Rusalka slaví 125 let. Od pražské premiéry k celosvětovému fenoménu
Příběh vodní víly, který při premiéře v roce 1901 okouzlil Prahu, se během 125 let proměnil v jedno z nejhranějších a nejobdivovanějších operních děl světa. Dvořákova Rusalka dnes patří k titulům, které spojují českou hudební tradici s mezinárodním uznáním – a její cesta byla stejně poetická jako dramatická.
Zrození legendy v Národním divadle
Když 31. března 1901 zazněly v Národním divadle první tóny nové opery Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila, nikdo tehdy netušil, že se rodí dílo, které se stane nejen jedním z pilířů českého operního repertoáru, ale postupně i milovanou součástí světové operní kultury. Rusalka, lyrický příběh o touze, oběti a nemožnosti překročit hranice dvou světů, dnes slaví 125 let – a její kouzlo je snad ještě silnější než při premiéře.
První uvedení Rusalky bylo výsledkem mimořádného uměleckého souznění. Hudebního nastudování se ujal tehdejší šéf opery Karel Kovařovic, režii vedl Robert Polák. Scénografie byla svěřena předním umělcům své doby: lesní scény v prvním a třetím jednání vytvořil malíř Ferdinand Engelmüller, prostředí zámku ve druhém jednání navrhl architekt Jan Kotěra a kostýmy připravil Karel Šimůnek. V obsazení premiéry se sešla jména, která se později stala legendární: první představitelkou Rusalky byla Růžena Maturová, Prince na poslední chvíli zaskočil za Karla Buriana Bohumil Pták, Vodníka ztvárnil Václav Kliment, Ježibabu Růžena Bradáčová a Cizí kněžnu Marie Kubátová. První inscenace se hrála do roku 1910 v celkem devětašedesáti představeních, což byl na svou dobu velmi solidní počet a jasný signál, že se v repertoáru zrodil výjimečný titul.
Pražské inscenace: tradice, která trvá
Od premiéry se Rusalka stala jedním z nejhranějších děl Národního divadla a některé její inscenace vstoupily do dějin. Nejdéle setrvala na repertoáru inscenace režiséra Václava Kašlíka a scénografa Josefa Svobody, která byla uváděna v letech 1960–1991 a dočkala se neuvěřitelných 642 repríz. Nejnovější pražské nastudování v Národním divadle bylo svěřeno režijnímu tandemu SKUTR a mělo premiéru v březnu 2024, přináší současný, vizuálně i interpretačně osobitý pohled na mýtus o vodní víle a člověku. Kromě Národního divadla je Rusalka od roku 2005 k vidění také ve Státní opeře, kde ji nastudoval populární filmový tvůrce pohádek Zdeněk Troška; jeho poeticky pohádková inscenace si našla své publikum a drží se na repertoáru už dvě desetiletí.
Cesta do světa: pomalý start, velký triumf
Ačkoli se na českých jevištích stal tento klenot světové operní literatury téměř okamžitě jednou z nejoblíbenějších oper, cesta na významné světové scény byla překvapivě zdlouhavá. Už v roce 1924 uvedlo Rusalku Slovenské národní divadlo během svého hostování v Madridu a Barceloně v režii Jaroslava Kvapila a s dirigentem Oskarem Nedbalem. V Německu ji poprvé nastudoval ve Stuttgartu v roce 1929 dirigent Hans Swarowsky. Díky zájezdům Národního divadla byla v roce 1955 představena divákům v Moskvě, o rok později v Berlíně, v roce 1958 v Benátkách a roku 1964 v Edinburghu.
Z hlediska zahraničního uvádění a inscenačního pojetí byla mimořádně významná inscenace režiséra Davida Pountneyho, nastudovaná Anglickou národní operou v Londýně roku 1983, která zásadně přispěla k tomu, že svět začal Rusalku vnímat jako dílo s univerzálním přesahem, nikoli jen jako „národní raritu“. Vídeňská státní opera uvedla Rusalku poprvé až v roce 1987 v hudebním nastudování Václava Neumanna, v režii Otto Schenka a s Gabrielou Beňačkovou, Peterem Dvorským, Evou Randovou a Jevgenijem Nestěrenkem v hlavních rolích.
