Věznice Pankrác slouží 130 let - prošli jí zločinci i oběti nacistů a komunistů
Vazební věznice Praha-Pankrác je jednou z nejstarších dodnes fungujících institucí tohoto druhu na českém území. Její výstavba začala v polovině osmdesátých let 19. století a první vězni byli do cel přivezeni před 130 lety. Další osudy věznice jsou propojené nejenom s historií českého vězeňství, ale i s politickým vývojem.
Tehdy areál, který měl přes 14 hektarů ztělesňoval dobový ideál moderního vězeňství. Stavba měla centrální vytápění, plynové osvětlení, několik učeben a dílenských místností, knihovnu, tělocvičnu či nemocnici. Duchovním potřebám vězňů i dozorců sloužil katolický kostel, evangelická kaple a modlitebna pro věřící židovského vyznání. Od počátku tu fungovalo i zvláštní oddělení pro mladistvé delikventy.
K nejsmutnějším kapitolám historie patří období protektorátu
Německá okupační správa v ní zřídila vyšetřovací vazbu gestapa a v dubnu 1943 zařízení k vykonávání poprav stětím gilotinou. V neblaze proslulé pankrácké "sekyrárně" bylo do konce války popraveno 1075 osob, včetně 155 žen. Popravčí komora s gilotinou je v pankrácké věznici z pietních důvodů zachována dodnes. Po válce bylo na dvoře věznice oběšeno několik válečných zločinců, například státní tajemník úřadu říšského protektora Karl Hermann Frank. Na Pankráci se ocitl i protektorátní prezident Emil Hácha, jenž zde v červnu 1945 zemřel.
Na Pankráci se odehrála poslední poprava na českém území
Od roku 1954 sloužila Pankrác jako jediné místo výkonu trestu smrti v celém Československu. Teprve koncem 60. let bylo zřízeno další popraviště v Ilavě a později v Bratislavě. V polovině 70. let byla v pankrácké věznici popravena Olga Hepnarová, která úmyslně vjela nákladním automobilem na tramvajovou zastávku, přičemž zabila osm lidí. V únoru 1989 se Pankrác stala místem výkonu posledního absolutního trestu na českém území. Na šibenici tehdy svůj život dokonal pětinásobný vrah Vladimír Lulek. V současnosti má Vazební věznice Praha-Pankrác kapacitu 1202 míst.
