Česká škola v Lisabonu: kde se z češtiny stává most mezi světy

Portugalsko je zemí oceánu, slunce a otevřenosti. A také místo, kde už více než deset let roste živá česká komunita, která si vytvořila vlastní „druhou rodinu“. V novém dílu podcastu České školy v zahraničí: Víc než výuka vypráví Gabriela Nováková, zástupkyně České školy v Lisabonu, o tom, jak se z malé iniciativy stala pestrá a soudržná komunita propojující děti napříč jazyky i kulturami.

Česká škola v Lisabonu vznikla v roce 2012. „My jsme tehdy ještě v Portugalsku nežili,“ říká Gabriela Nováková, která dnes s manželem - ředitelem vede školu v Lisabonu. „Ale ta myšlenka byla silná a rychle se zhmotnila. Dnes je z ní místo, které drží komunitu pohromadě.“

Podobné školy fungují také v Portu a Faru. Každá má jiný rytmus i podmínky. „Algarve je úplně jiný svět než Porto. Tamní děti jsou rozptýlené po celém regionu, část učíme online, část navštěvují dobrovolníci. Ale cíl máme společný — udržet češtinu živou,“ dodává Nováková.

Jak se v Lisabonu učí čeština

„Děti si hodnotu češtiny uvědomí ve chvíli, kdy zjistí, že je to jazyk, který je spojuje s jejich prarodiči. Najednou pochopí, že to není jen školní povinnost, ale klíč k lidem, které milují.“

Výuka v Lisabonu je postavená na individualizaci. „Každé dítě jede svůj vlastní program. A my sledujeme, s čím ráno přišlo — někdy nám úplně rozmetá plán, který jsme měli připravený,“ směje se Nováková.

Děti jsou různě staré, mluví několika jazyky a jejich znalost češtiny se liší. Proto učitelé pracují s malými skupinami, propojují starší a mladší žáky a využívají témata, která děti samy přinášejí. Velkou roli hrají i české tradice — Mikuláš, Vánoce, velikonoční zvyky.

„Děti si hodnotu češtiny uvědomí ve chvíli, kdy zjistí, že je to jazyk, který je spojuje s jejich prarodiči. Najednou pochopí, že to není jen školní povinnost, ale klíč k lidem, které milují.“

Foto: Česká škola Lisabon

Stážisté v terénu: jedna třída, mnoho jazyků

Do školy pravidelně přijíždějí studenti pedagogických fakult. Pro většinu z nich je to první zkušenost s bilingvními dětmi.

„Varujeme je: musíte být flexibilní. Připravíte si hodinu, ale děti přijdou s něčím úplně jiným. A vy musíte být schopní to během minuty přestavět,“ vysvětluje Nováková.

„Stážisté k nám přijíždějí s krásně připravenými plány. A pak zjistí, že musí všechno zahodit a začít znovu, protože děti přinesly něco jiného. Je to pro ně šok, ale zároveň obrovská zkušenost.“

Stážisté pracují s dětmi různého věku najednou, učí se reagovat na spontánní impulzy a přizpůsobovat výuku tomu, že čeština není hlavní jazyk většiny žáků. „Zatím nám nikdo neutekl,“ dodává s úsměvem.

„Každé dítě u nás jede svůj vlastní program. Přijdou do třídy, přinesou úplně nový impuls a my během pár minut přestavíme celou hodinu. Jsou to naši žáci — ale zároveň i naši učitelé.“

Zkušenost, která může pomoci i českým školám

Lisabonská škola se snaží své zkušenosti předávat zpět do Česka. „Nesmírně si přejeme, aby se české školství nebálo dětí s jiným mateřským jazykem. Aby učitelé věděli, že to jde.“ říká Nováková.

„Jsme malý Babylon na okraji Lisabonu. Děti přicházejí z česko‑portugalských, česko‑anglických, česko‑brazilských i dalších rodin — a společným jmenovatelem jsou jejich české kořeny.“

Stážisté si z Portugalska odvážejí nejen praktické dovednosti, ale i sebevědomí. „Doufáme, že odjíždějí s pocitem: zvládl jsem to. A že to jednou využijí i v českých školách,“ dodává.

Do budoucna chce škola rozšířit domácí výuku, posílit spolupráci s univerzitami a vytvořit most mezi českým a portugalským vzdělávacím prostředím.

„Snažíme se posílat do Česka vzkaz: nebojte se pracovat s dětmi, které nemají češtinu jako mateřský jazyk. Dá se to naučit a výsledky stojí za to.“

Co je největší motivací při výuce bilingvních dětí? Čím se liší výuka v Lisabonu, Portu nebo Faru? Co dokáže překvapit pedagogické stážisty? Poslechněte si celý rozhovor v podcastu "České školy v zahraničí: Víc než výuka".