Ze Svatého Kopečku až na Sumatru: Zoo Olomouc chrání i outloně váhavé
Krásná, trochu jiná zoologická zahrada. Taková domácká a lesní. I takto popisují návštěvníci zoologickou zahradu Olomouc na Svatém Kopečku. V příštím roce oslaví 70. narozeniny, pečuje o přibližně 400 druhů zvířat a aktivně se podílí na ochraně ohrožených druhů.
Zoo Olomouc se rozpostírá uprostřed lesů a návštěvníci se v ní mohou projít šesti pavilony – jihoamerickým, pavilonem žiraf, opic, šelem, netopýrů a levhartů. K vidění jsou také mořská akvária nebo safari. Součástí areálu je i 32 metrů vysoká vyhlídková věž, ze které je krásný výhled nejen na zvířata, ale také na okolní krajinu Olomouce včetně nedaleké baziliky na Svatém kopečku.
„Naše zoologická zahrada byla založena 3. června 1956. V počátcích nevypadala tak, jak ji můžou vidět dnešní návštěvníci. Faktem je to, že se v posledních letech dost stavělo, předělávalo, což ke konec konců i vidět, jak je to tady takové vynovené, hezké. Zaměřujeme se na chov nejrůznějších druhů živočichů. Celkově je tady zhruba 1700 zvířat,“ představuje zahradu vedoucí marketingu Pavel Javůrek a pokračuje:
„Takový návštěvnický tahák jsou žirafy Rothschildovy. Pak jsou to samozřejmě druhy, které v zoologických zahradách nejsou tak často chované, jako třeba hrabáči a medojedi. Máme tu mravenečníky, které také úspěšně odchováváme. I taková netradiční zvířata návštěvníky lákají.“
Atrakcí zoo je podle Javůrka safari vláček, který návštěvníky proveze po celém světě.
„Startuje u pavilonu Kalahari, ve kterém chováme zvířata z Jižní Afriky, třeba zmíněné hrabáče. Odtud vyjíždíte do afrického safari, kde na vás čekají přímorožci jihoafričtí, což jsou antilopy. Dál vás provezeme výběhem klokanů, setkáte se se soby, potom projedete do euroasijského safari, kde máme různé jelenovité kopytníky. A končí se u vlků, kde je to i takový menší adrenalin, protože vláček projíždí výběhem šelem,“ popisuje.
Berberský lev přežil díky marockým králům
Na ochraně přírody se olomoucká zoologická zahrada podílí nejen chovem ohrožených druhů zvířat v zajetí (ex situ), ale i přímo v terénu (in situ). Od roku 2014 je klíčovým partnerem česko-indonéského záchranného programu, který vznikl z iniciativy českých ochránců přírody a zaměřuje se na ochranu ohrožených druhů v provincii Severní Sumatra.
„Je to program, který se zabývá ochranou outloňů váhavých na Sumatře. Naše zooložka pracuje zhruba půl roku v terénu na Sumatře a věnuje se tam rehabilitaci zabavených outloňů. Protože to zvíře vypadá velmi roztomile, tak je místní odchytávají a nabízejí turistům, aby se s nimi vyfotili. Samozřejmě těm zvířatům tím škodí a ubližují. My také outloně chováme, nemáme přímo outlouně váhavé, ale máme jejich blízké příbuzné outlouně malé. Nejsou k vidění na obchůzkové trase, ale máme je v zázemí, kde chováme pár těchto zvířat,“ vysvětluje Pavel Javůrek.
Olomoucká zoo se výrazně angažuje i v ochraně ohrožených kopytníků. Podílí se na chovu kriticky ohrožených adaxů núbijských a oryxů jihoafrických, jejichž populace v přírodě neustále klesá. Významnou roli hraje také v mezinárodní ochraně kozorožců kavkazských, pro které vede plemennou knihu. Jako jedna z mála zoologických zahrad v Česku navíc úspěšně odchovává vzácné lvy berberské.
„V naší zoologické zahradě máme velkou tradici v chovu lvů berberských, chováme je tady od 90. let 20. století. Jde o to, že berberský lev byl v minulém století v přírodě zcela vyhuben. Území jejich přirozeného výskytu byly horské oblasti severní Afriky, což je Tunisko, Maroko, Alžírsko, pohoří Atlas. Tam ovšem s rozvojem zemědělství i střelných zbraní byli lvi vystříleni asi ve třicátých letech minulého století. A úplně by zmizeli z povrchu země, kdyby nebylo lvince marockých králů a sultánů, který se posléze stal zoologickou zahradou v Rabatu a začal spolupracovat s jinými zoologickými zahradami.“
Maročtí králové a sultáni podle zooložky dokonce vedli i jakousi evidenci berberských lvů, které chovali.
„A i když tam není úplně stoprocentně zaručeno, že třeba v rámci spolupráce s nějakým jiným sultánem se do toho chovu nedostal nějaký jiný lev, tak přece jen se jednalo o marocké královské lvy, což byli lvi berberští. A poté, co se královský lvinec stal součástí zoologické zahrady v Rabatu, tak 22 berberských lvů se dostalo do sedmi zoologických zahrad na světě a to byl vlastně celý základ tohoto zoo chovu,“ vysvětluje zooložka Libuše Veselá s tím, že chovných berberských lvů je málo a příbuzenských vazeb mezi nimi příliš mnoho, proto je sestavení chovného páru velmi obtížné. Olomoucká zoo získala lvy berberské ze zoo v Dortmundu a odchovala už asi 20 koťat berberských lvů, kteří se dostali do různých zoologických zahrad.
