Za Franzem Kafkou na Nový židovský hřbitov
Rozlohou i počtem náhrobků je největším židovským hřbitovem u nás a je chráněn jako kulturní památka. Na Novém židovském hřbitově na Olšanech najdeme výstavné hrobky bohatých rodin i prosté památníčky židovských obětí 2. světové války.
Nejstarší doložený židovský hřbitov v Praze, zvaný též Zahrada židovská, ležel na území pozdějšího Nového Města zhruba mezi Spálenou, Lazarskou a Jungmannovou ulicí. Pražští židé ho založili zřejmě už ve třináctém století a pohřbívalo se tu až do roku 1478, kdy král Vladislav II. Jagellonský přikázal hřbitov zrušit. Během let se na tomto místě několikrát našly fragmenty náhrobků, naposledy v roce 1998 při adaptaci sklepů jednoho z domů ve Vodičkově ulici.
O Starém židovském hřbitovu na pražském Josefově, který patří mezi nejvýznamnější funerální památky v Evropě jsme psali v předcházejícím díle. Od roku 1787, kdy se na něm přestalo pohřbívat, až do konce 19. století (1890) sloužilo pražské židovské obci pohřebiště někdy označované jako Starý židovský hřbitov na Olšanech. Z původního velkého hřbitova zůstala do dnešních dnů pouhá desetina. Přes protesty židovské obce, památkářů i části veřejnosti byl v osmdesátých letech téměř zdevastován, přestože byl už v roce 1958 vyhlášený kulturní památkou. Jeho velké části zabraly nejprve nově založené Mahlerovy sady a později výstavba televizní věže. Vrcholem kulturního barbarství minulého režimu bylo, když se rozřezanými náhrobky vydláždila pěší zóna na Václavském náměstí na Můstku a Na Příkopě. Začalo se tu pohřbívat už v roce 1680 během velké morové rány. Hřbitov tehdy sloužil jako morové pohřebiště pražské židovské obce.
Nový hřbitov na Olšanech byl založen v roce 1890, když starý hřbitov dosloužil. Je desetkrát větší než Starý židovský hřbitov na Josefově. Odpočívá tu více než 25 tisíc zesnulých.
Bohaté hrobky pražské elity
Do areálu se vstupuje impozantní branou přímo k novorenesanční obřadní síni, která je dílem architekta Bedřicha Münzbergera. Nahradila mnohem skromnější původní obřadní síň z počátku devadesátých let 19. století. Druhou obřadní síň, takzvaný Dům očisty, který byl postavený v roce 1933 ve funkcionalistickém stylu podle návrhu architekta Leopolda Ehrmanna, obklopuje urnový háj. Přestože židovská tradice zakazuje spalování mrtvých, hřbitov ho může provozovat díky zvláštnímu povolení. Této možnosti se využívá při pohřbívání smíšených manželství. Bejt tahara neboli Dům očisty je v židovské tradici posvátný prostor, kde jsou zesnulí připravováni k pohřbení podle předpisů a rituálů židovského náboženství.
Značnou část nového židovského hřbitova tvoří monumentální až pompézní hrobky, které patří předním pražským židovským rodinám, například Petschkům, Waldesům, Roubíčkům, Raudnicům a Bondyům. Pro ně vytvořil rozsáhlou hrobku architekt Josef Fanta, známý svým dílem na hlavním nádraží v Praze. Náhrobky jsou různých slohů, nejčastěji je zastoupena novogotika, secese a klasicismus a často pocházejí z dílen významných českých sochařů a architektů. Vedle Fanty je to Jan Kotěra, Jan Štursa, Antonín Balšánek a Čeněk Vosmík. Přítomnost výstavných hrobek vysvětluje průvodkyně Zuzana:
"Na starém židovském hřbitově nejsou vlastně rodinné hrobky a nevidíme je ani na tom druhém židovském hřbitově na Žižkově. Rodinné hrobky se objevují až na tomto novém židovském hřbitově na Želivského, což hodně souvisí s asimilací a kulturací židovského obyvatelstva po otevření ghetta v době Josefa II."
