Architekt teroru v Praze. 85 let od příchodu Reinharda Heydricha do Protektorátu
V září 1941 se zdálo být nacistickému Německu vše nakloněno – armády postupovaly Sovětským svazem a Evropa ležela u nohou Třetí říše. Pro Hitlera však byl klíčový nepřerušený chod českých zbrojovek. Dosavadního protektora Neuratha proto nahradil muž považovaný za nejtvrdšího v hierarchii režimu. Reinhard Heydrich dorazil do Prahy s jediným zadáním: chladnokrevně zlikvidovat český odboj, pacifikovat společnost a připravit půdu pro „konečné řešení“ české otázky.
Když 27. září 1941 přistálo na letišti ve Kbelích letadlo s Reinhardem Heydrichem, většina obyvatel Protektorátu Čechy a Morava netušila, kdo tento vysoký nacistický funkcionář je. O den později už jeho příjezd na Pražský hrad doprovázela okázalá vojenská přehlídka za zvuku pochodů a nacistických hymen. Netrvalo ani 48 hodin a neznámé jméno se proměnilo v synonymum čistého strachu.
Adolf Hitler nebyl spokojen s dosavadním protektorem Konstantinem von Neuratem. Jeho aristokratický styl vládnutí podle Berlína nedokázal efektivně čelit sabotážím a českému odboji. Německá válečná mašinérie přitom bytostně závisela na výkonech českého zbrojního průmyslu. Heydrich přijel jako chladný technokrat moci – člověk bez osobních emocí, ale o to efektivnější při organizování zločinu.
Okamžitý úder: Stanné právo a popravy elit
Heydrich na nic nečekal. Ještě v den svého příjezdu nechal zatknout předsedu protektorátní vlády generála Aloise Eliáše, který byl napojen na domácí i exilový odboj. Následně vyhlásil stanné právo.
Místo zdlouhavé germanizace zvolil nový zastupující protektor metodu okamžitého zastrašování. Nacistické stanné soudy posílaly lidi na smrt během několika minut. Úder mířil přímo na páteř národa: Popravčí čety v Ruzyni likvidovaly přední představitele Obran národa, například generály Josefa Bílého či Huga Vojtu. Vlnu zatýkání a poprav odnesli představitelé Sokola, skauti, učitelé i představitelé samospráv, jako byl pražský primátor Otokar Klapka. Heydrich zakázal činnost Sokola a přes 1 500 jeho členů poslal do koncentračních táborů.
Rozsah represí paralyzoval i protektorátní politiky. Prezident Emil Hácha i zbytek vlády po nástupu Heydricha zcela rezignovali na jakýkoliv skrytý odpor a stali se pouhými loutkami v rukách okupantů.
Bič na inteligenci, cukr pro dělníky
Heydrichova strategie byla dvoukolejná. Zatímco inteligenci a odbojáře bez milosti likvidoval, u dělníků v těžkém a zbrojním průmyslu zvolil pragmatický přístup. Razil heslo, že český dělník musí dostat najíst, aby mohl vyrábět zbraně pro wehrmacht.
V době všeobecného nedostatku a přídělového systému tak režim zavedl pro dělníky vyšší dávky potravin, tuků či alkoholu a zprostředkovával jim rekreace v lázních. Tímto sociálním inženýrstvím se Heydrichovi podařilo část společnosti pacifikovat a zajistit plynulost zbrojní výroby.
Cesta k ortelu
Přestože byla domácí odbojová síť pod obrovským tlakem a řada klíčových postav – včetně známých „Tří králů“ – byla zlikvidována nebo zatčena, represe vyvolaly protireakci v zahraničí.
Zprávy o masovém popravování českých vlastenců pobouřily československou exilovou vládu v Londýně. Jen několik dní po Heydrichově nástupu začal vznikat plán na jeho likvidaci. Odhodlání zbylých odbojářů doma, zejména ze struktur zakázaného Sokola, v kombinaci s výsadkem z Velké Británie nakonec vyústilo v čin, který přepsal dějiny druhé světové války a definitivně zlomil poválečnou platnost mnichovské dohody.
