Mnohá slavná díla psal Bohumil Hrabal na své chatě v Kersku. Její zpřístupnění pro veřejnost, i kulaté 110. výročí narození, opět přitáhlo pozornost k jednomu nejvýznamnějších a nejosobitějších spisovatelů 20. století. V cyklu České knihy, které musíte znát, jsme už rozebírali Hrabalovu Příliš hlučnou samotu. Pozornost si však zasluhují i jeho další knihy. Vybrali jsme román z roku 1971 Obsluhoval jsem anglického krále, který Bohumil Hrabal napsal právě na své chatě v Kersku ve středních Čechách.
O románu budeme mluvit s literární historičkou a vedoucí česko-francouzského literárního centra Petrkov Památníku národního písemnictví Lucií Tučkovou, a také se spolupracovníkem francouzské redakce Radio Prague International Václavem Richterem.
Román Obsluhoval jsem anglického krále vznikl na začátku 70. let v Kersku. V jakém rozpoložení ho Bohumil Hrabal psal, paní Tučková?
L.Tučková: „Psal se rok 1971, 18 letních dní v Kersku. Musíme si představit rozpálený psací stroj a rozpáleného Bohumila Hrabala. Chrlil text psaním alla prima. To znamená, že text uzrál, a on nestíhal vytahovat stránky z psacího stroje. Říká, že to bylo šest stránek za hodinu. To si ani neumíme představit. Text vznikal v době, kdy Bohumil Hrabal nemohl vydávat, nemohl oficiálně publikovat. Je to text, který se ukládal v jeho mysli velice dlouho, ale neměl jednotící linii. Tu získal díky vyprávění Josefa Vaníčka, což byl číšník, ale také bývalý majitel hotelu v Sadské u Modré hvězdy. Josef Vaníček začal vyprávět úsek příběhu, který čteme i na začátku Anglického krále. A najednou se Bohumilu Hrabalovi ten příběh složil a během těch osmnácti dnů jej skutečně vychrlil."
V.Richter: „ Vypadá to jako takový gejzír, takový náhlý výtrysk, který přišel z čista jasna. Ale není to tak. Hrabal v tom samozřejmě zúročil celé předchozí dílo. Je zajímavé, že román vznikal v podobné době, jako 100 roků samoty od Gabriela Garcia Marqueze, v tom já vidím i určité prvky toho magického realismu. Není to až do té míry, jako u Marqueze, ale takové určité vidění světa tím magickým okem, to tam je."
Když vezmete tvorbu Bohumila Hrabala, na kolik je tato kniha výjimečná?
L.Tučková: „Absolutně, protože to je kniha psaná bez ohledu na čtenáře, to je kniha, kterou psal sám spisovatel za sebe. Já bych tady víc než Marqueze, viděla Kerouaca Na cestě, a hlavně výtvarné umění a filozofii. Hrabal, jak říká, bral si věty filozofů do zobáčku, a ty si neustále zvnitřňoval a pohyboval se směrem k nim. Souhlasím s tím, že zúročil vše předchozí, ale zároveň ten okamžik tvorby je nulitní moment. On musí vymazat všechno předchozí, aby v tu chvíli vznikl literární text, protože Obsluhoval jsem anglického krále je jeden z vrcholných literárních textů Bohumila Hrabala.
A když říkám, že je psaný bez ohledu na čtenáře, znamená to, že je psaný z pohledu spisovatele, jak on chce svůj příběh vyprávět. Je to můj příběh, ale vlastně já jsem jen zapisovatel, protože Hrabal se skutečně tím nulitním stavem dostává do jisté čistoty mysli a do toho, že všechny předchozí zážitky pojí způsobem, kde se objevuje výtvarné umění, objevuje se tam filozofie a samozřejmě obeznámenost se současnými literárními proudy."
Celou diskusi o Hrabalově románu Obsluhoval jsem anglického krále si můžete poslechnout v audio verzi.
Související
-
České knihy, které musíte znát
Kafka, Čapek, Kundera, Havel – to jsou celosvětově známá jména. Jak je to s dalšími? Nakolik jsou čeští autoři překládaní v zahraničí?
o pořadu
České knihy, které musíte znát
Seriál stanice Českého rozhlasu Radio Prague International přiblíží díla českých spisovatelů, která prostě musíte znát.
