Krokodýl si zapomněl přečíst své biologické limity, a je v knize rekordů. Drápkaté opičky už na stromech neuvidíte
Na začátku byli tři nadšenci provozující zookoutek, dnes je jihlavská zoologická zahrada nejnavštěvovanější atrakcí kraje Vysočina. Jihlavský krokodýl je dokonce v knize rekordů a pro zoo je ikononickým zvířetem. Najdete tu i v přírodě vyhynulou babirusu, křečky velké a především drápkaté opičky.
Historie zoo sahá až do 50. let 20. století, kdy inspektor pro kulturu Oldřich Vávra vybral při svých procházkách ideální lokalitu v údolí říčky Jihlávky. Zookoutek měl tehdy 3 pracovníky, a jeho vedením byl pověřen Jindřich Weiss, šéf kulisáků v jihlavském divadle, milovník přírody a velký chovatel zvířat.
Například lvy zookoutek získal z cirkusu, který Jihlavou zrovna projížděl a dlužil městu 15 000 korun. Weiss díky svým známostem s cirkusáky i úředníky města domluvil odprodej lvů zookoutku, aby měl cirkus na zaplacení dluhu.
"Od počátku jsme tady v údolí Jihlávky, prakticky v centru města. Úplný začátek byl v roce 1957, kdy se začala zoologická zahrada zakládat. Zvířat bylo jenom pár, takže to zvládali ve třech, což by už nebylo možné. Dneska tady máme na 1500 zvířat a víc jak 260 druhů. Dnes je zoo nejnavštěvovanějším místem na Vysočině. Máme víc jak 350 tisíc návštěvníků ročně. Nejnovější a největší pavilon, který tady vznikl, je tropický pavilon. Momentálně před ním sedíme. Tam jsou různí hadi, ještěrky, máme tam dva druhy krokodýlů, aligátory, takže různé vzácné druhy zvířat," představila zoo její mluvčí Simona Kubičková.
Krokodýl si zapomněl přečíst, jak má vyrůst
O krokodýly se v pavilonu stará Lubomíra Ševčíková. Krokodýl je pro zoologickou zahradu ikonické zvíře.
"Krokodýl čelnatý je nejmenší krokodýl. Podle dostupných materiálů by měl dorůstat kolem 150 až 170 centimetrů. Náš krokodýl si to zapomněl přečíst, a dorostl do dvou metrů deseti centimetrů, takže je dnes zapsaný v Knize rekordů. Jsou tady asi 40 let. Před tím byli nějaký čas ve Dvoře Králové. Tam přišli jako dospělí z přírody, takže vlastně nikdo neví, kolik jim bylo let. Podle dostupných informací by se měli dožívat kolem padesáti, šedesáti let, ale jelikož tu šedesátku už mají, a ještě letos se pářili, a samice vypadá, že bude klást vejce, tak je možné, že se dožijí ještě mnohem víc."
V čem je rozdíl mezi krokodýlem a aligátorem?
"Rozdíl je v zubech. Aligátorům nejsou vidět zuby, kdežto krokodýlům vidět jsou."
Kolik toho takový krokodýl sní?
"Moc ne. V našich podmínkách, kdy nemusí bojovat o život a o potravu, dostanou nažrat a válejí se celý den, tak toho opravdu sní málo. Čelnatý krokodýl sní dva, tři potkany jednou za 14 dní. Krokodýli jsou vcelku snášenliví. Třeba naši čelnatí krokodýli nežerou vůbec ryby, takže mohou u nich v bazénu plavat. Nemohou být se želvami, ty sloví. Byli jsme první na světě, kteří je začali chovat. Ale dneska už se podařilo tyto krokodýly několikrát rozmnožit nejenom nám, ale i jiným zoologickým zahradám. Patří mezi ohrožené druhy, v přírodě jich je málo. Jsou vlastně v CITES jedničce, to znamená nejvíc chráněný druh."