Tatáž inscenace byla v roce 1993 uvedena poprvé v Metropolitní opeře v New Yorku, opět s Gabrielou Beňačkovou v titulní roli, a poté se do roku 2014 dočkala několika dalších obnovených nastudování, mimo jiné s Evou Urbanovou v roli Cizí kněžny. Paříž čekala na Rusalku až do roku 2002, kdy ji v Opéra Bastille nastudoval režisér Robert Carsen, opět s Evou Urbanovou jako Cizí kněžnou. V roce 2008 byla Rusalka zařazena do programu Salcburského festivalu, což symbolicky potvrdilo její místo mezi nejvýznamnějšími operními díly světového repertoáru. Od té doby celosvětová popularita Rusalky a četnost jejího uvádění rostou a množí se také různé způsoby jejího výkladu – od poetických, pohádkových inscenací až po temné, psychologicky laděné interpretace. To vše dokládá mnohovrstevnatost, nadčasovost a klasičnost Kvapilovy a Dvořákovy opery.
Nahrávky a filmové adaptace: Rusalka v éteru i na obrazovce
Rusalka byla také mnohokrát zaznamenána v nahrávacích studiích i v živých záznamech. Vedle jednotlivých árií či duetů vzniklo od 40. let 20. století několik kompletních záznamů celé opery. Nejstarší dochovaný záznam, byť ve zkrácené podobě a v německém překladu, pochází z roku 1948: dirigent Joseph Keilberth, pěvci Elfriede Trotschelová, Helmut Schindler a Gottlob Frick a Staatskapelle Dresden.
V roce 1952 vznikla první nahrávka v češtině s dirigentem Jaroslavem Krombholcem, Orchestrem a Sborem Národního divadla a pěvci Ludmilou Červinkovou, Martou Krásovou, Marií Podvalovou, Benem Blachutem a Eduardem Hakenem. O rok později byl ve studiu Československého rozhlasu pořízen kuriózní záznam zachycující provedení v esperantu. K dispozici je několik dalších studiových i živých záznamů, z nichž mají nejen pro české posluchače klasickou hodnotu snímky s dirigenty Zdeňkem Chalabalou a Václavem Neumannem. Pro úplnost je třeba připomenout také televizní a filmová zpracování režisérů Ilji Hylase, Bohumila Zoula, Václava Kašlíka a Petra Weigla, která pomohla přiblížit Rusalku divákům mimo operní sály a vtiskla jejímu příběhu další vizuální podoby.
Rusalka dnes: nadčasový příběh, který stále oslovuje
Po 125 letech od premiéry je Rusalka živější než kdy dřív. Její hudba zůstává jedním z vrcholů české i světové operní tvorby, její příběh stále inspiruje nové generace režisérů, pěvců i diváků a její árie – především „Měsíčku na nebi hlubokém“ – patří k nejznámějším operním melodiím vůbec. Rusalka je dílo, které překročilo hranice své doby i země a dokáže stále znovu a znovu oslovovat publikum po celém světě, ať už v tradičním, nebo moderním pojetí.
Rusalka v datech
- Premiéra: 31. března 1901, Národní divadlo v Praze, hudba Antonín Dvořák, libreto Jaroslav Kvapil.
- Nejdéle hraná inscenace: režie Václav Kašlík, scéna Josef Svoboda, 1960–1991, celkem 642 repríz.
- Zahraniční milníky: Stuttgart 1929, Londýn 1983, Vídeň 1987, Metropolitní opera v New Yorku 1993, Paříž 2002, Salcburský festival 2008.
- Nejstarší dochovaný záznam: 1948, Joseph Keilberth, Staatskapelle Dresden.
- První česká studiová nahrávka: 1952, Jaroslav Krombholc, Orchestr a Sbor Národního divadla.
Související
-
Dvořákova Rusalka je ve světě nejhranější českou operou
Před 120 lety (31. března 1901) se uskutečnila světová premiéra nejoblíbenější české opery, kterou je Rusalka Antonína Dvořáka.
-
Hity klasické hudby
Česká klasická hudba je nejen součástí kultury, historie národa, ale doslova české duše. V letošním roce jsme pro vás připravili cyklus známých hitů české klasické hudby.
-
Česká fortissima ušima Lukáše Hurníka
Rok 2024 je rokem české hudby. Lukáš Hurník při této příležitosti přiblíží nejzajímavější skladatele a jejich díla.
