Vítězem ceny Premia Bohemica je francouzský bohemista a překladatel Xavier Galmiche
Francouzský bohemista Xavier Galmiche na Karlově univerzitě převzal cenu Premia Bohemica. Ocenění uděluje z pověření Ministerstva kultury Moravská zemská knihovna zahraničnímu bohemistovi či překladateli, který se ve své zemi významně zasloužil o šíření a propagaci české literatury.
"Moje úsilí spočívá v tom, že mluvím o této málo známé kultuře v jejím kontextu - zejména komplikované sousedství s Němci, důležité vztahy s Židy atd. Češtinu jsem se začal učit v 80. letech. Byl jsem kulturním atašé. Snažil jsem se uniknout vojenské službě a v rámci náhradní vojenské služby jsem dostal na výběr mezi Catanií a Prahou. Zkusil jsem to na východě. Bylo to v roce 1986. Prahu jsem ale objevil už dva roky předtím na pozvání Václava Jamka, kterého jsem poznal na Ecole Normale Supérieure," uvedl již dříve Xavier Galmiche.
Vítěze ceny vybírá komise složená z předních českých literárních vědců z univerzitních i akademických pracovišť a z dřívějších laureátů ceny.
Xavier Galmiche je profesorem české literatury a středoevropských kultur na katedře slovanských studií při pařížské Sorbonně. Pozornost české odborné literární veřejnosti si získal například monografií o Vladimíru Holanovi. Do češtiny byla přeložená v roce 2012.
Galmiche se dlouhodobě vědecky zabývá řadou významných českých literátů a do francouzštiny přeložil například některé z textů Karla Čapka, Bohumila Hrabala, Vladimíra Holana, Jana Vladislava, Jakuba Demla, nebo také Karla Jaromíra Erbena, Jana Amose Komenského a dalších.
Otevřel trezor a tam byly Demlovy básně
Jaká byla jeho první literární láska?
"Otevřel jsem jeden z trezorů v kanceláři ve Štěpánské ulici, kde je dnes Francouzský institut, a kde bylo kulturní oddělení. Našel jsem tam samizdaty. Otevřel jsem samizdatovou edici děl Jakuba Demla, velkého básníka a kněze. Sice jsem nerozuměl, ale četl jsem to s vášní."
Jaký byl první text, který jste přeložil?
„S českým přítelem jsem překládal text ze sbírky povídek Fimfárum od Jana Wericha. Jde o velmi vtipné texty založené na slovních hříčkách - takže začít s takovým textem bylo velmi obtížné a velmi špatný nápad. Ale dobrá lekce!"
Jsou česká slova, která vám připadají nepřeložitelná?
„Ano, je jich plno, v tom je to kouzlo. Milan Kundera sestavil slovník nepřeložitelných slov. Já bych použil slovo ‚tůně‘, které se do francouzštiny opravdu nedá přeložit. Je to jakýsi velmi malý a hluboký rybník. Někdy se ve francouzštině překládá jako ‚Trou d'eau‘. 'Tůně' je moc krásné slovo, které je podle mě velmi důležité v poezii, zejména v 19. století, a které je především kusem české krajiny. Najdete ho v malbě i v opeře: myslím, že třeba Dvořákova Rusalka bydlí v 'tůni'. "
Máte oblíbené české slovo?
„Líbí se mi slovo 'prst'. Je to jedno z těch slov bez psaných samohlásek, vždycky v něm vidím jakousi dusící se postavu - někdy se jazyk škrtí..."
Související
-
České knihy
Seriál stanice Českého rozhlasu Radio Prague International přiblíží díla českých spisovatelů, která prostě musíte znát.
