Středa patří ve švýcarském Luzernu češtině. Jedna z holčiček si myslela, že češtinu používají jen prarodiče
Česká škola v Luzernu vznikla z potřeby několika maminek udržet češtinu svých dětí živou i daleko od domova. Od prvního setkání v červnu 2017 se z malého dobrovolnického spolku stala respektovaná instituce, která dnes vzdělává kolem třiceti dětí, pořádá komunitní akce, školu v přírodě a pomáhá rodinám, aby čeština nebyla jen jazykem prarodičů, ale i přirozenou součástí jejich každodenního života.
"Když se 12. června 2017 sešlo pět či šest maminek v Luzernu, aby podepsaly zakládající stanovy nové české školy, nikdo tehdy netušil, že vzniká instituce, která se stane jedním z nejdůležitějších opěrných bodů krajanské komunity v regionu. Od podzimu 2017 začala fungovat i výuka," vzpomíná Silvie Sharma, jedna z klíčových osobností školy.
Za vznikem školy stála především Andrey Renggli-Bachmann, Švýcarka českého původu, jejíž rodina přišla do země po roce 1968. Z původního malého spolku se postupně stala respektovaná dobrovolnická organizace.
Status školy: dobrovolnický spolek s dohledem kantonu
Česká škola v Luzernu není ani smluvní školou, ani školou bez hranic. "My jsme dobrovolnická organizace, která má statut HSK, znamená to jazyk a kultura země původu," vysvětluje Silvie. Škola má povolení od kantonu, který ji metodicky provází a dohlíží na strukturu výuky. "Musíme dodržovat určité struktury té školy… žádáme každoročně o dotace ministerstva zahraničí a ministerstvo mládeže, školství a tělovýchovy."
Tento statut umožňuje dětem získat tzv. HSK vysvědčení, které se přidává k jejich švýcarskému školnímu hodnocení. "Dostávají známku z češtiny přímo i na švýcarské vysvědčení… mají uvedené, že mají češtinu ještě mimo tu standardní školní docházku."
Třicet dětí a výuka na míru
Z původních šesti dětí se škola rozrostla na stabilní počet kolem třiceti žáků. "V současnosti máme asi 30 dětí, plus minus," říká Michaela Bartošová. "Děti začínají ve třech letech a končí obvykle kolem dvanácti či třinácti. Ono to koresponduje s koncem prvního stupně švýcarské školy. Děti sem chodí do šesté třídy. Potom už se s nimi loučíme, ale letos jsme zavedli možnost učit je on-line."
Výuka probíhá netradičně ve středu odpoledne - jediný den, kdy švýcarské děti končí dříve. "My právě v sobotu neučíme, my učíme ve středu. Je to z toho důvodu, že jiné dny v týdnu mají děti svou švýcarskou školu, končí typicky o půl čtvrté nebo až o půl páté, takže středa odpoledne pro nás jediiný možný termín, kdy, kdy můžeme mít českou školu," vysvětluje Michaela.
Skupiny se každoročně mění podle složení dětí a jejich jazykové úrovně. "Ta úroveň češtiny je u těch dětí velmi různá… snažíme se ty skupiny rozdělovat co nejvíce, aby byla třída co nejhomogennější," dodává.
Rodiče si všimnou pokroku často už po dvou či třech letech. "Určitě tady tento feedback máme od rodičů velmi pozitivní… zaměřujeme se nejenom na komunikaci, ale také na gramatiku," říká Bartošová. U dětí, které skládají rozdílové zkoušky v Česku, škola nabízí i speciální přípravu. "Jsme schopni nabídnout speciální výuku… tam vidíme velký progres, velký vývoj."
Co děti baví? Projekty a škola v přírodě
Výuka není jen o sezení v lavici. "Velmi rádi chodí ven… snažíme se dělat školu hrou," popisuje Michaela Bartošová. U starších dětí funguje projektové vyučování - celoroční práce na jednom tématu. "To je velmi baví… tvořivější aktivity, hry, soutěžení."
Největším zážitkem roku je však škola v přírodě. "Odjedeme s dětmi na tři noci někam do hor… jsou tam i rodiče, takže to je pěkný závěr školního roku," dodává Bartošová.