V olomoucké zoo se návštěvníci mohou setkat i s dalšími kočkovitými šelmami, které z přírody postupně mizí. Patří mezi ně levhart mandžuský, jehož divoká populace čítá už jen asi 100 jedinců, a také levhart čínský, kterých zbývá jen několik set. Od roku 1999 se zoo úspěšně věnuje chovu gepardů štíhlých, jejichž počty v Africe klesají a v Asii už téměř vymizeli. Tygry ussurijské zde chovají od roku 1976 a doposud se podařilo odchovat sedm těchto ohrožených šelem.
Největší sobí stádo
K chloubám zoo patří také žirafy. Jejich chovu, konkrétně žirafám Rothschildovým, se věnuje téměř 50 let.
„Tento poddruh žirafy patří k druhům, které jsou v přírodě velmi ohrožené, a v oblasti přirozeného výskytu jich zbývá řádově několik stovek. Původně se vyskytovali v Tanzánii, v Ugandě a v Sudánu, ale momentálně je to jenom nějaká malá oblast v Ugandě. My nemáme až tak velkou skupinu, jakou jsme měli dříve, momentálně jich máme 13. Tyto žirafy chováme od roku 1977 a za tu dobu jsme odchovali víc jak 70 mláďat. V posledních letech byl chov na nějakou dobu přerušen, protože v zahradách bylo více žiraf, než bylo možno umístit. Ale v loňském roce se nám podařilo znova odchovat mláďata. Takže teď máme 9 dospělých žiraf a 4 mláďata,“ popisuje Libuše Veselá.
Mezi zajímavosti olomoucké zoo patří bezesporu také sobi. Je zde dokonce největší sobí stádo v rámci evropských zahrad. Jen v letošním roce přišlo na svět šest nových mláďat. Jejich chov v zoologických zahradách však podle Veselé není tak jednoduchý, jak by se mohlo zdát.
„My jsme se jejich chovem dlouhodobě zabývali, dělali jsme výzkum na optimalizaci krmné dávky a došli jsme k tomu, že tito sobi, ačkoliv v podvědomí lidí platí, že jsou to zvířata velmi nenáročná, která v oblasti přirozeného výskytu nemají k dispozici skoro nic kromě lišejníků a mechů, jsou naopak zvířata velice náročná na výživu. Potřebují hlavně v jarním a letním období a v období březosti a odchovu mláďat obrovské množství potravy, která je bohatá na rostlinné proteiny. My je tady odchováváme a známkou, že se o ně dobře staráme, je to, že se nám dožívají na tento druh vysokého věku. Kolem osmnácti, devatenácti let,“ popisuje náročnost chovu sobů zooložka.
Rostoucí rodina gibonů
Pozornost vzbuzuje v olomoucké zoo i pakůň běloocasý. V zoologických zahradách totiž není často chován. Dříve žil hojně v celé jižní Africe, v době osídlování byl Evropany téměř vyhuben. V Evropě pakoně množí pouze pět zoo a jednou z nich je právě olomoucká.
„Záchranný program pakoně běloocasého začal fungovat teprve v loňském roce. Je to velmi vzácné zvíře, protože se nevyskytuje nikde v oblasti svého původního rozšíření. Existuje v různých parcích a rezervacích v jižní Africe, ale má to háček – teoreticky se tam můžou křížit s jinými druhy pakoňů. Tím pádem má populace v zoologických zahradách velkou cenu, protože jsou to zvířata, jejichž původ je známý a je u nich vyloučeno nějaké křížení. Takže z tohoto pohledu i náš chov pakoňů běloocasých má velkou váhu a velký význam,“ říká Libuše Veselá.
Chovatelsky hodnotnou záležitostí jsou podle ní i mláďata klokanů rudých, kterým se v olomoucké zahradě velice dobře daří. „Máme tady skupinu přes dvacet klokanů. Momentálně je zde v různém stádiu vývoje několik mláďat. Některá už na jaře vak opustila, některá opouštějí vaky svých matek v těchto dnech. A na některých matkách je vidět, že své vaky mají naplněné,“ popisuje zooložka.
Dodává, že k radostné události došlo také u gibonů – nejmenších lidoopů, kteří jsou ohrožováni především ztrátou životního prostředí, odchytem, aby se stali domácími mazlíčky, loveni pro maso či využití v asijské medicíně.
„Máme momentálně mláďata u všech druhů gibonů – gibonů zlatolících, gibonů lar i největších gibonů siamangů – narodila se teď na jaře, jedno dokonce minulý týden. Všechna mláďata jsou u svých matek, je to velmi atraktivní a určitě jsme na to pyšní,“ konstatuje zooložka Libuše Veselá.
Dlouhou tradici má v Zoo Olomouc akvaristika. První akvária se objevila už v roce 1962 a zhruba za dva roky by mělo být její chloubou největší hlubinné akvárium pro žraloky v Česku. Bude integrováno do nového centra Loděnka, které se zaměří na vzdělávání a poradenství. Stavět by se mělo začít příští rok.
Související
-
Ohrožené druhy pod ochranou: příběhy z českých zoologických zahrad
V letním videoseriálu se podíváme do největších českých ZOO, zjistíme, jak se podílejí na záchraně vzácných zvířat a jaké příběhy se skrývají za mřížemi i ve volné přírodě.
-
Olomoucký kraj
Univerzitní město Olomouc, pohádkový kraj Bouzov, lázně Jeseník se znamenitými procedurami ve studené vodě a světoznámými priessnitzovými obklady.
