Mezi vědou, hudbou a triatlonem: Jakub Hlávka o výzkumu, výuce i radosti z pohybu
Jakub Hlávka působí na prestižní univerzitě v Los Angeles i na Masarykově univerzitě v Brně. Věnuje se zdravotní ekonomii, propojuje vědu s praxí, aktivně hraje na housle a závodí v triatlonu. V rozhovoru mluví o rozdílech mezi akademickým prostředím v USA a Česku, o svých výzkumných projektech, hudební vášni i o tom, proč je důležité vystupovat ze své komfortní zóny.
Dokázal byste porovnat způsob práce na dvou geograficky odlišných univerzitách? V čem se liší a v čem se podobají?
Jak v USA, tak v Česku řešíme obdobné otázky: jak zajistit dostupné a kvalitní zdravotní služby pro co největší počet obyvatel, mimo jiné v oblasti nových terapií. Akademické prostředí v obou zemích se však v mnoha ohledech výrazně liší.
Amerika už několik desítek let přitahuje talenty z celého světa, kteří soutěží o omezený počet míst na kvalitních univerzitách. Ti nejlepší pak mají na amerických školách výborné podmínky. Studenti a výzkumníci, které jsem tam za více než deset let potkal, bývají velmi produktivní, přímí a konstruktivní – spolupráce s nimi je efektivní a inspirativní.
V Česku se nám daří budovat podobná centra spíše výjimečně. Zahraniční tlak je menší, přesto i k nám přicházejí kvalitní výzkumníci díky zajímavým příležitostem. Akademické prostředí se zde dynamicky rozvíjí.
Jak vypadá práce ve vašem oboru?
V oblasti zdravotní ekonomie se, věřím, postupně stáváme inovačním hubem. Publikujeme v předních odborných časopisech a účastníme se projektů s nejlepšími výzkumníky na světě. Daří se nám také navazovat spolupráci s veřejnými institucemi, například s ministerstvem zdravotnictví, což je v USA vzhledem k její velikosti složitější.
Globálně nejsme tak viditelní jako špičkové americké univerzity a konkurence je u nás stále o něco menší. Přesto si myslím, že nemusíme mít malé cíle – můžeme mít velmi pozitivní dopad na životy lidí v naší zemi.
Co vás motivovalo věnovat se tomuto oboru a daří se vám v něm naplňovat své představy?
Už na gymnáziu jsem patřil mezi studenty, kteří si těžko vybírali oblíbený předmět – i když bych nejčastěji jmenoval matematiku. Na bakaláři jsem studoval mezinárodní obchod, v magisterském studiu mezinárodní vztahy a technologický transfer. K zdravotní ekonomii jsem se dostal až během doktorátu, díky několika mentorům v americké RAND Corporation, kde jsem tehdy působil.
„Každý den se učím něco nového, a právě to mě na mé práci stále baví.“
Pomohly mi také výzkumné pobyty a stáže – například ve společnosti Genentech v San Franciscu, při Hoover Institution na Stanfordu nebo v bostonském Tufts Medical Center.
Co vás na zdravotní ekonomii nejvíce zaujalo?
Ekonomie má mnoho zajímavých aplikací napříč společností, nejen ve zdravotnictví. Mě osobně zaujala možnost propojení společenských a přírodních věd. Například v oblasti stárnutí a Alzheimerovy choroby je třeba znát detailně průběh nemocí a terapeutické možnosti, ale zároveň řešíme úhradové mechanismy, regulatorní prostředí nebo otázky sledování kvality péče.
Každý den se učím něco nového – a právě to mě na mé práci stále baví.
Jaký cíl máte v nejbližší době před sebou?
V září otevíráme na Masarykově univerzitě v Brně nový inženýrský studijní program ve zdravotní ekonomii. Podzim bude ve znamení výuky a přednášek, od prosince se navíc otevře přijímací řízení do nového ročníku.
Zároveň připravujeme publikaci několika výzkumných studií, které chceme co nejlépe komunikovat odborné i široké veřejnosti – například v oblasti zvyšování efektivity zdravotnictví, nemocnosti české populace či dopadů stárnutí na zdravotní a sociální systémy.
