Anna Novotná Pešková: Žena za dirigentským pultem - příběh odhodlání, vášně a hudebního talentu
Anna Novotná Pešková, dirigentka Národního divadla, dokázala, že i ve světě, kde tradičně převažují muži, si mohou ženy najít své pevné místo. Její cesta však nebyla od počátku jasná. Zrodila se v malém východočeském Opočně, vyrůstala v Hradci Králové, kde v sobě již od raného dětství objevila hlubokou lásku k hudbě.
Díky podpoře rodiny, která hudbou sice žila jen na amatérské úrovni, měla možnost rozvíjet svůj talent. Začínala jako zpěvačka - toužila po kariéře operní pěvkyně. Ale životní vášeň našla v dirigování, disciplíně, která ji okouzlila svou komplexností a hloubkou.
„Od dětství mě fascinovalo, jak dirigenti dokážou hudbu vyjádřit pohybem. Už jako malá jsem si pouštěla nahrávky Aidy a doma si je dirigovala. Postupně jsem pochopila, že dirigování je obor, který propojuje vše - detailní znalost hudby, umění vést lidi i schopnost zachytit emoce,“ vzpomíná Anna na své začátky.
Od konzervatoře ke světovým scénám
Anna původně studovala klasický zpěv na konzervatoři. Brzy si však uvědomila, že operní zpěv není její pravá cesta. Přibrala si proto dirigování, obor, který nabídl nejen větší kreativitu, ale také výzvy, které ji stále motivují. Její kariéra nabírala na tempu - od dirigování dětského sboru se dostala až na prkna Národního divadla, kde dnes vede přední inscenace.
„Měla jsem štěstí, že mě nikdo nikdy neodrazoval od dirigování jen proto, že jsem žena. Studovala jsem u skvělé dirigentky Miriam Němcové, která mi ukázala, že ženy mohou v tomto oboru excelovat stejně jako muži. S předsudky jsem se začala setkávat až mnohem později, ale naštěstí jen minimálně.“
Anna věří, že hlavní bariérou v oboru není pohlaví, ale nedostatek zkušeností, které musí mladý dirigent získat. „Dirigování je náročná disciplína. Nejde jen o mávání taktovkou - klíčové je detailní studium partitur, znalost jednotlivých nástrojů a práce se zpěváky. Aby člověk uspěl, musí si doslova 'oddirigovat kilometry'.“
Dirigování jako umění a poslání
Přestože dirigent stojí při představení zády k publiku, Anna vnímá atmosféru sálu velmi intenzivně. „Když publikum cítí hudbu a reaguje na ni, je to nepopsatelně krásný pocit. Vnímám nejen náladu orchestru, ale i to, co se děje za mými zády,“ popisuje Anna, která věří, že dirigování není jen technická dovednost, ale i umění vnímat jemné nuance a ladit orchestr i emoce.
Během své kariéry vedla Anna několik ikonických operních inscenací, včetně Don Giovanniho od Mozarta, své první profesionální opery. A přestože tento debut označuje za stresující, byl pro ni klíčovým krokem na cestě k jejímu snu. „Don Giovanni byl ohromná zkušenost. Dnes bych mnoho věcí udělala jinak, ale právě díky těmto prvním krokům jsem dnes tam, kde jsem.“
Ženské prvky mohou být při dirigování výhodou
Anna přináší do dirigování osobitý přístup a věří, že ženské prvky mohou být výhodou. „Ženy jsou často považovány za pečlivější a vnášejí do práce více elegance. Každý dirigent by měl být svůj, a to je to nejdůležitější,“ zdůrazňuje. Sama však dodává, že neexistuje jeden správný styl - dirigování je o individualitě a schopnosti inspirovat orchestr i publikum.
A co ji na této práci žene dál? „Jedno povedené představení dokáže obnovit vášeň a chuť pokračovat dál. Inspirují mě moji kolegové i slavní dirigenti, které sleduji třeba na YouTube. Ale zároveň je mým motorem snaha dělat svou práci co nejlépe.“
Náročná profese s láskou k hudbě
Dirigování je podle Anny nejen umění, ale i fyzicky a psychicky náročné povolání. Časté cestování, dlouhé přípravy a nekončící studium partitur - to vše patří k její práci. Anna ale věří, že právě vášeň a láska k hudbě jsou tím, co ji žene dál. „Když děláte něco, co milujete, oběti, které přicházejí, berete jako přirozenou součást.“
Do budoucna má Anna stále své nesplněné sny. Kromě dirigování opery Evžen Oněgin by si přála vést i symfonické dílo Obrázky z výstavy od Musorgského. A jak sama říká, je připravena pokračovat v překonávání hranic a inspirovat další generace.
První dirigentka Vítězslava Kaprálová: Hudební génius v mužském světě
Vítězslava Kaprálová (1915-1940) byla jednou z nejvýznamnějších českých skladatelek a dirigentek 20. století. Přestože zemřela ve věku pouhých 25 let, stihla zanechat pozoruhodný hudební odkaz čítající více než čtyřicet skladeb zahrnujících klavírní, komorní, orchestrální i vokální tvorbu. Její život byl plný odhodlání, vášně a touhy prosadit se v oboru, který byl tehdy téměř výhradně doménou mužů.
Narodila se v Brně do hudební rodiny - její otec Václav Kaprál byl skladatel a pedagog, matka Viktorie Kaprálová operní pěvkyně. Vítězslava od dětství vyrůstala obklopená hudbou a brzy se ukázalo, že má mimořádné nadání. Již v patnácti letech nastoupila na brněnskou konzervatoř, kde se věnovala skladbě i dirigování, a svým talentem překvapila i zkušené pedagogy. Dirigování se učila u jednoho z nejvýznamnějších českých dirigentů, Václava Talicha.
V roce 1937 dosáhla jednoho ze svých největších úspěchů - její Vojenská symfonieta zazněla v podání České filharmonie, kterou sama dirigovala. Rok nato skladbu uvedla s orchestrem BBC v Londýně v rámci festivalu Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu. Její talent upoutal i prezidenta Edvarda Beneše, který jí osobně vyjádřil uznání.
V Paříži se seznámila s Bouslavem Martinů. Stali se nejen mentorem a studentkou, ale také milenci. Na jaře 1939 v Paříži poznala spisovatele Jiřího Muchu, syna malíře Alfonse Muchy, za kterého se provdala v roce 1940. Štěstí novomanželů ale netrvalo dlouho - Kaprálová onemocněla a ještě toho roku v pouhých 25 letech podlehla tuberkulóze. Navzdory krátkému životu po sobě zanechala výjimečné dílo, které dodnes inspiruje hudebníky po celém světě.
Související
-
Inspirativní příběhy: Od průkopnic k ženám současnosti
Objevte s námi inspirativní příběhy žen, které se prosadily v „tradičně mužských“ profesích. A připomeňte si průkopnice, které položily základy pro dnešní generace.
-
České hrdinky
Panovnice, malířky, spisovatelky, političky, vědkyně, sportovkyně – pohled do české historie nabízí bohatou mozaiku výjimečných českých žen. 50 ženských příběhů očima…
