraničí. A připomínat šikovné Čechy v Hollywoodu před sto lety je jen velká pomoc naším tvůrcům od filmu dnes. Hollywood ví, že naši filmaři to umí a je jenom dobré připomínat, že to umí už víc než sto let.
Zajímavou informací byla i skutečnost o finančním vyrovnání z prodeje budovy Sokola v Hollywoodu. Zatímco v New Yorku organizace prodala budovu na Manhattanu za symbolický jeden dolar České republice, v LA zmizel milionový zisk z prodeje neznámo kam…
Je to opravdu smutný příběh, který ale stále ještě neskončil…
Vrcholem nedávné výstavy o historii Sokola bylo překvapení. Otevření nových prostorů jako součást generálního konzulátu České republiky v Los Angeles. Co si od toho slibujete?
Nové prostory budou mít několikerý účel. Vzniknou zde dvě nové kanceláře, v nichž by mohl sídlit třeba zástupce českého filmu, který zajišťuje miliardové zakázky pro náš filmový průmysl. A generální konzulát v Los Angeles také získá prostory na malé společenské, kulturní, propagační a obchodní akce. Něco, co už mají ostatní naše úřady v New Yorku, Chicagu a Washingtonu. Důležitou součástí naší práce je ekonomická diplomacie a prostory tak otevřeme českým firmám majícím zájem pořádat akce pro své potenciální místní klienty. Už v dubnu by se v nich měla prezentovat česká firma Eventival, která už řadu let úspěšně prodává svůj software pro správu filmových a kulturních akcí. Už ho používá několik festivalů na západním pobřeží USA. Zájem má i český pivovar Bohemian Brewery z Utahu, kterých chystá vstup na kalifornský trh a na něj chceme pomoci i českým vinařům. Bude to i místo kulturních setkávání. Z akcí, které připravujeme, bych rád zmínil třeba představení anglického vydání knihy Havel od Martina Vopěnky společně s Havlovým přítelem, kalifornským básníkem Jamesem Raganem. Na podzim uvítáme Magdalenu Platzovou, jejíž nová kafkovská kniha vyjde v angličtině. A její prezentace v Kalifornii je víc než zajímavá, asi málokdo ví, že hlavní hrdinka knihy, bývalá partnerka Franze Kafky, velkou část svého postkafkovského života strávila právě v Los Angeles. Výstavní prostor už máme vlastně zaplněný až do roku 2025. Po úvodní výstavě, na níž chceme představit české malíře, kteří působili v polovině 20. století v Hollywoodu, na podzim ve spolupráci s renomovanou Galerií Středočeského kraje představíme život a dílo české keramičky, sochařky a malířky z Oregonu Olinky Broadfoot.
Jaroslav Olša, jr. (*1964, Praha) je český diplomat, orientalista, autor literatury faktu a překladatel. Kromě pracovní povinnosti má v oblibě historii kinematografie a science fiction. Přeložil mnoho povídek, sestavil několik žánrových antologií a publikoval řadu článků.
