Jeanne Vogt: Český odkaz je v Cedar Rapids stále živý
Cedar Rapids, druhé největší město Iowy, se v druhé polovině 19. století stalo domovem tisíců československých osadníků. Dnes má české předky zhruba každý desátý ze 140 tisíc obyvatel. Ke svému původu se hrdě hlásí, i když česky už většinou neumějí.
Cedar Rapids leží uprostřed rovinatých iowských plání. Jedinou malou vyvýšeninou je Mount Trashmore, kopec navršený z hromady odpadků. Cestou k němu člověk narazí na Národní český hřbitov. Vincent Šenkýř, Němec, Dvořák, Havlík, Konášek – to jsou jen některá ze stovek jmen prvních českých osadníků, kteří tu našli poslední odpočinek. O jejich odkaz, údržbu se poslední tři roky stará paní Jeanne Vogt. Jméno sice už česky nezní, ale je přímým potomkem Čechů, kteří v druhé polovině 19. století do Cedar Rapids dorazili. "Kořeny naší rodiny sahají hluboko do minulosti. Z matčiny strany sem jako první přišla její babička. Nejprve za příbuznými v Saint Louis jako třináctiletá. Ve dvaadvaceti letech se rozhodla k návratu do Čech, na lodi ale potkala dědečka a díky vzájemné lásce rozhodnutí změnila a vrátila se s ním zpět do Spojených států.“
V minulosti byla česko-slovenská komunita v Cedar Rapids velmi početná. Koneckonců o tom svědčí i rozloha hřbitova. „ Několik let jsem byla ve správní radě, a poslední tři roky to řídím. Jsem vůbec první ženou, ale myslím, že to chtělo někoho, kdo má obchodního ducha. Hřbitov je zapotřebí udržovat, myslím, že je pěkné, když tam zůstávají náhrobky připomínající sílu naší komunity. Ale abychom to mohli udržovat, museli jsme část pozemku prodat, takže na východní straně hřbitova máme židovský hřbitov, na protější straně muslimský.“
Česká vesnice
Na mostě přes řeku Cedar se klene oblouk s nápisem New Bohemia. Právě tudy se vstupuje do české vesnice. Malé domky mají často ještě vývěsní štíty v češtině. I když česky tu dnes téměř nikdo nemluví. Ani paní Jeanne. „ Když jsem byla malá, nedávala jsem pozor, když prarodiče mezi sebou ještě mluvili česky“. Dnes přiznává, na učení se češtiny nemá čas. „ Pracuji asi v patnácti různých neziskovkách a sociálních skupinách. Takže mám opravdu hodně práce. A jsem typická žena nebo matka, která vychovává šest dětí. Na mě přijde řada až úplně na konci seznamu. Jsem tak zaneprázdněná prací pro všechny ostatní, že se o sebe nestarám tak, jak bych měla. Ale o české dědictví se starám.“
Vždy se zapojovala do činnosti českých spolků, které v Cedar Rapids fungují dodnes.
„ Můj dědeček byl v Sokole, dnes tam chodí už pátá generace. A samozřejmě zachováváme všechny ty Velikonoční a vánoční tradice. Beránek o Velikonocích nesmí na stole chybět.“ Pravé české koláče tu nechybí ani při oslavách 50 let česko-slovenského muzea. I to s různými výukovými programy udržuje českou tradici při životě.
„ Vždy, když ochutnám něčí koláče, tak je srovnávám s těmi, co pekla moje babička. Bohužel jsme neměli zapsaný recept. Ale jednou, když je máma pekla, sestra odměřovala ingredience a od té doby ho už máme.“
Dominantou malé české vesničky uprostřed nepříliš bohatého města je kostel sv. Václava. Na dálku září novotou. Během děsivých povodní v roce 2008 byl stejně jako česko-slovenské muzeum vážně poničen. Obě stavby i za pomoci českého státu prošly rozsáhlou rekonstrukcí. Bohužel z původních 240 historických budov jich dodnes stojí pouhých 21. V jedné z nich sídlí česká hospoda se Švejkem ve vitrážích. Tady si mohou místní i turisté pochutnat na některých českých specialitách.
Houby days
Možnost ochutnat různé české pokrmy — třeba koláče, buchty, guláš nebo houbovou smaženici mají nejen potomci prvních českých osadníků během květnového festivalu Houby days. Kromě jídla samozřejmě nechybí ani tradiční kroje. Právě v těch se představují i dívky, které usilují o korunku Československé miss Iowy. Na slavnostech samozřejmě nikdy nechybí ani rodina paní Jeanne Vogt. Jak říká, snaží se, aby každý rok přispěla alespoň košíkem pravých smržů.
Související
-
Národní česko-slovenské muzeum a knihovna v Cedar Rapids slaví padesátiny
U jeho založení stálo několik amerických Čechů druhé a třetí generace žijících v Iowě v Cedar Rapids, kteří nechtěli, aby jejich kultura a dědictví neupadly v zapomnění.
