Před 80 lety stanul K. H. Frank před spravedlností
Před osmdesáti lety, 22. března 1946, začal v Praze Mimořádný lidový soud s K. H. Frankem, někdejším státním ministrem Protektorátu Čechy a Morava. Nejsledovanější soudní proces vysílal v přímém přenosu Československý rozhlas.
Frank byl obžalován z válečných zločinů a smrti tisíců lidí, od masakru studentů 17. listopadu 1939 až k popravám civilního obyvatelstva v posledních dnech války. Nejtíživější žaloba se týkala jeho účasti na vyhlazení Lidic.
Z knihkupce na vrchol moci
Narodil se 28. ledna 1898. Jméno mu dal jeho otec po Karlu Hermannu Wolfovi, což byl na přelomu století radikální německý nacionalista ze Sudet. Frank vyrůstal v německé komunitě v Karlových Varech a od dětství nasával nenávist ke všemu českému. Mimochodem, i když později přiznal, že nikdy za první republiky nebyl jako Němec nějakým způsobem znevýhodněn, česky nikdy nemluvil. Jako školák přišel o pravé oko, které mu někdo vystřelil z praku. Po zbytek života pak nosil skleněný oční implantát. Po první světové válce začal studovat práva, ale studia nedokončil. Dalších deset let žil nezajímavým, poměrně nuzným životem. Snažil se prosadit jako knihkupec, ale ani tady neuspěl. To už se začal kamarádit se sudetskými nacionalisty a seznámil se i s jejich předákem Konrádem Henleinem. Po nástupu Hitlera k moci se Němci v pohraničí radikalizovali a Frank byl mezi prvními. Zadlužené knihkupectví od něho převzala sudetoněmecká strana (SdP), a tak se mohl naplno věnovat politice. Ve volbách v roce 1935 se za SdP stal poslancem v Praze. To už stoupal vzhůru po mocenském žebříčku. Během několika měsíců si získal důvěru předních exponentů třetí říše a po obsazení Čech 15. března jako jediný zástupce sudetských Němců doprovázel Hitlera na Pražský hrad. Vůdce mu udělil první generálskou hodnost SS (Brigadeführer SS) a jmenoval ho státním tajemníkem Protektorátu Čechy a Morava. Hitler mu prý řekl: „Vy jste Franku v protektorátu pro mě jediný a skutečný znalec českého prostoru a českého problému. A proto nepostradatelný.“ Frank doufal, že se stane říšským protektorem, ale Hitler odmítl dát sudetskému Němci funkci určenou pro reprezentanta Třetí říše. Místo něj Hitler jmenoval zkušeného diplomata barona von Neuratha.
Vládce teroru
V září 1941 Hitler nahradil mírného Neuratha Reinhardem Heydrichem, jedním z nejmocnějších pohlavárů Třetí říše a po Himmlerovi druhým nejvyšším představitelem SS. Heydrichovým úkolem bylo zničit veškerý domácí odpor, pozvednout válečnou výrobu, připravit germanizaci českého prostoru. To bylo jediné, krátké období, kdy K.H. Frank hrál v protektorátu druhé housle. Trvalo to do 27. května 1942, do dne atentátu na Heydricha. Od konce května do srpna 1942 zavládl v protektorátu teror, který už řídil Frank. Podepisoval rozsudky trestů smrti, velel policejním raziím ve snaze najít atentátníky. Osobně byl i při útoku na pravoslavný kostel v Resslově ulici, kde se v kryptě ukrývali českoslovenští parašutisté.
I když podle německého historika Günthera Deschnera nebyl Frank tím, kdo rozhodl o vypálení Lidic, to přisuzuje někomu z trojice Hitler, Bormann a Daluege, byl horlivým vykonavatelem jejich zvůle. Frankův podpis je na rozkazech pro německé jednotky a on sám se na spáleniště Lidic přijel podívat.
Na konci války se K. H. Frank pokusil dostat do amerického zajetí. Z Černínského paláce, kde byl úřad protektora, odjel ráno 9. května. Ve spolupráci s místními ho zadrželi Američané v Rokycanech a po internaci ve Wiesbadenu, kde na soud čekali i další váleční zločinci, ho předali československé justici.
Soud s katem
Mimořádný lidový soud začal 22. března 1946 v Praze. Vlastní jednání probíhalo v češtině, Frank měl k dispozici simultánní překlad do němčiny.
Na začátku líčení napadl K. H. Frank nestrannost soudu. Protože ho nenávidí všichni Češi, tak český soud nemůže být objektivní. Snažil se hájit tím, že mu vždycky šlo o blaho německého národa, že nebyl veden nenávistí vůči českému národu a že ani neměl informace o skutečné krutosti důsledků svých rozhodnutí. Záhy pochopil, že vyšetřovatelé mají velmi dobré informace a nezpochybnitelné důkazy. Proto se rozhodl chovat se vůči žalobě vstřícně. Při líčení předstíral známky únavy, skleslosti, nervového vypětí a někdy jeho chování hraničilo se servilností. Když začal výslech v případě Lidic, Frank se horlivě bránil. Přiznal osobní účast na likvidaci Lidic, i když podle jeho slov šlo o přímý vůdcův rozkaz. Ale zdůraznil, že do Lidic přijel až po samotné exekuci. „Vesnice hořela, spatřil jsem též několik mrtvých mužů. Jejich počet si ale přesně nepamatuji, asi kolem stovky.“ Když se předseda soudu tázal, zda se přesvědčil o vině lidických mužů, odvětil, že spoléhal na hlášení gestapa. Pak do soudní síně přicházely jako svědkyně lidické ženy. Marie Kohlíčková, Anna Hroníková a Jarmila Svatá líčily, jak to bylo v Lidicích, čím si prošly v koncentračním táboře v Ravensbrücku. Nejpůsobivějším okamžikem bylo, když se Jarmila Svatá obrátila tváři k Frankovi s výkřikem: "Bídný vrahu!"
Karl Herman Frank byl shledán vinným z válečných zločinů a zavraždění tisíců lidí v celém rozsahu obžaloby. Ve středu 22. května 1946 v půl druhé odpoledne byl na Pankráci, před zraky tisíců lidí, popraven.
Vybrané ukázky z procesu s Karlem Hermannem Frankem jsou k poslechu v šestidílném seriálu pořadu Auditorium na mujrozhlas.cz.
Související
-
-
Cesta ke svobodě: 80 let od konce 2. světové války
V seriálu se postupně vrátíme do dramatických dnů druhé světové války a připomeneme si klíčové události, které vedly k osvobození naší země.
