Od budíčku po večerku. Vojna v době míru, jak ji zažívaly miliony mužů
Vojna jako rituál dospělosti, uzavřený svět s vlastními pravidly, každodenní realita milionů mužů, kteří mezi budíčkem a večerkou poznávali armádu. Právě tuto zkušenost otevře nová výstava Služba vlasti: Každodennost povinné vojenské služby v českých zemích (1868-2004).
Kurátoři se rozhodli vyprávět dějiny povinné vojenské služby jinak, než bývá zvykem. Ne skrze bitvy, generály a geopolitické zlomy, ale nabízí obyčejný den vojáka. „Pozor! Pohov!" hlásá úvodní panel, který návštěvníka vtahuje do světa, kde se čas měří podle rozkazů, kde se osobní majetek vejde do jednoho kufříku a kde se kamarádství rodí stejně snadno jako šikana.
Místo večerky trávil čas s tanečnící
I přestupky tu vyprávějí své příběhy. Na výstavě najdete například autentická hlášení. „Na jednom panelu uvádíme příklady přestupků - typicky nedodržení večerky. Některá hlášení jsou velmi podrobná. Třeba 16. června 1935 voják překročil večerku o 15 hodin z důvodu tance a následného trávení času s tanečnicí," popisuje Jiří Hlaváček.
Jiný záznam je ještě barvitější: voják nejen přišel pozdě, ale byl opilý, neuposlechl rozkaz a vyhrožoval dozorujícímu desátníkovi. I tyto drobné epizody ukazují vojnu jako prostor, kde se střetávaly disciplína, mladická nerozvážnost i touha po svobodě.
Vojna - pomyslný přechodový rituál dospělosti
Výstava v Galerii Věda a umění Akademie věd se soustředí na období míru a na to, co vojna znamenala pro jednotlivce. „Pro většinu mužů představovala vojna pomyslný přechodový rituál dospělosti - odloučení od domova a vstup do uzavřeného světa s vlastními pravidly, jazykem i denním režimem," říká kurátor výstavy Jiří Hlaváček z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR.
Tento svět začínal ještě před nástupem do kasáren. Než odvedenci odešli na vojnu, pořádaly se na jejich počest taneční zábavy, tzv. věnečky.
A jakmile překročili bránu útvaru, jejich osobní prostor se smrskl na uzamykatelný černý dřevěný kufřík, který si každý musel pořídit sám. Útvary vyjížděly na cvičení do vojenských výcvikových prostorů, kde ještě v padesátých letech 20. století otevíral den trubač.
Ukázky z filmů i dobové nahrávky
Expozice připomíná čtyři velká historická období. Od zavedení branné povinnosti v roce 1868 až po její zrušení v roce 2004. Každé období reprezentuje šest nadživotních „vojáků", kteří fungují jako tematické panely i audiovizuální průvodci.
Návštěvníci tak budou moci sledovat, jak se měnil výcvik, strava, kamarádství, volný čas, kontakt s domovem i nebezpečí šikany. A co se naopak nezměnilo vůbec? Přísná hierarchie, každodenní rutina nebo kreativita vojáků při obcházení pravidel.
Návštěvníci si na výstavě mohou pustit úryvky filmů, poslechnout dobové nahrávky nebo nahlédnout kukátkem do tužeb mladých vojáků. „Nechtěli jsme návštěvníky zatěžovat dlouhými texty. Výstava je postavena především na obrazovém materiálu. Zároveň k ní existuje katalog, který je určen všem, kteří se do tématu povinné vojenské služby chtějí ponořit hlouběji," dodává Hlaváček.
Výstava je češtině a angličtině. Je jedním z výstupů pětiletého projektu věnovaného povinné vojenské službě v českých zemích.
