V Česku přibývá smíšených česko-ukrajinských rodin
Za války proti Ukrajině našlo mnoho ukrajinských žen nový domov v Česku. Některé z nich si založily nové rodiny s českými muži, mají s nimi děti nebo společně vychovávají děti z předchozích manželství. Jak vypadají vztahy a rodičovství, když se v něm spojují různé jazyky, zkušenosti a životní příběhy?
Oleksandra přijela do České republiky se svými dvěma dětmi v březnu 2022. Téměř okamžitě si našla práci – nejprve jako asistentka psychologa a později jako sociální pracovnice. Studium češtiny, adaptace na novou zemi, péče o děti a práce jí zabíraly téměř veškerý čas. Na osobní život jí téměř nezbývala energie. Ale občas si Oleksandra zašla jen tak popovídat na seznamku.
Právě tam potkala muže, který se později stal jejím partnerem a otcem jejich dcery. Říká: všechno se vyvíjelo tak rychle, že pár týdnů po prvním seznámení začali budovat společný život.
„A stalo se, že do dvou týdnů jsme seznámili s m a už jsme přemýšleli, jak bychom chtěli žít blíže k sobě. A za měsíc nebo dva jsme si pronajali byt a začali žít jako jedna velká rodina.“
Na začátku svého vztahu Olexandra neplánovala mít další děti. Sama vychovala syna a dceru a dobře věděla, jaká zodpovědnost leží na bedrech matky po rozvodu. Její budoucí manžel Martin měl také dceru, a svou vlastní zkušenost s rodinným životem a výchovou.
„Když jsme se setkali, všechno se vyvíjelo tak rychle. Hned jsem mu řekla: to je dobře, už mám dvě děti, ty máš své dítě, můžeme začít život s tím, co máme. Ale Martin nesouhlasil. Pak jsem Martinovi řekla, že asi nejsem připravená na další děti.“
Postupem času Oleksandra změnila názor. Nebyl to jen Martinova láska k ní samotné, ale také způsob, jakým si budoval vztah s jejími dětmi. Říká: stal se z něj člověk, kterému děti důvěřovaly. Tehdy si uvědomila, že vedle sebe má muže, na kterého se může spolehnout.
„Komunikoval s dětmi jako rádce. Aby mu mohly říct i to, co mně nemohly. A v té těžké chvíli je dokázal natolik podpořit, že jsem nečekala, že by muž byl něčeho takového vůbec schopen. A to mě velmi šokovalo. Pamatuji si, jak jsme se ráno probudili a Martinova dcera byla s námi. Hráli si, povídali si. Moje Ksenia se probudila, minutu se na ně dívala a pak se rozplakala a řekla: Nikdy jsem neměla takového otce. Prostě hystericky plakala, seděla na balkóně. Pamatuji si to dodnes. A první věc, kterou Martin udělal, bylo, že si s ní šel promluvit. Nevím, o čem mluvili, ale pamatuji si, jak se objali, a pro mě to bylo znamení, že tohle je ten člověk, který by s námi měl být. Byl to asi jeden z nejsilnějších okamžiků.“
Martin říká, že zpočátku nebylo snadné najít s dětmi společnou řeč. Chtělo to čas a trpělivost.
„Valentyn byl velmi tichý, takže všechno prožíval po svém, dost uzavřený. Zdálo se, že se stáhl do sebe a moc si nás nevšímal. Ale postupem času k nám začal chodit, postupně se otevíral, více jsme si povídali a nakonec jsme se lépe poznali. Trvalo mu to hodně času. Ksenia se naopak se všemi seznamovala mnohem rychleji, i když i s ní to někdy nebylo jednoduché. Valentin nedělal žádné problémy, jenže téměř nemluvil. Ale celkově jsme to zvládli. Trvalo asi rok a půl, než si všichni zvykli a adaptovali se. Prvních šest měsíců bylo nejtěžších.“
V květnu se páru narodilo dítě – holčička Kateřina. A možná v budoucnu přijdou další děti...
„Celý život pracuji s dětmi. Mým posláním je být mezi dětmi. Odmala jsem si přála bratry a sestry, ale byla jsem sama. Stalo se, že kdyby se mě zeptali, kolik dětí chci, řekla bych: deset. To je skvělé! Velká rodina je skvělá! Martin chce také mnoho dětí.“
Tetyana Starodubtseva z Ostravy vychovává se svým partnerem Tomášem čtyřměsíčního syna. V rodině jsou i starší synové Tetyany z předchozího vztahu. Jejich rodina má jasno: ona je doma s dítětem, on rodinu živí.
„V první řadě se o nás Tomáš stará finančně. Kupuje vše, co potřebuje, vytváří mi pohodlné podmínky, abych mohla být doma s dítětem.“
Navzdory tomuto rozdělení rolí Tetyana zdůrazňuje, že otcovství pro Tomáše není jen o finanční podpoře, ale také o aktivní účasti na každodenním životě rodiny.
„Když dítě nespí a já jsem velmi unavená, můžu se ho požádat a on v noci vstane, postará se o dítě, abych si mohla odpočinout. Může také uvařit večeři, pomoci se staršími dětmi, zejména s hodinami češtiny.“
Tetyana říká, že je hodná matka, zatímco Tomáš se častěji ujímá role toho, kdo udržuje hranice a důslednost.
„Například můžu zakázat tablet jako trest, ale pak se rozptýlím a zapomenu. Děti si to užívají a jsou šťastné. Ale Tomáš si to pamatuje a obvykle má rozhodnutí dodržuje – sleduje dodržování zákazů. To nám dává určitou disciplínu, kterou potřebujeme. Navzdory tomu ho děti respektují a vnímají ho jako přítele – a to je pro mě i pro něj velmi důležité.“
Ne všechny příběhy jsou ale tak ideální jako v případě těchto dvou párů. Samozřejmě nejdeme i nefunkční rodiny i dramatické česko-ukrajinské rozvody. Ukrajinské ženy nechtějí o takových příbězích mluvit ani anonymně – ze strachu z možných následků a pomsty bývalých partnerů.
