Čeština v srdci Bělehradu: Sto let, které spojily kultury i generace
V roce 1925 se v Bělehradě objevil první lektor češtiny, pan Kolman. Nikdo tehdy netušil, že tím začíná stoletá kapitola přátelství mezi Srbskem a Českem. Během těch let zdolaly nástrahy češtiny stovky studentů. Dnes se studium bohemistiky potýká s výzvami, ale i setkání během oslav stoletého výročí se ukázalo, že tamní profesoři hledají způsoby, jak zvýšit jeho atraktivitu a propagovat český jazyk, literaturu a kulturu.
„Humanitní vědy jsou základem moderní společnosti. Dnes si myslíme, že IT je nejdůležitější, ale bez humanitních základů by nebylo nic.“
Snežana Popovič, docentka českého jazyka
Během uplynulých sta let se bohemistika v Bělehradě proměňovala stejně jako svět kolem ní. „Když se podíváte na první polovinu 20. století, humanitní obory byly populární. Po válce jsme měli zajímavou spolupráci, která byla krátce přerušena. Ale humanitní vědy jsou základem moderní společnosti,“ říká říká docentka Snežana Popovič. A dodává s jistou hořkostí: „Dnes žijeme v technologické době, ale nic z toho by nebylo bez dobrých základů humanitních věd.“
Kdo tvoří dnešní bohemistiku?
Dnes katedru navštěvuje kolem dvaceti studentů. Čeština se vyučuje nejen jako hlavní obor, ale i jako výběrový jazyk pro studenty slavistiky. „Když studujete jeden slovanský jazyk, máte povinnost dva roky poslouchat přednášky a semináře druhého jazyka a literatury,“ vysvětluje Popovič.
Výuka je pestrá: jazyk, literatura, překlad. Zájem o češtinu však v posledních letech klesá. „A je to nejenom u nás, ale i na všech fakultách, kde jsou převážně humanitní vědy.“
Čeština jako náhoda, vášeň i návrat ke kořenům
„Chtěla jsem umět nějaký ne tak populární jazyk, jako ruština. Čeština mi přišla blízká, ale není to tak jednoduché.“
Váňa Vilotič, studentka magisterského studia
Studentka magisterského studia Váňa Vilotič přiznává, že její cesta k češtině byla náhodná: „Chtěla jsem studovat v Praze, ale česky jsem neuměla ani slovo. Zapsala jsem se na fakultu v Bělehradě s plánem přejít na Karlovu univerzitu, ale zůstala jsem. Bylo to zajímavé, užitečné, strávila jsem tady čtyři roky.“
Dnes už má za sebou první překladatelské zkušenosti. „Překládala jsem dva filmy, učím soukromě a chtěla bych učit i na škole. To mě baví nejvíc.“
Mina Hovorka, studentka prvního ročníku, má k češtině osobní vztah. „Můj pradědeček byl Čech, z Prahy. Táta umí česky, ale ne moc dobře. Já jsem první z rodiny, kdo se jazyk učí.“ Mina se učila češtinu tři roky a rok žila v Brně. „Teď studuji gramatiku, literaturu, kulturu… všechno.“
Čeština jako kulturní zážitek
„Můj pradědeček byl Čech z Prahy. Já jsem první z rodiny, kdo se učí český jazyk.“
Mina Hovorka, studentka prvního ročníku
Obě studentky milují českou kulturu. „Kdybych si musela vybrat, možná by to byl Bohumil Hrabal,“ říká Váňa. „Když přemýšlím o češtině a českém duchu, Hrabal mi připomíná takového správného Čecha.“ A filmy? „Klasiky od Jiřího Menzla.“
Mina má jasno: „Můj oblíbený spisovatel je Karel Čapek. A taky mám ráda Menzlovy filmy.“
Současná česká literatura se do Srbska dostává stále častěji. „Je tady několik vydavatelství, jedno vydává romány, druhé poezii. Probíhá festival v Novém Sadu, kde budou i čeští spisovatelé,“ říká Snežana Popovič.
Spolupráce, která přetrvává
Katedra bohemistiky v Bělehradě spolupracuje s Masarykovou univerzitou, Karlovou univerzitou i univerzitou v Pardubicích. „Měli jsme tady milé hosty z těchto univerzit. Spolupracujeme na výměně studentů, stipendiích i hostujících přednáškách.“
A budoucnost? „Je to výzva,“ přiznává Popovič. „Demografický moment, kterým čelíme nejenom my, ale i jiné univerzity. Zatím nevíme, jestli nové možnosti přivedou více studentů. Uvidíme.“
Celý rozhovor si poslechněte v podcastu "České školy v zahraničí - víc než výuka"
o pořadu
České školy v zahraničí: Víc než výuka
Objevte příběhy těch, které za hranicemi Česka budují ostrovy české kultury.