Jak dodala mluvčí zoo Simona Kubičková, mezi nejvzácnější zvířata často patří ty, které lidé opomíjejí.
"Já vždycky říkám, že jsou taková sexy zvířata, jako je třeba tygr nebo medvěd, to znamená, všechno co je velké, chlupaté, s velkými očima, tak má vždycky vyhráno, protože to jsou takoví miláčci, ale častokrát jsou vzácnější ti méně nápadní. U nás je to rozhodně babirusa, kterou chováme jako jediní v ČR. Pak máme třeba velemyši obláčkové, křečky velké, outloně, které chováme v zázemí, což je taky velice vzácný druh. Jinak máme největší kolekci drápkatých opiček v ČR. A také se specializujeme na chov kočkovitých šelem, těch máme taky hodně."
Lidi řeknou: No jo, myš. Přitom neví, jak jsou vzácní
Za těmi nejméně nápadnými, ale vzácnými se teď vypravíme. Marek Dohnal se stará mimo jiné o noční savce. Mezi ně patří křeček velký, což je jihlavská rarita a ohrožený druh, kterému se ve zdejší zoo daří.
"Křeček velký je takový přerostlý potkan, nebo větší králík. Ocas to má jak potkan, uši jako králík. V zahradě jich máme 14, jsou endemiti ostrova Madagaskar, a najdeme je jenom tam. Máme je tady přibližně osm let. Křečci jedí třeba jednu mrkev, dvě petržele, vždycky od každého něco. Jsou to noční živočichové, proto je chováme v noktunáriích, kde je přehozený světelný režim, aby je návštěvníci viděli."
Jaké je mezi lidmi povědomí o takto raritním druhu, který je ohrožený?
"To je problém. Lidi se třeba u té expozice ani nezastaví, aby ty křečky viděli, přitom jsou tam krásně aktivní. Lidé většinou jenom projdou: 'Ježíš, myš. No tak jdeme dál.' Přitom je to ohrožený druh. Jsme rádi, že je tady v zahradě máme a že je rozmnožujeme. Chová je myslím 13 zoo. Dohromady těch zvířat je 56, a my máme 14 křečků."
Babirusa už v přírodě nežije
Dalším unikátním zvířetem v jihlavské zoo je babirusa. Připomíná malé štíhlé prasátko, které má kly. U jejich výběhu stojí Pavel Hájek a lehce jedno z nich drbe za ušima.
"To je samec babirusy celebeské, jsou mu 4 roky, narodil se v roce 2021 a přivezli jsme ho před dvěma roky jako nového chovného samce. Má tu tři partnerky, ale v úvahu přichází jen jedna, protože ty dvě už jsou starší. Pochází z ostrova Celebes, dnes se jmenuje Sulawesi. V přírodním prostředí už nejsou vůbec. To byli v minulém století. Chov se rozjel ze základní skupiny do různých evropských zoo."
Kolika let se dožívají?
"Po patnáctém roce už začínají hodně stárnout. Ty kly jim rostou celý život. Našemu samci, a to je zvláštnost, horní špičáky rostou úplně jinak. Měly by růst dolů, ale rostou nahoru, takto prorůstají a stáčejí se k čelu, a rostou celý život. V přírodě jsou třeba fotky krásných samců, ale v zajetí mají často s těmi špičáky problém, urazí si je, nebo zlámou. On taky už jeden horní špičák nemá, jeden si teď naštípl, a kus mu odpadl."
Jsou to útočná zvířata, nebo krotká?
"S nimi se pracuje jako se psy. Oni si zapamatují chovatele, i co mají dělat. Jakékoliv úkony na odměnu. Úplně bezproblémový chov. Jenom když je říje nebo mají nálady, tak si na ně člověk musí dát pozor. Anebo když samice porodí, tak to je potom velmi útočná."
Drápkaté opičky už na stromech neuvidíte
Ratitou jihlavské zoo byly malé drápkaté opičky, které tu běhaly po stromech. A najednou nic, žádná opička v koruně stromu. Důvod vysvětlila mluvčí Simona Kubičková.
