Krkonošský prales odhaluje zapomenutý svět horských bud a pastvin z 18. století
Před 250 lety tam stávaly horské boudy a kolem byly louky s pasoucím se dobytkem. V odlehlé klidové zóně západních Krkonoš probíhá výjimečný archeologický výzkum, který odkrývá zaniklý svět horského budního hospodářství z 18. století, kdy většina této části hor patřila šlechtickému rodu Harrachů.
V nepřístupné klidové oblasti krkonošského národního parku objevila skupina archeologů základy zaniklé staré Kotelské boudy z první poloviny 18. století. „V té době byla oblast pod horou Kotel jedním z největších center budního hospodářství v Krkonoších. Stálo zde několik objektů, včetně staré Kotelské boudy,“ řekla ČTK archeoložka Správy Krkonošského národního parku Olga Hájková.
Kotelská bouda kdysi patřila k nejtypičtějším krkonošským boudám. Vznikla pro účely horského budního hospodářství, které přinesli do Krkonoš alpští kolonisté v 17. století. Nejprve pracovali jako dřevorubci, zůstali však i po odlesnění velké části Krkonoš a věnovali se pastvě dobytka a získávání sena, které v zimě na saních sváželi na statky v podhůří.
Když se pak v 19. století budní hospodaření přestávalo vyplácet a bylo na ústupu, bouda chátrala a nakonec v ní byla zřízena hájenka. Bouda pak za podezřelých okolností jako majetek pražského Ski klubu na začátku 20. století vyhořela a obnovena už nebyla.
Prvotním vodítkem pro archeology byla mapa z 18. století, která naznačovala přítomnost dnes již zaniklých horských bud. Ty se podle Hájkové podařilo v terénu přesně lokalizovat pomocí metody laserového skenování, která se používá v nepřístupných oblastech.
„Cílem výzkumu je potvrdit existenci dvou zaniklých bud zakreslených v Mannově mapě,“ doplnil archeolog Univerzity Hradec Králové Petr Hejhal. Průzkum má objasnit i využívání obou objektů. Na místě zaniklé boudy u Mechového jezírka archeologové našli střepy kuchyňské keramiky, fragmenty kachlů z kamen, zlomky okenních tabulek, dýmky a další věci. „Počet nálezů ukazuje na to, že se tam skutečně bydlelo, což nelze říci o objektu, kde stojíme,“ ukazuje Hejhal na základy staré Kotelské boudy.
Objekt má podle sondy obdélníkový půdorys zhruba 20 metrů krát osm metrů. Je orientovaný ve směru západ-východ. Bouda stála na plošině vzniklé úpravou příkrého svahu. „Je to předchůdkyně nové Kotelské boudy, ta stála asi 300 metrů nad námi po svahu,“ vysvětlil Hejhal.
Podle něj starou Kotelskou boudu tvořily chlévy ve východní části objektu, z nichž se dochovaly části kamenných zdí. Z větší, západní části, kterou probíhá sonda, se nad zemí nic nedochovalo. „V této části jsme objevili vrstvu, kterou interpretujeme jako podlahu. Na severní straně objektu jsme zachytili pozůstatky kamenných podezdívek, na kterých mohla sedět konstrukce z trámů. Předpokládáme, že se jednalo o roubenou stavbu,“ naznačil Hejhal.
V porovnání s průzkumem objektu u Mechového jezírka mají archeologové ze staré Kotelské boudy minimum nálezů, pouze nepočetné fragmenty kuchyňské keramiky. „Možná šlo pouze o výrobní objekt, kde lidé nebydleli, kde měli ustájený dobytek. Nabízí se i vysvětlení, že z nějakého důvodu objekt cíleně vyklidili. Mohlo to souviset s výstavbou novějšího objektu,“ vysvětlil Hejhal.
„Oba objekty byly s největší pravděpodobností využívané sezonně, na zimu se lidé stahovali do údolí. Ve druhé polovině 18. století se louka rozšířila po svahu nahoru a osídlení se přesunulo na novokotelskou boudu. Bouda u Mechového jezírka a starokotelská bouda zanikly,“ doplnil Hejhal.
Vše jsme si museli dotáhnout na zádech
Vznik budního hospodářství v Krkonoších souvisí se změnami hospodářského využívání Krkonoš v 17. a 18. století, kdy se hlavním zdrojem obživy horalů stala pastva dobytka, výroba mléčných produktů a sušení sena. Zmenšila se tím rozloha lesů a vytvořil se současný ráz krkonošské krajiny.
„Nejprve horalé stavěli jednoduché dřevěné přístřešky na lesních mýtinách, později z nich vznikaly větší boudy, a to buď letní, obývané jen sezonně, nebo zimní, obývané celoročně,“ popsala Hájková.
Když odlesněné plochy kolem alpínské hranice lesa dosáhly rozlohy až tisíc hektarů, což později zapříčinilo značné vodohospodářské problémy a erozi půdy, byla pastva koncem 19. století omezena a poté nad horní hranicí lesa zcela zakázána.
Kotelskou louku si později příroda vzala zpět, nastoupila lesnická činnost a nyní je tu krkonošský, několik desítek let starý bezzásahový les. Archeologický průzkum, který je společným projektem archeologů z Univerzity Hradec Králové a Správy KRNAP, proto také musel probíhat nedestruktivním způsobem.
„Vše potřebné jsme si sem museli dotáhnout na zádech, abychom si pak vše také odnesli. Cesta sem nahoru po překonání nemalého převýšení trvá asi půl hodiny. Jsme v KRNAP, proto je také nezbytné uvést zkoumané místo do původního stavu,“ poznamenal Hejhal.
