Otec Zádrapa: Řím se připravuje na svatý rok
Na Vánoce se připravují i Češi ve Vatikánu. Jedním z nich je otec Jaromír Zádrapa. Mnozí ho znají jako dlouholetého ředitele poutního domu Velehrad v Římě.
Dnes působí už pět let v Papežské radě pro jednotu křesťanů. Zabývá se dialogem s pravoslavnými církvemi. Jak prozradil v rozhovoru, toužil po misii v Africe nebo v Asii. Čekala ho však mise na Balkáně.
"Zabýval jsem se východními církvemi, respektive jsem přímo bydlel v zemi, kde je většina pravoslavných, a to v Bulharsku. Byl jsem ve městě Kazanlak. Je to zhruba padesátitisícové město. Pěstují se tam růže, kromě toho se tam dělají i kalašnikovy. Jsou tam velice příjemní lidé. Strávil jsem tam sedm let, a potom ještě dva roky jako študák. Takže celkem devět."
Chtěl jsem na misii do Afriky nebo Asie
Proč jste se rozhodl věnovat právě východním církvím?
"Takové mladické nadšení. V prvopočátku to nebylo rozhodnutí pracovat pro východní církve, ale touha jít do misií, kterou jsem oznámil svým představeným. Oni mi řekli: Dobře, teď momentálně se připravuje mise se do Bulharska. Nechtěl bys tam jít? Tak jsem odpověděl, že ano. Bylo mi asi 21 roků, tak jsem tam šel na stáž na dva roky, a potom jsem se tam vrátil znovu.
Myslel jsem si, že půjdu do misií někam do Afriky nebo do Asie. Nakonec to byla Evropa, Balkán. My jsme tam byli v té byzantské tradici, jak my říkáme v Česku, v řeckokatolické. Bylo to něco jiného, než co jsem chtěl, ale člověk, když je otevřený, tak ten život vám ukáže cestu. A nakonec se mi to zalíbilo a velice mě to obohatilo v tom, že člověk poznal nejenom tu naší křesťanskou kulturu, ale také i tu východní."
Poutní dům byl rozbořený
Vy jste také vedl dlouhá léta Poutní dům tady v Římě.
"Ta historie domu je poměrně krátká, od roku 1968, od 60. let se Římě nacházejí emigranti, čeští kněží, sestry a věřící. Chtěli zřídit centrum, které by koordinovalo celou tu činnost pastorace, katechizace, a také, aby se zachovala tradice křesťanská, ale také tradice lidová, kterou jsme měli v Čechách, aby se zachovaly české křesťanské komunity v zahraničí. Kromě římského centra, které se nazývalo Velehrad, byly ve světě i další centra, ve Spojených státech, Austrálii, v Německu, ve Švýcarsku, také Norsku. Měly za úkol koordinovat tyto činnosti.
Když přišel kardinál Beran do Říma, tak měl myšlenku zřídit také Poutní dům. Dlouho se hledalo. Potom si vybral lokaci, která je výborná, protože je několik stovek metrů od Vatikánu, od Náměstí svatého Petra. Už tím je to tedy velice atraktivní. Kardinál požádal papeže právě o tento dům, a papež mu to dal darem. Ale byl to dar nedar. Ten dům byl rozbořený, všechno bylo zanedbané, takže kardinál musel získat prostředky od emigrantů. Po celém světě vybíral peníze na opravu, což se mu povedlo. A první poutníci přijíždějí na přelomu let 1968 a 1969, kdy se otevře znovu hranice. Poutní dům praskal ve švech. Takové byly začátky."
Na českých mších jsou slyšet varhany a více zpěvu
Je Svatý rok. Bude se chystat nějaká pouť z Česka?
"Ano, chystá se Svatý rok, jubilejní rok. Každých 25 let Svatý otec vlastně otvírá svaté brány v hlavních čtyřech římských bazilikách na narození Páně 25. prosince. Poutní dům, jak jsem slyšel, je úplně vyprodaný na celý rok. Národní česká pouť se bude konat myslím v březnu."
Když srovnáváte mše v Itálii a mše v Česku? Liší se nějak?
"Jestliže se díváme na liturgii jako takovou, tak ten rozdíl je tam znatelný. U nás Čechách se víc zpívá celá ta liturgie, slyšíte varhany a zpěvy. To si myslím, že je podstatným prvkem odlišujícím se od Itálie, kde většinou ta všední, každodenní mše je velice krátká, a spíše recitovaná."
Určitě se tu setkáváte s krajany, setkáváte se také s českou školou nebo s dalšími spolky?
"Setkáváme se, víme o sobě. Se školou jsme spolupracovali na projektu ohledně umění a mozaiky. Také jsme spolupracovali na nějakém kulturním projektu, na divadle. Je pěkné, že se skrze českou školu udržuje jazyk a lidové tradice, které by se rozředily v té společnosti, pokud by nebyla ta škola. Díky ní může ta tradice pokračovat."