„Obdivoval jsem Havlovu schopnost pojmenovat problémy a ochotu vystoupit ze své komfortní zóny.“
Těším se také na konference v Česku i zahraničí, kde se potkáváme s lidmi nejen z akademického prostředí a diskutujeme o aktuálních výzvách ve výzkumu i zdravotní politice.
Je pravda, že jste byl v mládí ovlivněn politikou díky setkání s prezidentem Havlem? Dřímá ve vás stále sen věnovat se politice?
Jako student v Praze jsem se s Václavem Havlem několikrát setkal. Obdivoval jsem jeho schopnost pojmenovat aktuální společenské problémy a ochotu vystoupit ze své komfortní zóny, aby mohl udělat tolik dobrého pro naši zemi.
O politické roli jsem ale nikdy vážně neuvažoval, byť si uvědomuji, že každá země potřebuje kvalitní politické zástupce.
Nedávno jste uspořádal koncert komorní hudby v Malibu. Jak jste se dostal k vážné hudbě a hraní na housle?
Na housle hraji od pěti let, a to díky skvělému systému českých základních uměleckých škol. Pocházím z obyčejné rodiny z malého města, ale díky paní učitelce Lednické, u které jsem studoval až do maturity, jsem získal výborné hudební vzdělání.
Díky dalším pedagogům, například paní učitelce Hanouskové, jsem mohl už v patnácti nahrávat pro Český rozhlas a začít vystupovat doma i v zahraničí. Hudba mi ukázala, jak univerzálním jazykem může být.
Hraní pro mě vždy bylo čistou radostí, zejména v komorních či orchestrálních ansámblech. Pravidelné cvičení samozřejmě vyžadovalo disciplínu, ale vyrůstal jsem bez neustálých digitálních rozptýlení. To, že stále aktivně hraji a vystupuji, vnímám jako velký dar – a cením si možnosti díky tomu potkávat mnoho skvělých lidí.
Úspěšně se účastníte soutěží Half-Ironman. Co vám to přináší a která disciplína je vám nejbližší?
Triatlon mě zaujal už před lety. Nejvíce mě baví plavání a cyklistika – u obou ale záleží na prostředí, například zda se plave v klidném jezeře nebo v rozbouřeném oceánu.
"Chci si udržet chuť překonávat překážky a nenechat se otrávit cynismem.“
Poloviční Ironman mi zatím připadá jako realistická meta. Kvůli pracovnímu vytížení si neumím představit trénink na delší závod. Ve sportu mi jde hlavně o požitek z pohybu, prevenci bolestí a nemocí a péči o duševní zdraví.
Cílem je si každý závod i trénink co nejvíce užít, nezranit se – a když se to podaří, navštívit i zajímavá místa.
Uspěl jste v řadě oborů. Který byste doporučil mladým lidem a proč?
Ve všem, co dělám, se cítím jako neustálý student, který se může stále učit a zlepšovat. Osvědčilo se mi najít kombinaci intenzivní práce nebo studia s koníčkem, který mi přináší skutečnou radost – ať už je to hudba nebo sport.
I když už mám něco za sebou, chci si udržet chuť překonávat překážky, občas vystoupit ze své komfortní zóny a nenechat se otrávit cynismem ani lhostejností, které kolem sebe někdy cítím. To samé bych přál ostatním – hlavně těm, kteří jsou na začátku své kariéry nebo ještě studují.
Související
-
Věda bez hranic: Rozhovory s mladými vědci, kteří mění svět
Zabývají se fyzikou, historií nebo biologií. Co vede mladé Čechy dělat vědu v zahraničí? Některé z nich vám představujeme ve videoseriálu.
-
Brno studenty láká
Masarykova univerzita v Brně je druhou největší univerzitou v České republice. Studuje zde přes 30 tisíc mladých lidí, včetně několika tisíc cizinců.
-
5 nejlepších univerzit v Česku
Proč jít studovat do Česka? Jak kvalitní je výuka? O jaké obory je mezi cizinci největší zájem? V jakém jazyce jsou české studijní programy?








