Prskáme každý den! Prskavky se rozšířily i díky prvorepublikovým filmům
Bez prskavek, tvrdil Slávek, na Štědrý den nelze být, a pak táta s minimaxem zavlažoval byt.... zpívá se v písničce Vánoce, Vánoce přicházejí. Prskavky patří k Vánocům stejně jako stromeček, cukroví, smažený kapr, a bramborový salát. A my dneska zjistíme, jak se vyrábí.
Děti prskavky milují. I já jsem je s nadšením zapalovala vánočním stromečku a pozorovala, jak prskají. Historie prskavek sahá přibližně do 5. století našeho letopočtu, kdy v Číně dochází k objevu střelného prachu a také ohňostrojů. O dvě století později v Řecku byla pozměněna receptura „řeckého ohně" - mimořádně ničivé zbraně, která podpalovala nepřátelské lodě - a výsledkem byly prskavky. A do třetice ve třináctém století anglický myslitel a vynálezce Roger Bacon vynalézá střelný prach (byl upřímně přesvědčen, že jej vynalezl jako první) a při svých experimentech tvoří i prskavky.
Prskavky mohou mít až 800 tisíc tvarů
V českých zemích se prskavky začaly objevovat v 19. století a k masovému rozšíření došlo až ve století dvacátém, kdy je diváci mohli vidět jako vánoční dekorace v prvorepublikových filmech. Tehdy se začaly pravidelně objevovat na pultech obchodů jako žádané zboží.
Firma DRUTEP, která dnes prskavky vyrábí, byla založena v roce 1952. V té době byly prskavky už běžným zbožím.
"V listopadu dostáváme největší zakázky na celý další rok. Pak už jde o malé doobjednávky. To je pro nás deset tisíc, ale i sto tisíc krabiček. V lednu se začínají dělat malinkaté prskavky na rozjezd výroby. Tvarované prskavky máme každý měsíc podle zakázek. Může to být 800 tisíc tvarů, a nebo jenom 150 tisíc tvarů. To mi nikdy dopředu nevíme. To je opravdu podle toho, co si ten zákazník přeje."
Jak dodává Dana Adámková z firmy Drutep v v Neštěmicích u Ústí nad Labem, dnešní prskavky musí splňovat přísné normy.
"Každý stát má své předpisy. V Čechách si můžete prskat, kdy chcete. Němci je nesmí ani dovážet. Když si je u nás koupí, zastaví je někde na cestě policie a uvidí, že tam mají kategorii F2, tak je to stejné, jako když vezete střelnou zbraň nebo cokoliv jiného, to je zakázané. Tady se prskavky používaly hodně i na fotbalových utkáních. Dneska už je tam pyrotechnika veškerá zakázaná.
Hasiči si na nás udělali nějaký speciální program, co vše je schopná prskavka zapálit. Sama o sobě nezapálí skoro nic. Většina věcí je dnes samozhášecích, to znamená, že když to dáte na nějakou umělou hmotu, ona se seškvaří, ale nezačne hořet. Jediné, co zapálili, byla umělá girlanda, která se dává na stromeček. A ta prskavka na ní vyloženě ležela. Jiskřičky ji nezapálily. Ty normy jsou stejné pro celou Evropu. Malé prskavky - do těch 30 cm - se zapalují nad testovacím papírem. Velké prskavky se testují venku," ukázala činnost ve zkušebně Dana Adámková.
Aby se prskavky usušily, topí se i v létě
Dneska si může prskavku koupit každý, ale do počátku 17. století zůstalo používání zábavné pyrotechniky výsadou mocných a bohatých. Změnu způsobilo tzv. „spiknutí střelného prachu" v Anglii. Dne 5. listopadu 1605 se katolický rebelant Guy Fawkes pokusil vyhodit do povětří Westminsterský palác, kde zasedal parlament a toho dne měl promluvit i král.
Spiknutí bylo odhaleno a jako příspěvek k oslavám záchrany monarchie zaplatil král Jakub I. výrobu jiskřících tyčinek, které nechal rozdat poddaným. Záchranu monarchie Britové s nadšením oslavují dodnes a z Anglie si prskavky našly cestu do celé Evropy a také do Ameriky, kde již v roce 1776 byly součástí oslav Dne nezávislosti.
Nejmenší prskavky se dnes dělají deseticentimetrové. Pak jsou standartní 17 centimetrů. Ale dělají se až metrové. Hmota, která se na drát nanáší, vypadá jako řídký beton. Jiskří díky hliníkovým pilinám.
"Začíná to u toho natvarovaného drátu, pak se to musí namočit, potom se to různě nabarví do nějaké barvy, kterou zákazník chce. Aby prskavky uschly, tak musíte celoročně topit. I v létě topíme, protože ty prskavky se máčejí třeba třikrát," vysvětluje jejich výrobu Dana Adámková.
Svatební salony chtějí prskavky ve tvaru srdíček nebo pusinek
Výroba probíhá na strojích, které možná už jinde nepotkáte. Mnohé prskavky firma vyrábí jako PF k Novému roku a také pro svatební salony.
"Pracujeme i pro svatební salony, děláme pro ně třeba pusinku, protože nevěsta nechtěla srdíčko, které děláme standardně. Další nevěsta chce růžovou svatbu, takže jí musíte udělat růžová srdíčka. Jiná je chce smetanová. Barvy jsou v základních odstínech, a my si potom tady hrajeme a dolaďujeme ten odstín. Například eukalyptový a ne obyčejný zelený."
Prskavky mají nejraději malé děti. Pro pracovníky DRUTEPu je to však denní chleba, dodává Dana Adámková.
"Ráno testujeme výrobu, kterou jsme den předtím udělali, to znamená, my skutečně každé ráno prskáme."
Související
-
České Vánoce
Radio Praha International připravilo vánoční stránky, díky kterým se můžete seznámit s tradičním pojetím vánočních svátků či si vyzkoušet některé z klasických receptů.
