Pranostika „Na Adama a Evu čekejte oblevu“ platí už od 17. století. Šance na zasněžené Vánoce bývá 20 procent
K Vánocům patří sníh jako na obrázcích od Josefa Lady. Ačkoli bílé Vánoce toužebně vyhlížíme každý rok, většinou čekáme marně. V Praze se jedná téměř o vánoční zázrak. Naposledy tu byly bílé Vánoce v roce 2010.
V Česku bývá zasněžených Vánoc kolem dvaceti procent. V horských polohách je pravděpodobnost samozřejmě vyšší. Například v Liberci je to až 40 procent. Stejně tak na severu Čech a Moravy, a také na Vysočině, která je výše položená.
Na Adama a Evu čekejte oblevu
A proč bývají Vánoce většinou na blátě? Na vině je takzvaná předvánoční obleva, tedy teplé oceánské proudění z jihozápadu, pro střední Evropu typické obvykle od 23. prosince do 1. ledna. Rozhodně neplatí, že dřív bylo sněhu víc a že bílé Vánoce byly pravidlem. Pranostika "Na Adama a Evu čekejte oblevu" vznikla už v 17. století a potvrzuje, že i pro naše předky býval vánoční sníh vzácností.
Podle statistiky hydrometeorologického ústavu nejteplejší Štědrý den byl s průměrnou teplotou vzduchu 6,4 °C v roce 1980. Nejchladněji pak bylo v letech 1961 a 1962, kdy průměrná teplota klesla na −14,9 a −12,5 °C.
Malíř Lada zažil jako malý osm zim se sněhem
Kdo si naopak užíval krásné zimy se spoustami sněhu byl už zmíněný malíř Josef Lada. Narodil se v prosinci 1887 a jak potvrzují historická data z pražského Klementina, od roku 1887 do roku 1905 prožívaly české země zimy s dostatkem sněhu i mrazivých dnů.
Osm zim za sebou dokonce ležel sníh déle než šedesát dnů. A právě takové zimy prožíval malý Josef Lada a vzpomínkou na ně jsou i jeho pozdější obrázky, provázející české Vánoce. I v současnosti je celá Evropa prochlazenější než v dřívějších letech.
V mrazivých jámách vydrží sníh do léta
V Česku jsou i dnes mrazivá místa, nebo sníh slibují alespoň ve svém názvu. Je to třeba Ledová jáma na jihozápadním úbočí Blatenského vrchu nad Horní Blatnou. Až dvacet metrů hluboká puklina je velmi úzká, což omezuje proudění vzduchu. Na jejím dně tak vzniklo zvláštní mikroklima, díky němuž se tu hromadí sníh a led.
Často neroztával ani během léta, a tak například v roce 1813 posloužil led od Horní Blatné při léčbě vojáků raněných v bitvě u Lipska. Do pukliny se dá nahlédnout, úzké a strmé kamenné schodiště na dno jámy vybudoval Krušnohorský spolek z Horní Blatné už na začátku 20. století.
Podobný zážitek nabízí soutěska Sibiř v Teplických skalách: jakmile tu napadne sníh, běžně se drží až do léta. I když okolní teploty dosahují třeba ke třicítce, v Sibiři málokdy vystoupají nad pět až deset stupňů Celsia. Na rozdíl od Vlčích jam je soutěska přístupná, dokonce tudy vede značená stezka. Zima vane i ze jmen okolních skalních útvarů: je tu například Polární trůn, Zimní věž, Lední medvěd, Krakonošova lednice, Tuleň či Ruka se zmrzlinou.
Sněhová pokrývka Sněžky - v průměru 186 dní
Někdy je ale sněhu příliš. Třeba v březnu 1911 ho na Lysé hoře naměřili 491 centimetrů, což byla vůbec nejvyšší sněhová pokrývka u nás. Žádným překvapením není naše nejvyšší hora Sněžka a její rekord: nejvyšší průměr dnů se sněhovou pokrývkou za rok dosahuje hodnoty 186.
Nedaleko na jižním svahu Studniční hory se navíc drží sněhové pole, kde sníh zůstává ležet vůbec nejdéle v Krkonoších. Podle zvláštního tvaru se mu říká Mapa republiky: připomíná totiž prvorepublikovou mapu Československa i s Podkarpatskou Rusí.
Související
-
České Vánoce
Radio Praha International připravilo vánoční stránky, díky kterým se můžete seznámit s tradičním pojetím vánočních svátků či si vyzkoušet některé z klasických receptů.
