„Hrdina doslova rozkládá svou paměť, jako když si prohlížíme staré fotografie a hledáme drobné detaily, které mnohdy prozrazují víc než to, co je zjevné na první pohled. Vypráví o matce, otci a dědečkovi, o šikaně, alkoholismu nebo o vyrovnávání se s odlišnou sexuální orientací. (Rozebírá na jednotlivé součástky nejen vlastní vzpomínky, ale i jakousi kolektivní paměť celé rodiny)“.
Těmito slovy uvedlo v roce 2023 nakladatelství Paseka uvedení debutového románu Marka Torčíka Rozložíš paměť. Tahle kniha vzbudila velkou pozornost – a autorovi přinesla hned dvě prestižní literární ceny, Magnesii Litera a také Cenu Jiřího Ortena. Nejen proto jsme knihu Rozložíš paměť zařadili do našeho seriálu o Českých knihách, které musíte znát.
My o úspěšné literární předloze budeme mluvit přímo s tím nejpovolanějším, tedy s autorem, Markem Torčíkem.
Už jsem částečně říkal, o čem všem Vaše kniha je. Ale kdybyste měl na tu obvyklou otázku, o čem kniha je, odpovědět vy sám, co byste zdůraznil?
„Jak napovídá ten název, tak ta kniha je především o paměti, o nějakých vzpomínkách, které nás nechtějí pustit, trápí nás, nedají nám pokoj.“
Čím vás paměť a to, jak funguje, tak fascinuje?
„No, kde začít? Pro mě je paměť takový určující fenomén lidské zkušenosti. To, že já nedokážu určit, kde končím a kde začínám, díky tomu, na co si vzpomínám a na co si naopak nevzpomínám. A to, jak jsou vzpomínky zkreslené a to, jak určují ten rozdíl mezi mnou a třeba mojí maminkou nebo mou nejbližší rodinou, protože všichni si pamatujeme třeba stejnou událost trochu jinak. A mě tohle fascinuje a nedává mi to spát.“
Ta kniha bývá označována jako autofikce. Dá se říct si, kde je hranice toho, co z té knihy odpovídá realitě a co ne? A je to vlastně podstatné?
„Není to vůbec podstatné. Asi se to nedá určit. Jediný, kdo to určím, jsem asi já. Ale pro mě to není vůbec důležitý. Důležitý je to, že to dílo funguje nějak sám o sobě nebo nefunguje. To je úplně v pořádku. Pokud to kritici strhají nebo strhali, tak za mě je to úplně v pořádku. A to, že je něco biografie třeba, tak by vůbec nemělo nějak jako odpouštět to, že ta kniha není dotažená.“
Váhal jste hodně, co všechno do té knihy dát a co si nechat pro sebe?
„No, samozřejmě, že váhal. A ve výsledku jsem tam nedal spoustu šťastných vzpomínek, protože jsem si je nechtěl zakalit vlastně tou knihou. A zůstali tam spíš ty negativní. Ale přemýšlel jsem na tím hodně. Co tam dávat a co ne.“
Jak reagovali vaši blízcí?
„To je častá otázka. To úplně nejde jednoduše popsat. Já si myslím, že to vzali velmi sportovně, abych byl diplomatický. A dodneška si myslím, že nás to všechny trochu trápí. Ale zároveň oni vědí moc dobře, co tam je a co není pravda. A vědí, že to bylo myšlené v nějakém kontextu. Ale co mě třeba osobně překvapilo, tak je to, že se naštvali nejvíc lidi, kteří tam nejsou. A to je to, co je naštvalo. Anebo na věci, které nejsou pravda. Což já jsem si třeba myslel, že je chráním tím, že něco změním v té knize, že tam trochu posunu ty fakta, že k někomu budu milejší, než to reálně bylo. A jim konkrétně vadilo, že to není pravda, že to je lež. Takže to bylo takové moje poučení z toho, že i ta fikce často může být krutější než ta biografie.“
Celý pořad si můžete poslechnout v audio verzi.
Související
-
České knihy, které musíte znát
Kafka, Čapek, Kundera, Havel – to jsou celosvětově známá jména. Jak je to s dalšími? Nakolik jsou čeští autoři překládaní v zahraničí?
o pořadu
České knihy, které musíte znát
Seriál stanice Českého rozhlasu Radio Prague International přiblíží díla českých spisovatelů, která prostě musíte znát.
