Nejsme spálená země. Ekonomika se po letech otřesů stabilizuje. Roste spotřeba, příjmy i optimismus domácností
Česká ekonomika se po letech otřesů - energetické krizi, inflaci, válce na Ukrajině či prudkém růstu cen energií - dostává do klidnější fáze. Podle ekonomických ukazatelů se znovu zvyšují reálné příjmy domácností, což se odráží v jejich optimismu i vyšší spotřebě, říká Mojmír Hampl, předseda Národní rozpočtové rady.
"V tuto chvíli máme růst, který je dvojnásobkem toho, co je obvyklé v EU. Přitom si dál držíme pozici země s velmi nízkou nezaměstnaností v evropském kontextu, a zároveň jsme jednou z mála zemí v okolí, kterým se podařilo i trochu zbrzdit tempo zadlužování oproti těm časům covidovým a po covidovým.
Takže ten velký obrázek vypadá dobře, a já se opakovaně snažím přesvědčovat nás Čechy, že tato země není spálená země, že je to dobrá země v mnoha ohledech pro život a pro výchovu dětí. Minimálně od té finanční krize v roce 2008 se nějaké krize permanentně objevují každých pár let - migrační, energetické, válečné, fiskální, jako kdyby byl pořád nějaký důvod nedodržovat některá pravidla zdravého hospodaření. Tak teď si zrovna myslím, že my v ČR žádný dobrý důvod nechovat se střídmě a uměřeně z hlediska veřejných rozpočtů nemáme."
Vy jste se dotkl nezaměstnanosti, která, i když je pořád nízká, se poslední dobou začala zvyšovat. Teď už překročila čtyři procenta. I míst volných ubylo. Značí to něco? Máme se obávat nezaměstnanosti?
"Zatím jsou to desetinky, to není žádný strukturální zlom. Nejsou to čísla, která ekonomika zažívala, když byla nezaměstnanost opravdu vysoká, jako třeba v té nejdelší recesi, kterou jsme zažívali mezi lety 2011 až 2013. Já bych tomu spíše říkal přizpůsobení, protože přece jenom jsme ekonomika založená silně na průmyslu, jsme produkční ekonomika, vyrábějící, exportující, a ten model produkčních ekonomik dostával a dostává poměrně silné zásahy zvnějšku, takže na to, jak velké ty zásahy jsou, bych řekl, že řada lidí z reálné ekonomiky je spíš překvapena, že ta nezaměstnanost je takto nízká, že ta ekonomika je takto odolná. Proti tomu, že některá pracovní místa mizí, zase působí to, že každý rok z trhu práce odchází další lidi do penze, dejme tomu 100 tisíc lidí ročně. Těch, kteří na ten trh práce přichází, není tolik. Odolnost ekonomiky je překvapivě dobrá pořád i v této oblasti."
Evropský ekonomický model dostává jednu ránu za druhou
Česko je hodně průmyslové a průmyslové svazy vydaly zprávu, že bude problém dodržet to, co EU chce, a to snížení emisí. Jak bude působit na domácnosti, a na firmy tento unijní požadavek?
"Evropská unie se svými rozhodovacími mechanismy je spíše jako velký těžkotonážní parník, kde těžce obracíte kormidlo o pár stupňů. Evropský ekonomický model dostává jednu ránu za druhou. Všimněte si, o co všechno jsme přišli od COVIDu. Přišli jsme o levné energie z Ruska, o levný bezpečnostní deštník Spojených států, přicházíme o mezinárodní řád pravidel mezinárodního obchodu, o tempo globalizace, přicházíme o Německo jako poslední kotvu nepředlužování Evropy. To všechno se odehrálo během čtyř let.
Já si opravdu myslím, že by tomu měla evropská politika přizpůsobit i své cíle, a jedním z těch cílů je právě to relativně rychlé tempo dekarbonizace, které si myslím, že není s tím vším, co jsem říkal, úplně slučitelné. Jenom se obávám, že toho úplně nejsme schopni. Řeknu to možná natvrdo, pořád je dost dobře na to, abychom si mohli dovolit pálit nějaké peníze na dluh, anebo půjčovat si z budoucnosti, abychom udrželi tu stávající spotřebu. Já za to nejsem rád, ale vypadá to, že pořád čekáme na nějaký těžší náraz do zdi, který by nás probudil a řekl, to kormidlo se musí posunout trochu víc, trochu razantněji."
Podařilo se snížit inflaci, meziroční byla 2,1 %. Byli jsme někde na chvostu zemí, co se inflace týče. Dnes už se dostáváme do popředí.
"Ano, a naopak země, které nám dlouho byly dávány za vzor, jako je třeba Maďarsko, mají dlouhodobě trvající vysokou inflaci, mnohem vyšší, než máme my. Koneckonců i řada zemí v našem těsném okolí má vyšší inflaci, takže já jsem za toto rád, že se inflace stabilizovala okolo středu cíle centrální banky, ale myslím, že centrální banka bude muset zůstat velmi obezřetná, aby se tento pozitivní vývoj nezvrátil, abychom zůstali nízkou inflační ekonomikou dál."
