Pálení čarodějnic. Noc kouzel, ohňů a starých pověstí
Babizna s rozcuchanými vlasy, bradavicí, černou kočkou na rameni a s létajícím koštětem. Taková je pohádková představa čarodějnic. Už od 15. století z nich lidé měli strach. Praktikovali zaříkávání, zapalovali ohně. A pálení čarodějnic se uchovalo dodnes.
Na mnoha místech Česka se poslední dubnový večer rozhoří ohně. Podle dávné tradice se noci z 30. dubna na 1. května připisuje magická moc. Lidé věřili, že se otevírají jeskyně, ve kterých jsou ukryté poklady.
Dnes je pálení čarodějnic především zábava. Ve městech i vesnicích se zapalují hranice, lidé se schází, opékají buřty, zpívá se. Na mnoho akcí přichází děti oblečené do čarodějnických kostýmů. Konají se velké festivaly s divadlem, koncerty či ohňovou show až po komorní sousedská setkání.
Noc plná kouzel a skrytých tajemství
Dřív mělo pálení čarodějnic jiný význam. Šlo o rituál ochrany před zlými silami a nemocemi. Podle historika Čeňka Zíbrta však není tento zvyk zmiňován v žádných staročeských pramenech a vznikl zřejmě pod německým vlivem. Tradice navazuje na keltský svátek Beltain, kdy se zapalovaly ohně na kopcích k oslavě začátku pastevecké sezóny.
Podle pověstí to byla noc plná kouzel, podivných úkazů a skrytých tajemství. Této noci se říká také Filipojakubská, Svatojakubská či Valpuržina noc. Filipojakubská se nazývá proto, že v liturgickém kalendáři dříve připadal svátek apoštolů sv. Filipa a Jakuba na 1. máje. Církev se tímto spojením snažila překrýt původní pohanské oslavy jara, plodnosti a pálení čarodějnic.
Především na venkově věřili, že právě o filipojakubské noci se čarodějnice na košťatech slétají na kopcích, kde pořádají „sabat" - věnují se děsivým rituálům, proměňují se ve vlky, pojídají žáby a hady a snaží se všem uškodit.
Pálení čarodějnic popsal i skotský antropolog
Lidé věřili, že kouř a oheň z vatry chrání před čarodějnicemi slétajícími se na sabat. O zvyku pálení čarodějnic napsal na počátku 20. století skotský antropolog James Frazer: V Čechách v předvečer prvního máje zapalují mladí lidé ohně na kopcích a na vršcích, na rozcestích a na pastvinách a tančí kolem nich. Přeskakují žhnoucí oharky nebo dokonce skáčou přes plameny. Obřad se nazývá ,pálení čarodějnic'. Na některých místech bývá zvykem na hranici upalovat loutku představující čarodějnici.
Tradice pálení čarodějnic v podobě, jak ji známe dnes, se začala v českých zemích šířit až v polovině 19. století a dlouho byla nekompromisně zakazována. Zvykem bylo i vyhazování zapálených košťat, a nošení jejich ohořelých částí domů pro ochranu. Vzhledem k dlouhodobému suchu hasiči varují před vznikem požárů. Navíc v Česku panuje dlouhodobě velmi suché počasí, březen i duben byly letos srážkově velmi chudé.
Množství zapálených vater je viditelné i na satelitních snímcích amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru pořízených z výšky 850 kilometrů. Pálení čarodějnic bylo v roce 2023 vidět na většině území Česka i v Sasku.
