Jak vzpomínají američtí veteráni na osvobození Chebska a Karlovarska?
Američtí veteráni vzpomínají na boje o Chebsko a Karlovarsko v roce 1945. Jejich příběhy přibližují poslední týdny války a osvobození západních Čech americkými jednotkami. Zaznamenal je historik Jiří Klůc.
Tridentská divize v srdci západních Čech
Symbol trojzubce tvoří znak i přezdívku 97. pěší divize, která se v závěrečných týdnech druhé světové války účastnila jedněch z nejtěžších bojů na území Československa. Jednotka má dodnes na Chebsku a Mariánskolázeňsku řadu pomníčků a od května letošního roku ji bude připomínat i nový památník přímo v Plzni. Do historie Sokolovska a Karlovarska se významně zapsala také slavná 1. pěší divize se symbolem velké červené jedničky ve znaku.
Vzpomínky na Chebsko: příběh Johna Burkeho
Tato divize zaznamenala největší ztráty ze všech amerických jednotek a zároveň osvobodila největší území v západních Čechách. V posledních měsících se mi podařilo ve Spojených státech vyhledat a oslovit dva veterány 97. pěší divize, kteří se těchto těžkých bojů účastnili – především o město Cheb.
Dnes 99letý John Burke bojoval s 387. pěším plukem 97. pěší divize přímo u Chebu ve dnech 24. –28. dubna 1945. Bývalý učitel dnes žije s rodinou v malém domku ve státě Massachusetts na východním pobřeží USA. Hrdě a denně nosí maskáčovou blůzu se svým jménem a znakem divize. Přestože už mu paměť tolik neslouží, na zážitky z Československa dodnes vzpomíná:
„Byl jsem takzvaný barman – střelec s puškou BAR, která se používala jako lehký kulomet. Pálil jsem jednu za druhou. Jestli jsem někoho zabil, jsem neřešil. Ale u Chebu jsme ztratili mnoho kluků. Jeden z nich byl Henry Neidert, kterého jsem osobně znal.“
Neidert pocházel z Ohia a padl 25. dubna 1945 ve věku pouhých 20 let. Dnes odpočívá na americkém vojenském hřbitově ve francouzském St. Avold.
Od rybářských lodí k bojům o Mariánské Lázně
Dalším pamětníkem bojů o Chebsko je Marian „Bob“ Shipe, kterého jsem loni potkal při oslavách 80. výročí vylodění v Normandii. Dlouho to vypadalo, že se zúčastní i oslav v České republice, ale cestu mu bohužel zhatila vážná nemoc.
Bob Shipe se narodil v prosinci 1925 v Kalifornii. Vyrůstal během hospodářské krize a už jako dospívající pracoval na rybářských lodích, aby pomohl uživit rodinu. Krátce po ukončení střední školy byl povolán do armády a v prosinci 1943 nastoupil vojenský výcvik. Po působení ve výcvikovém táboře Camp Roberts byl zařazen k 303. pěšímu pluku 97. pěší divize. S jednotkou postupoval směrem k Mariánským Lázním, na jejichž osvobození vzpomíná nejvíce. Také on bojoval jako střelec s puškou BAR. Konec války ho zastihl na Tachovsku, odkud byl krátce poté poslán zpět do Spojených států – jenže už v srpnu 1945 následovalo další nasazení, tentokrát v Japonsku.
Nečekané setkání s veteránem 1. pěší divize
Najít veterána slavné 1. pěší divize, která později na západě Čech vystřídala 97. pěší divizi, se zdálo být téměř nemožné. Právě tato jednotka pomáhala osvobozovat části Chebska, Sokolovsko i Karlovarsko – s bohatou bojovou historií od první světové války přes vylodění na pláži Omaha až po finální tažení Evropou. A právě k této divizi patřil i Al Morfee z Floridy, jehož příběh se však od ostatních výrazně liší: k jednotce nastoupil až na jaře 1945 jako tzv. „replacement“ – náhrada za padlého vojáka. O to více si však pamatoval z posledních dnů války.
Jak jsem ho objevil? Úplnou náhodou. Večer jsem se vracel z pláže a v seznamu adres si všiml, že jedna z nich je nedaleko – v přísně střeženém objektu. Neměl telefon, jiná možnost než zkusit zazvonit nebyla. Zázrakem mě pustili přes bezpečnostní bránu a já zazvonil na apartmán se jménem veterána. Po počátečním šoku se po představení vše změnilo.
„Já jsem byl v Československu na konci války,“ řekl mi usměvavý, drobný stařík. Nevěděl jsem, kde sloužil, ani jeho příběh – jen jsem měl tip, že tam žije nějaký veterán. Po chvíli jsme oba plakali. Ukázalo se, že šlo o příslušníka 16. pěšího pluku 1. pěší divize, která přímo osvobozovala Sokolov – oblast, kde jsem sám vyrůstal. Morfee nikdy dřív žádný rozhovor neposkytl. Byl jsem první, s kým o tom mluvil.
Chtít po stoletém muži přesné detaily názvů vesnic a měst je nemožné, ale díky dalšímu studiu pramenů se podařilo určit, kudy jeho jednotka procházela. První ztráty zaznamenali vojáci 16. pěšího pluku 1. pěší divize krátce po příchodu na československé území – u obce Horka při boji o vyvýšený bod. Nepřátelské jednotky v oblasti tvořili mj. námořníci z potopené válečné lodi Admiral Scheer, kteří byli nasazeni jako pozemní síly a zpomalovali americký postup na Sokolovsko.
„Velkých bojů jsme se neúčastnili, spíš jsme postupně vstupovali do vesnic. Ale pak jsme dorazili do většího města a osvobodili koncentrační tábor! Viděl jsem mrtvé vězně, někteří ještě žili a mluvili rusky,“ vzpomíná Morfee. Jednalo se o pobočku zajateckého tábora Stalag VIII B – lazaret na dnešním sídlišti Vítězná. Archivní záznamy potvrzují, že se tam 7. května 1945 skutečně nacházel.
V té době již válka končila a tisíce německých vojáků se vzdávaly americkým jednotkám – věděli, že u nich mají větší šanci na přežití než u Sovětů.
Američanům se tehdy začaly ve velkém vzdávat tisíce německých vojáků – často s obrněnou technikou. „Zajali jsme snad celou divizi. Měli obrněnou techniku, hlavně polopásové transportéry. My je ale jen odzbrojili a předali dál,“ říká Morfee.
Okolo 11. května se dostal do Karlových Varů, kde se poprvé setkal i s vojáky Rudé armády. „Poznali jsme, co jsou zač – rabovali a znásilňovali ženy. Nás všichni vítali, je nikdo. Pak jsme se radši stáhli pryč,“ uzavírá své vyprávění veterán, který byl za statečnost vyznamenán Bronzovou hvězdou. Letos v polovině dubna oslavil v kruhu své rodiny 100. narozeniny.
Osvobození dnešního Karlovarského kraje se zúčastnila i řada dalších jednotek – například 9. obrněná divize, proslavená obsazením mostu v Remagenu, i menší samostatné útvary, jejichž příběhy zůstávají často zapomenuty.
Související
-
10 neuvěřitelných příběhů 2. světové války
Historik Jiří Klůc zaznamenal osudy vojáků, zajatců, obyčejných lidí, které do dnešních dnů nebyly známy. Každý z příběhů nám přibližuje lidskost a odvahu v těžkých dobách.
-
Cesta ke svobodě: 80 let od konce 2. světové války
V seriálu se postupně vrátíme do dramatických dnů druhé světové války a připomeneme si klíčové události, které vedly k osvobození naší země.