Přejděme k minimální mzdě, která se zvyšovala. Teď se opět bude zvyšovat. V Praze se asi za minimální mzdu, když máte nájemní byt, dost dobře vyžít nedá.
Já to uvedu do kontextu. Lidí, kteří pobírají minimální mzdu z celkového počtu zaměstnanců je opravdu relativně málo. Myslí, že je to něco přes 2 procenta. Rozhodně to není normál, že člověk má minimální mzdu. My jako ekonomové provokujeme tím, že se často ptáme, jestli je vlastně dobře, aby ten koncept minimální mzdy vůbec existoval, ale víme, že součástí evropského standardu sociálního státu minimální mzdy jsou.
Změnou v našem systému je, že existuje cosi jako automatická valorizace minimální mzdy, že už to není otázka permanentního vyjednávání tripartity nebo sociálních partnerů, ale je tam automatismus, který vede k tomu, že mzda příští rok má vyrůst přes 22 tisíc, myslím 22.400. Je určitá absurdita našeho systému, že mzdové tabulky pro řadu míst ve veřejném sektoru jsou nastaveny tak, že ani nedosahují té minimální mzdy. Aby stát dodržel zákon, tak je lidem kompenzován ten rozdíl z balíku, který je určen všem ostatním. Ani té odcházející vládě se to nepodařilo úplně srovnat, tak uvidíme, co s tím bude dělat vláda následující."
První obětí politické války je rozpočet
Poslední měsíce roku se z hlediska ekonomiky diskuse točila kolem rozpočtu.
"To je absolutně nestandardní situace, kdy přicházející většina po volbách má jiné rozpočtové priority než ta odcházející, a zároveň je nucena pracovat s návrhem rozpočtu, který dědí po té vládě, která mezitím ztratila většinu ve sněmovně. Je to dáno naším podzimním termínem voleb, který je nešťastný, který zažíváme počtvrté, a to vytváří tenze a úplně nové bezprecedentní situace, jako byla právě situace ohledně poslání nebo neposlání rozpočtu znovu do Sněmovny. Přicházející většina vrátila návrh zákona k přepracování odcházející většině, to je úplná novinka, to se tady v dějinách ČR od jeho vzniku v roce 1993 vůbec nikdy ještě nestalo v této podobě.
Je to všechno důsledek toho, že ty politické zákopy jsou hluboké, války jsou hluboké, ten boj politický je hluboký. Jak říkal Aischylos, první obětí války je pravda. Já vždycky říkám, že první obětí každé politické války je rozpočet. Je vidět, že to nakonec končí tak, jak jsme my jako rozpočtová rada předpokládali, rozpočtovým provizoriem, které je v tuto chvíli už nevyhnutelné a které má přinést nějaký čas té nově vzniklé většině v Poslanecké sněmovně, aby připravila rozpočet dle svých priorit a preferencí. Pokud ten rozpočet má být sestaven tak, že bude respektovat stávající pravidla, tak vzhledem k tomu, že už ten rozpočet odcházející vlády byl na limitu, respektive přes něj výdajově přetékal, tak si neumíme představit, že by ten nový mohl být výrazně jiný, pokud se nemají změnit samotná ta pravidla."
Co čekáte v novém roce 2026?
"Já bych byl rád, kdyby rok 2026 byl pokračováním nějakého relativně svižného růstu, kdyby byl rokem relativního klidu ekonomiky, kdyby byl neinflační, kdyby pokračoval růst reálných mezd, kdyby ta ekonomika dál vykazovala takovou odolnost vůči externím šokům, jako zatím vykazuje. Já vím, že mě za to někteří podnikatelé nebudou mít rádi, protože oni tu bolest cítí v zakázkách, cítí, co se děje v Německu, co se děje v těch okolních zemích, tak kdybychom měli tu schopnost zase proplout tímto ne úplně příjemným údolím špatných zpráv evropských, tak si myslím, že by to bylo dobře. To bych ekonomice přál.
Samozřejmě, že bych si speciálně přál, kdybychom zůstali zemí, která i v kontextu střední Evropy zpomaluje tempo zadlužování veřejného sektoru a má deficit, který respektuje pravidla, který je lepší než mají země okolo, které jsou na trestné lavici za nadměrný deficit, což jsou v tuto chvíli už s výjimkou Německa vlastně všechny. A Německo na tu trestnou lavici s tím, co dělá v rozpočtové politice, míří. A moje dodatečné přání, kdybychom i v této oblasti zůstali uměření, konzervativní a opatrní tak jako Češi bývali, tak si myslím, že by to bylo pro ekonomiku dobře, byla by to pro ni dobrá zpráva."