A ještě něco se změnilo. Na starých hrobech byly náhrobky vždy u nohou nebožtíka. Na novém hřbitově jsou už v jejich hlavách, stejně jako u křesťanských hrobů.
Místo květů kamínky
Čím je hrob známější, tím je na něm více kamínků. A v celém rozsáhlém areálu nenajdete u hrobů jedinou květinu. Je to určitě zvláštní, ale má to svůj historický důvod, jak vysvětluje průvodkyně:
"Zajímavé na těch židovských hřbitovech je, že se na ně nenosí květiny, ani řezané, ani v květináči, ale přinášejí se kamínky. Připomínají putování židovského národa do země Zaslíbené, do země Kenán, protože víme, že když tam v té krajině někdo zemřel, tak bylo nutné jeho tělo zatížit kameny, aby nebylo ničím poškozeno."
Nejslavnějším z pochovaných je tady podle počtu kamínků a odkazů spisovatel Franz Kafka. Podle jedné micvy ze 613 přikázání je úkolem židů navštěvovat hroby významných rabínů. Původně to vzniklo tak, že když někdo už nemohl za rabínem cestovat, poslal mu svou prosbu na papírku, kterému židé říkají kvitl. Dnes se krátké vzkazy často zobrazují i na kamínkách. Zřejmě z tohoto důvodu je najdeme i u hrobu Franze Kafky.
Naproti hrobu na hřbitovní zdi visí pamětní deska Kafkova přítele Maxe Broda, který je ale pohřben v Tel Avivu. Hřbitov je také místem posledního odpočinku spisovatele Oty Pavla, Jiřího Ortena, malířů Jiřího Karse, spisovatele Arnošta Lustiga, režiséra Juraje Herce, zpěvačky Yvonne Přenosilové a mnoha dalších.
Památka obětem holocaustu
V roce 1985 byl na Novém židovském hřbitově vztyčený Památník československých židů, obětí holocaustu a odboje. Nad pamětním textem na černém mramoru září zlatá Davidova hvězda. Jeho autory jsou sochař Zdeněk Vodička a architekt Vladimír Stehlík. Po pravé straně je menší skromnější náhrobek, pod kterým je uložen popel patnácti tisíc umučených židů z Terezína. Na dlouhé hřbitovní zdi vpravo od hlavní brány jsou pamětní desky obětí holocaustu. Jsou jich tu stovky. Je to trýznivé čtení. Jejich život byl ukončen ve čtyřicátých letech v místech, která se na deskách pořád opakují: Osvětim, Terezín, Dachau, Treblinka …
Nový židovský hřbitov je dnes v Praze jediným hřbitovem, kde se konají pohřby zesnulých židovského vyznání. Disponuje moderní databází, ve které můžete vyhledat pohřbené v jednotlivých hrobech.
Deset osobností pohřbených na Novém židovském hřbitově
- Franz Kafka (1883–1924), spisovatel
- Ota Pavel/Otto Popper (1930–1973), novinář a spisovatel
- Arnošt Lustig (1926–2011), spisovatel a publicista
- Jana Březinová (1940–2000), herečka
- Desider Galský (1921–1990), spisovatel
- Juraj Herz (1934–2018), filmový režisér
- Egon Lánský/Löwy (1934–2013), publicista a politik
- Georges Kars/Jiří Karpeles (1880–1945), malíř
- Yvonne Přenosilová (1947–2023), zpěvačka
- Petr Skoumal (1938–2014), hudebník, textař a skladatel
Související
-
Příběhy pražských hřbitovů
Seriál vás zavede do fascinujícího světa pohřební architektury a historických osobností. Jak se hřbitovy měnily v čase a proč dnes přitahují zájem nejen pozůstalých?
-
Hlavní město Praha
Hlavní město. Sem se sbíhají všechny cesty, sem míří milióny návštěvníků ze celého světa. Město bohaté historie, nádherné architektury a skvělého kulturního života.
