Češi v Berlíně. Umělci, vědci i hospodští. V knize ožívají pestré osudy českých obyvatel
Příběhy českých obyvatel německé metropole mapuje publikace Češi v Berlíně - Život za hranicí. Je v ní 311 fotografií a jde o první komplexní publikaci svého druhu o této pestré komunitě. Kniha Jany Kománkové přináší pohled na životy Čechů v Berlíně - od předlistopadových emigrantů až po současné umělce, vědce a další obyvatele.
"Je to město, které mám strašně ráda, které mě okouzluje od první chvíle, kdy jsem ho viděla jako dítě. Je to zároveň i místo, které vlastně vůbec nechápu. Mě fascinuje, pořád se tam vracím," říká Jana Kománková.
Knížku napsala na popud kamaráda, který si v Berlíně koupil byt, aby tam mohl být častěji. Kniha zachycuje pestrou mozaiku osudů. Čtenáři se seznámí s příběhy jak kultivovaných diplomatů, tak obyvatel squatů. Rozhovory mají spoustu paralel, ale ne vždy vyzní stejně. Někdo je svobodou a pestrostí Berlína nadšen, pro leckoho je město až příliš velké.
"Je tam výtvarník Michal Cimala, který tam studoval, a naprosto mu to změnilo přístup k práci. Je tam spisovatel Jaroslav Rudiš, který tam jel nejdřív na stipendium, a dneska už je v podstatě německá komodita. A pak tam jsou lidé, kteří nejsou mediálně známí. Třeba člověk, který tam utekl ještě před revolucí, otevřel si tam hospodu, do které mu chodili nejenom krajané, ale i Němci. To byla 60., 70. léta. Takže tam má historky z divokých mejdanů v západním Berlíně. Je tam fotografka paní Jarcovjáková, pro kterou to bylo kreativní, velmi zásadní období, byť tam nežila dlouho. Ona sama to vidí jako něco, co ji zásadním způsobem změnilo. Takže jsou tam jak lidi, kteří se tam odstěhovali a zůstali, tak lidé, kteří tam působili, studovali, pracovali."
Češi se v Berlíně příliš nedruží
Jedním z důvodů, proč se lidé do Berlína stěhovali, byla jeho blízkost.
"Jsou tam třeba osobnosti, které uvažovaly, že Praha je malá, chtějí bydlet v nějakém světovém velkoměstě, ale zase nechtějí být daleko, jako třeba v Americe. Do Berlína se pořád dá dojet za pár hodin autem. Zároveň má určitou atmosféru. Tím, že byl rozdělený, tak má určitá specifika, která jsou pro některé Čechy hodně atraktivní, jako je třeba noční život. Ještě před pádem zdi tam byla spousta nočních klubů, třeba v západním Berlíně. A těch důvodů je samozřejmě víc, dalo by se o tom mluvit ještě dlouho."
Každý příběh je jedinečný a společně tvoří fascinující obraz o tom, jak se Češi adaptují a žijí v jednom z nejvíc kosmopolitních měst Evropy. Je zajímavé, že Češi na rozdíl od jiných národů tam nemají svoje místa, podotýká Jana Kománková.
"To mi říkalo hodně lidí, co tam žijí dlouhodobě, co se tam usadili a zůstali tam, že třeba oproti Polákům se Češi moc nesdružují. My tam sice máme České centrum, kde se konají akce, ale nějaký spolkový život tam příliš u těch Čechů není, oproti jiným národnostem. Třeba Italové nebo další národy to mají úplně jinak."
V knize je 311 uniikátních fotografií
Knihu o Češích v Berlíně doplňují vzácné fotografie z osobních archivů protagonistů i historické snímky Berlína od významných českých a zahraničních fotografů, včetně Ivana Pinkavy a Roberta V. Nováka.
"Robert V. Novák, což je grafik, designér a fotograf, mě poskytl pár krásných fotek, a nasměroval mě na Ivana Pinkavu, což je fotograf, řekla bych až světového formátu. Já jsem ani nevěděla, že tam měl výstavu někdy v roce 1990, a tehdy tam hrozně moc fotil - ulice, hřbitovy, všechno možné, a ty fotky má. A tak jsem ho přes Roberta kontaktovala, a on mi je poskytl. Takže tam je spousta krásných fotek, které tam nafotil jako mladý umělec. Je to prostě něco, co tu knížku zase posune dál."
Součástí knihy jsou také unikátní záběry agenturních fotografů ze Švýcarska a Německa z období před pádem Berlínské zdi či snímky od obyvatelů legendárního squatu a uměleckého centra Tacheles.
Domy českých emigrantů z 18. století stojí dodnes
Jak dodala Jana Kománková, dostalo se částečně i na historii. Kniha obsahuje historickou kapitolu o prvních českých emigrantech z 18. století, kteří prchali před jezuity, doplněnou o unikátní fotografické materiály z dávných archivů. Zajímavostí je, že některé domy z těch dob v Berlíně dodnes stojí.
"Ta vesnice tam pořád částečně je, protože tam zůstalo pár domů, má i svůj archiv, kam jsem jela. Oni mi umožnili za nějaký nepříliš vysoký poplatek použít několik jejich fotografií. Nejsou z těch prvních let, to se ještě nefotilo, ale jsou z doby, kdy tam byly vesnické domky, takže tam máme fotky, jak mlátí obilí, nebo tam jsou u svých prasátek, která tam chovali. Pořád se tam dá jít na výlet. Jsou tam normální městské domy a najednou je tam česká náves, pořád tam jsou tam české stopy, třeba ulice se jmenují česky nebo tam vidíte česká jména."
Jak připomněla Jana Kománková, i spisovatel Franz Kafka byl Berlínem zlákán. Ve svých denících psal stejné věty, jaké říkají současní lidé, že tam utíkali za svobodou. I Kafka napsal: Kéž bych tak mohl odjet do Berlína, být tam svobodný.
