Kersko proslavil Bohumil Hrabal

Lesní ateliér Kuba, foto: autorka
0:00
/
0:00

Tentokrát nás výlet zavede do Kerska - osady, která je slavná díky spisovateli Bohumilu Hrabalovi. Na jeho slavné kočky tu nezapomínají ani dnes, i když jsou keramické. Nedaleko je pak středověký mlýn Davídkov, kam se mohou turisté vypravit na ryby.

Lesní ateliér Kuba, foto: autorka
Kersko proslavil Bohumil Hrabal, který tu léta žil s 25 polodivokými kočkami. Svoji současnou podobu vesnice dostala v době první republiky, kdy statkář z nedaleké Sadské Josef Hyross pozemky rozparceloval do pravoúhlých alejí a prodal je lidem na rekreační chaty. Zajímavostí lesního městečka tak jsou aleje číslované po vzoru newyorského Manhattanu. Hlavní kerské avenue se říká Betonka a má shodně s New Yorkem číslo 5.

V Kersku se na motivy Hrabalovy knihy natáčel i slavný film Jiřího Menzela Slavnosti sněženek. V provozu je i Hájenka, která byla ve filmu a dodnes si tu můžete dát divočáka se šípkovou omáčkou nebo Postřižinské pivo, které nese názvy Hrabalových děl. Od roku 1999 se tu pravidelně koná i akce Hrabalovo Kersko. Začíná pochodem po místech, která měl Bohumil Hrabal rád. Pak následuje divadelní představení na motivy některé Hrabalovy povídky a program v Lesním ateliéru Kuba. Ten provozují manželé Jana a Bronislav Kubovi, kteří nás uvítali zdejším minerálním pramenem.

Foto: autorka
"Polabí je protknuto minerálními prameny. Všechny okolní vesnice mají nějaký pramen. Když vznikaly lázně Poděbrady, zůstal zachován, aby si ho mohli občané čerpat. Tady v Kersku byly prameny čtyři. Z nich zůstal jen jeden, aby Poděbrady měly dostatečný zdroj pramenů. Takže je to podobné, ale každá vesnice má jinou chuť. Já jako polabské dítě jsem odkojená Sadkou v Sadské a sem jsme se odstěhovali před dvaceti lety, tak popíjíme Kerku, která teče tady."

Lidový název Kerka označuje minerální pramen sv. Josefa. Ten je v hloubce 89 metrů a jeho voda sem údajně teče po zlomech v zemi až z Jizerských hor a trvá jí to skoro 70 let. V Lesním ateliéru Kuba se každoročně odehrává řada výstav. Kromě svých výrobků tu manželé Kubovi vystavují také díla dalších výtvarníků.

Foto: autorka
"Vernisáže, které děláme ke každé výstavě, jsou docela oblíbené, protože výtvarníci se tady cítí doma, není tu tak velká galerie a řeknou i to, co nikde neřekli. Je to spíš formou besedy, kdy posedíme a popovídáme si s nimi."

Jak dodala Jana Kubová, v ateliéru jdou na své návštěvníky šalamounsky. Aby se dostali do dalších částí, musí malou galerií projít.

"Slýchávali jsem od nich, že moc do galerií chodit nechtějí, že tomu nerozumí. Ale tady projít musí. Častokrát přijdou i do dílny a vidí, jak vznikají výrobky. Máme tu čest, že jsme loni získali certifikát Výrobek z Polabí. Vyrábíme i kočky, jejichž symbol sem přinesl pan Hrabal, který je miloval. Nás napadlo, že by kočka byla hezkým kerským symbolem, takže náš certifikát smíme hrdě věšet kočkám na krk."

Foto: autorka
Kočku kerskou i jinou keramiku si tu mohou lidé zkusit vyrobit zejména v předvánočním období, kdy do ateliéru jezdí řada výtvarníků. Díky nim mohou vyzkoušet i výrobu šperků nebo zdobení vánočních perníčků. Jinak je Kersko nádhernou lokalitou pro výlety. Polabí je totiž placka, takže se tady výborně jezdí, a podél Labe se dá na kole dojet až do lázní Poděbrady.

"Pěšky i na kole se dá také absolvovat Hrabalova stezka, která je kolem nás. Je tu Hájenka, Hrabalova chata. Pak vás stezka zavede doprostřed lesa, kde jsou zvláštní stromy o kterých Hrabal psal."

Například nejkrásnější borovice v Kersku se jmenuje Švarná Tonka a podle tabulky byla sázená v roce 1620.

Mlýn Davídkov, foto: autorka
Z Kerska se dá podnikat řada výletů například na Mlýn Davídkov, který leží v údolí říčky Kouřimky mezi Prahou a Kutnou Horou. Stará kupecká stezka, která vedla tímto krajem, prý bývala velkým pokušením pro bandy loupežníků. Podle pověsti pocestné okrádali a zabíjeli i hamižná mlynářka s mlynářem, který se bál, že ji ztratí a ve všem ji poslouchal. Mlynářka prý už staletí bloudí mezi zdejšími hvozdy. Vysvobodit ji může ten, kdo jí dá do truhličky své poslední peníze. Na mlynářku jsem nenarazili, a proto jsme beze strachu usedli u krbu, který pamatuje určitě několik století, což potvrdil i Pavel Fiřt, který nás ve mlýně přivítal.

Pavel Fiřt, foto: autorka
"Tady na stěně máme soupis majitelů do roku 1650. Nejstarší zmínka o mlýně, o které víme, je z roku 1347, ale předpokládá se, že mlýn je tu z konce 12. století. Vždy se tu mlela mouka. Přestávky nastaly až v novodobých dějinách po roce 1950. kromě mouky to byl i pašerácký mlýn. Dozvídali jsme se z různých pramenů, že tady přechovávali osoby, které se potřebovaly dostat mimo území republiky, ať už to bylo za doby temna nebo Protektorátu. I potom utíkali před komunistickým režimem."

Co vše tady turista najde?

"Máme tu kola, koníky pro děti. Největším lákadlem je asi plně zarybněný rybník. Náš pan správce je odborník na ryby a najdete tam 3,5 i 4 kilové kapry. A co je tady absolutní specialita, na co sem lidé jezdí z širokého okolí, jsou ryby uzené."