Kaiserštejnský palác: Sídlo Emy Destinové
Také se mu říkalo Palác české opery. Před Destinovou tu žila další slavná pěvkyně Marie Petzoldová – Sittová, favoritka Bedřicha Smetany a první Libuše Národního divadla.
Malostranské náměstí má základní podobu z doby vzniku Menšího města pražského, dnešní Malé Strany, které založil ve druhé polovině třináctého století Přemysl Otakar II. Z té doby se však zachovaly pouze sklepy. I další renesanční výstavbu překrylo bohaté baroko. Mezi nejkrásnějšími paláci té doby je i palác Kaiserštejnský.
Rytíři z Kaiserštejnu
Zakladatelem české větve rakouského rodu Kaiserštejnů byl rytíř Jan František, který do Čech přišel jako mnoho dalších dobrodruhů v době třicetileté války. A válčení mu šlo mimořádně dobře, protože ač z nevýznamného rodu, dosáhl generálské hodnosti polní zbrojmistr. Nakonec se stal vojenským velitelem Prahy. Do českého prostředí vstoupil už dřívějším sňatkem s Marií Alžbětou Skuhrovskou ze Skuhrova a nákupem několika panství v Čechách. Jeho vnuk Jan František Václav z Kaiserštejnu sňatkem s Marií Antonií z Mansfeldu (1705–1749) pronikl do nejvyšších kruhů vídeňské aristokracie a později dosáhl hraběcího titulu. Jenže za války o rakouské dědictví se přidal na špatnou stranu. V boji o císařskou korunu podporoval bavorského vévodu, který ji jako Karel VII. nakonec získal. Jenže záhy zemřel a Habsburkové se vrátili. A Marie Terezie zradu rakouského domu neodpouštěla. Kaiserštejnové se stáhli do Bavorska a o majetek v Čechách postupně přišli. Úmrtím dalšího hraběte Antonína vymřela česká větev tohoto rodu.
Palác vojáků a pěvkyň
Ve druhé polovině sedmnáctého století koupil Jan de la Cron, předcházející vojenský velitel Prahy, dva původní domy na místě dnešního paláce. Ty nakonec s rukou Cronovy dcery získal Helfried Kaiserštejn. Stavbu paláce započal po r. 1700 italský stavitel Giovanni Battista Alliprandi. Palác má dvě velká patra, třetí je menší, jeho průčelí je vrcholně barokní a nad balkónovými dveřmi byl osazen znak Kaiserštejnů, po němž má palác jméno. Budova nemá obvyklý štít. Atika je vyzdobena čtyřmi sochami živlů (Oheň, Vzduch, Voda, Země) a dekorativními vázami. Tato nepřehlédnutelná výzdoba je dílem italského sochaře Ottavia Mosta. Po roce 1715 získal dům Petr Radecký, svobodný pán z Radče, předek maršálka Radeckého, který palác dostavěl. A právě přímo před palácem na Malostranském náměstí byl v roce 1859 odhalen velký Radeckého pomník.
Palác od Radeckých získal hoteliér Václav Petzold, který zde zřídil restauraci. Paláci se tak dalších sto let říkalo „U Petzoldů“. Jeho manželka, operní pěvkyně Marie Petzoldová-Sittová, se stala první dámou české opery v době počátků Národního divadla. Další podstatné úpravy proběhly v době, kdy palác vlastnila Česká spořitelna. Koncem devatenáctého století přišla další adaptace, při které bylo zazděno loubí a upraven nový portál a balkon. V roce 1977 byla zahájena rozsáhlá rekonstrukce, která vrátila palác do původní barokní podoby. Byl obnoven hlavní velký sál, loubí v přízemí a vchod se vrátil na původní místo.
Božská Ema
Několik let před první světovou válkou tu měla své pražské sídlo nejznámější česká pěvkyně Ema Destinová. V té době pravidelně koncertovala v zahraničí, hlavně v Berlíně. Ale vystupovala i v New Yorku po boku nejslavnějšího tenora historie Enrica Carusa. V Kaiserštejnském paláci měla luxusně zařízené apartmá. Její synovec, spisovatel Jan Wenig (1905-179) tam jako chlapec často chodil. „Prostřední, veliký pokoj byl plný starožitného nábytku a vzácných koberců, bylo tu koncertní křídlo i další hudební nástroje. Kdykoliv jsem vcházel z předsíně, míjel jsem kostru údajně mladého muže, který tetě připomínal pomíjivost lidského života. Říkala mu Ivánek. Vpravo byl napoleonský pokoj plný knih, šálků, sošek, talířů a tabatěrek s napoleonským N. Teta se o Napoleonovy osudy velmi zajímala.
Rozlehlá jídelna vlevo bývala často plná hostí.“ Z této doby se naštěstí dochovala řada fotografií. Vstup do apartmá otevírala lovecká předsíň plná zbraní a trofejí. Nechyběl ani čínský salon a rozsáhlé sbírky všeho možného. Jan Wenig vzpomíná, jak tam nejraději chodil s maminkou, která na apartmá dohlížela, když Ema Destinová byla na svých cestách v zahraničí. „To jsem mohl pobíhat ztichlým bytem, obdivovat se gotické ložnici a posteli s nebesy a s černým ložním prádlem… Ale nejraději jsem vykukoval z okna prostředního pokoje, odkud se rozevíral skutečně neuvěřitelný pohled na Pražský hrad.“
Všední palácový život
V Kaiserštejnském paláci není muzeum, nejsou tu žádné prohlídkové trasy. Z bohatého mobiliáře z doby Emy Destinové nezbylo nic, snad kromě křišťálových lustrů. Bůhví, kam se to všechno podělo. Víme jenom, že ta velká postel s nebesy nakonec skončila v bytě Jiřího Muchy na Hradčanech. Ale palác rozhodně není prázdný skelet sálů a komnat. Většinu druhého patra zabírá dvou set metrový sál Emy Destinové, který se hojně využívá ke společenským akcím jako jsou konference, galavečery nebo koncerty. Menší sály jsou vhodné pro svatby, večírky nebo výstavy. Irové tu slaví Den svatého Patricka a krásné modelky předvádějí prestižní kolekce, umělci tu mají své prodejní výstavy. Je to dobře. Nechat takový palácový klenot zahálet, by byla věčná škoda.
Související
-
Příběhy pražských paláců
Objevte s námi příběhy pražských šlechtických sídel a jejich majitelů. Nahlédněte do jejich nitra, do galerií i na unikátní sbírky, které se v nich dnes nacházejí.
-
Moderní paláce v Praze
Vydejte se s námi na procházku za zajímavými stavbami, které dotvářejí jedinečnou tvář české metropole.
