Čeština v Mongolsku láká desítky studentů. „Začínáme úplně od nuly,“ říká Ivona Petrusová

Čeština v Mongolsku má překvapivě dlouhou historii, ale až v posledních letech zažívá nový vzestup. Lektorka Ivona Petrusová, která učí na Mongolské státní univerzitě, věří, že základem úspěchu je respekt, partnerství a prostředí bez strachu z chyb. V podcastu České školy v zahraničí: Víc než výuka mluví o tom, jak se učí jazyk, který je pro Mongoly úplně jiný svět, proč je prezidentský program obrovskou motivací a jaké kulturní rozdíly ji v Ulanbátaru naučily zpomalit.

Foto: Ivona Petrusová

„Učení bez strachu je základem trvalé motivace,“ říká magistra Ivona Petrusová, lektorka českého jazyka na Mongolské státní univerzitě. V podcastu České školy v zahraničí: Víc než výuka popisuje, jak se z nečekané životní situace stala cesta do Mongolska – a jak tam dnes vzniká komunita studentů, kteří se učí česky úplně od nuly.

Od zavřených dveří k novému začátku

„Možná tam Rusové zanechali bramborový salát — Mongolsko mi nepřipadalo úplně jako Asie.“

Když se jí v předchozí práci „zavřely jedny dveře“, rozhodla se zkusit něco úplně nového. „Objevilo se lektorování v Mongolsku a já jsem si řekla, že mám všechny příležitosti zkusit práci někde jinde,“ vzpomíná. Konkurs vyhrála a dnes učí v Ulanbátaru.

Překvapilo ji, že Mongolsko nepůsobí jako typická vzdálená asijská země. „Možná tam Rusové zanechali bramborový salát nebo slavení Vánoc,“ směje se. Evropské vlivy jsou podle ní patrné na každém kroku.

Čeština v Mongolsku: obor, který se znovu nadechuje

Foto: Ivona Petrusová

Čeština se na univerzitě vyučuje od roku 1992, ale její pozice nebyla vždy stabilní. „Po letech jsem tam byla zase první lektorkou,“ říká Petrusová. Zlom přinesl prezidentský program, který umožňuje mongolským studentům po dvou letech studia jazyka odcestovat do České republiky a studovat zde technické obory zdarma.

„Je to obrovská motivace. Letos pojede sedmnáct studentů, loni dvacet. Od začátku programu už kolem šedesáti,“ dodává.

Budoucí inženýři, kteří začínají od nuly

„Mongolština je zpočátku jen shluk souhlásek — a my z toho krůček po krůčku děláme češtinu.“

Češtinu se učí především mladí lidé mířící na technické obory. A začátky jsou náročné.

„Mongolština je řeč, která se vyslovuje vzadu. Nemají slabiky, samohlásky skoro neznají. Jejich slova jsou zpočátku jen shluk souhlásek,“ vysvětluje. „Učíme se krůček po krůčku – přízvuk na první slabiku, rytmus věty, úplně od začátku.“

Velkou roli hraje spolupráce s mongolskou profesorkou češtiny, která vysvětluje gramatiku v mateřském jazyce. Petrusová se soustředí na praktickou češtinu a komunikaci.

Tichá kultura a první cizinec v životě

Foto: Ivona Petrusová

Kulturní rozdíly jsou výrazné. „Ta asijská kultura je tichá. Já je pozdravím zvučným hlasem a z posledního rohu se ozve tichoučké ‚Dobrý den‘,“ směje se. Studenti jsou zvyklí na ruský styl výuky – klid, dril, memorování. „Já je rozpohybuju, pracujeme ve skupinách, učíme se chybami. A oni mi pak řeknou: ‚My se těšíme, co dneska zase budeme dělat.‘“

Často je také první cizinec, se kterým se kdy setkali. „To mě vůbec nenapadlo. Přináším jim jiný vítr do školy.“

Co Mongolové vědí o Česku?

„Všichni tam znají Létajícího Čestmíra. Ptají se mě, jak se má hlavní hrdina.“

Překvapivě hodně. Starší generace studovala v Československu a dodnes se pravidelně schází. „Jsou na to hrdí. Ukazují prezentace Prahy, vzpomínají na školy,“ říká Petrusová.

A pak je tu fenomén, který ji pobavil: „Všichni znají Létajícího Čestmíra. Ptají se, jak se má hlavní hrdina.“

Současná česká kultura se do Mongolska dostává díky ambasádě i překladatelům. „České knihy na mongolském trhu najdete. Překládají se dětské i dospělé.“

Foto: Ivona Petrusová

Mongolská komunita v Česku

Foto: Ivona Petrusová

V Česku žije asi 15 tisíc Mongolů. Někteří si u Šternberka dokonce postavili malé městečko z jurt. „Jen naše vlhké podnebí jim nesvědčí, jurty vlhnou,“ dodává.

Co jí Mongolsko dalo? Klid. Co jí chybí? Plánování.

„Ti lidé jsou klidní. Já vyběhnu do práce a oni jdou zvolna. Tak se zastavím a zařadím se mezi ně,“ říká. Naopak jí chybí český systém a předvídatelnost. „Tam se neplánuje. Cagansár může trvat pět nebo sedm dní – a letenku kupuju pět minut před dvanáctou.“

Budoucnost češtiny v Mongolsku

Foto: Ivona Petrusová

Petrusová je optimistická. „Děláme maximum. Velvyslanec nás podporuje, máme kampaň, snažíme se přilákat víc studentů.“ Čeština může být cestou k práci na ambasádě, na univerzitě nebo k životu v Evropě. „Mongolové rádi cestují za prací. Ekonomicky jsou na tom lépe než dřív, ale pořád hledají příležitosti.“

V rozhovoru se dozvíte další zajímavosti o tom, jak jaké to je učit češtinu v zemi, kde slova začínají shlukem souhlásek. Ivona Petrusová otevřeně mluví o kulturních rozdílech, o klidu, který jí Mongolsko dalo, i o tom, proč tam letenky kupuje „pět minut před dvanáctou“. Poslechněte si celý díl podcastu České školy v zahraničí: Víc než výuka — stojí za to.