Marie Kaspar dodává, že intenzita češtiny je tam jedinečná: "Ta čeština tam prostě bzučí v celém domě… děti ji nasávají intenzivně čtyři dny."
Pro mnoho dětí je čeština jazykem prarodičů. Škola jim ale ukazuje, že je to i jazyk kamarádů. "Strašně motivuje to, že najdou kamarády, se kterými si můžou popovídat česky. Měli jsme i případ, kdy se holčička z česko-švýcarské rodiny velmi se divila, že našla děti, které také mluví česky, protože si myslela, že češtinu používají jenom prarodiče v Česku, že to je jazyk nějaké starší generace."
Nezapomenutelná žačka: čtvrtá generace a diktáty pro radost
Mezi žáky se objevují i výjimečné talenty, připomíná Michaela Bartošová. "Máme holčičku. Je to už čtvrtá generace. Její prababička přišla tenkrát do Švýcarska s její babičkou, která měla 8 let. A její maminka byla právě iniciátorka, která založila českou školu. Tatínka má Švýcara. Naučila se výborně česky a češtinu začala učit i svoje děti. Takže tato holčička se svou sestrou, je opravdu už čtvrtá generace. A fantastické je, že ty dvě si dávají doma navzájem diktáty z češtiny, účastní se různých soutěží."
Škola dlouho hledala vhodné výukové materiály.
"Když to vzniklo, žádná učebnice nebyla… potřebovali jsme tomu dát strukturu," říká Bartošová. Škola je dnes součástí pilotního projektu nové učebnice pro děti žijící v zahraničí. „Ta se nám velmi líbí, takže podle té teď jedeme, jinak si paní učitelky připravují svoje materiály," doplňuje.
Komunita: Sokol, knihovna, dětský klub i velké společné akce
Česká škola je jedním z center krajanského života v Luzernu, i když ne jediným. "Nejsme jediný spolek… velkou tradici má Sokol," říká Marie Kaspar. Škola však pořádá řadu akcí: mikulášskou nadílku, velikonoční odpoledne, maškarní ples či školu v přírodě. "Maškarní ples měl obrovskou odezvu… velikonoční odpoledne má zhruba 60 lidí," dodává.
Silvie Sharma doplňuje další aktivity: "My jsme založili českou knihovnu a máme v ní knížky jak pro rodiče, tak pro děti. Je volně přístupná vždycky během vyučování a děti si tam půjčují i s rodiči knížky. I rodiče si tam začali vyměňovat knížky v češtině. A co možná bych ještě zmínila, je dětský klub. Ten jsme zakládali pro rodiče, kteří mají děti ještě předškolního věku. Založili jsme WhatsApp skupinu, aby se tam mohli potom domlouvat a vždycky se třeba jednou za měsíc sejít v Luzernu."
Osobní příběhy: různé cesty do Švýcarska, společný cíl
Silvie Sharma přišla do Švýcarska kvůli práci manžela. "Jsme ve Švýcarsku sedmý rok… přišli jsme s našimi čtyřmi dětmi," říká. Její kolegyně se do země provdaly. "Je to model, který u nás často najdete - česká maminka, švýcarský tatínek… čeština je malinko slabší než němčina," dodává.
Česká škola v Luzernu je víc než jen výuka. Je to prostor, kde děti objevují, že čeština není jen jazyk prarodičů, ale i jejich vlastní. Je to místo, kde se rodí přátelství, kde se učí venku, tvoří projekty, kde „čeština bzučí v celém domě". A také místo, které drží komunitu pohromadě - od knihovny po školu v přírodě.
Související
-
České školy v zahraničí
Objevte příběhy těch, které za hranicemi Česka budují ostrovy české kultury.
o pořadu
České školy v zahraničí: Víc než výuka
Objevte příběhy těch, které za hranicemi Česka budují ostrovy české kultury.
související články
doporučujeme
-
Válka na Ukrajině
Otázka měsíce – červenec
Malíř, sochař a autor environmentů o paměti a totalitě Jiří Sozanský slaví 80
sledujte nás
nejčtenější články