"To je aktivita, která tady léta fungovala. Bohužel naši návštěvníci nerespektovali to, že tato zvířata se nesmí krmit. A poté, co nám uhynul třetí tamarin, tak jsme to zrušili a jsou již v ohraničené expozici. Bylo to úžasné, byl to jiný pohled na ta zvířata, ale lidé nedokázali respektovat pravidla, ani když jsme tam přidali cedulky, jak to může špatně dopadnout, když je krmí. Jsou pro nás moc vzácní na to, abychom je dali takto napospas návštěvníkům."
Je možný také nějaký sponzoring pro zvířata?
"Máme adopci zvířat, nejlevnější adopce jsou za tisíc korun, ta nejdražší zvířata 20 tisíc korun ročně. Adopce neznamená, že to zvíře dáme člověku na nějaký čas domů, protože takový dozaz tady občas dostáváme. Je to doopravdy symbolická adopce, takže přispívají na chov těch zvířat. Tady v zoologické zahradě jsou zvířata, která mají hodně sponzorů. Oblíbené jsou třeba kapybary. A jsou zvířata, která těch sponzorů mají méně. Máme několik forem sponzoringu. Máme jednoduché QR kódy na výbězích zvířat, kdy je možné poslat libovolnou částku od 50 korun výš. Ještě máme tzv. adopční puzzle. To jsme udělali právě proto, že ne každý si může dovolit dát 20 tisíc korun za tygra nebo za žirafu, ale chtěl by nějakým způsobem přispět. Tak máme adopční puzzle, kdy jeden dílek stojí 200 korun, a také se na rok stáváte sponzorem toho zvířete."
Zabavený gibon z Vietnamu se dostal do Jihlavy
Když jsem se dívala na vaše zvířata, tak mě zaujal scink Gerrardův. Z televize vím, že se právě toto zvíře hodně pašuje.
"My jsme ho získali výměnou z jiné zoologické zahrady. Je to jeden z našich nejnovějších obyvatel v tropickém pavilonu. Pašují se různá zvířata, třeba naši giboni, které máme v logu. Ti prvotní giboni, samec pochází z Vietnamu, kde byl s dalšími gibony v takových klíckách. Byli určeni na prodej, asi na nějaké mazlení nebo na nelegální další chov. Byli zabaveni, a posléze se dostali do Evropy a k nám do Jihlavy. Častokrát se obětí pašeráků stávají třeba outloni, různí plazi, papoušci, takže se to týká hodně druhů zvířat."
Teď, když jsme tu dopoledne, tak tady vidíme školky a školy.
"Je mýtus, že zoologická zahrada je jenom pro rodiny s dětmi nebo jenom pro děti. Já říkám, když si chcete zoologickou zahradu jednou užít, tak nechte děti doma na hlídání, a přijďte bez nich, protože to bude poprvé, co si budete všímat zvířat. Nejenom toho, kde prodáváme zmrzlinu a kde je dětské hřiště. Samozřejmě my jsme rádi, že sem chodí děti. Jenom lidi, kteří znají přírodu a znají zvířata, si jich můžou vážit a chránit. Odmalinka se v nich snažíme budovat vztah k přírodě a ke zvířatům."
Mluvčí Simona Kubičková na závěr připomněla, že v jihlavské zoo mohou mít milovníci zvířat i svatbu během běžného provozu. Na hostinu ale už musí páry zamířit jinam.
Související
-
Ohrožené druhy pod ochranou: příběhy z českých zoologických zahrad
V letním videoseriálu se podíváme do největších českých ZOO, zjistíme, jak se podílejí na záchraně vzácných zvířat a jaké příběhy se skrývají za mřížemi i ve volné přírodě.
-
Kraj Vysočina
Kraj na pomezí Čech a Moravy. Kdo nenavštívil Telč a Zelenou horu, o hodně přišel. Rodiště Gustava Mahlera.
