„Nemohli jsme se jich zbavit!“ Z malých žáků Masarykovy školy v Chicagu jsou dnes dospělí
Na první pohled připomíná velkou krychli. Uvnitř se ale už více než sto let odehrává něco, co má k obyčejné školní budově daleko. Masarykova škola v Chicagu je jedním z míst, kde se i v prostředí tisíce kilometrů od České republiky předává čeština, české dějiny, literatura i vzpomínky na zemi, odkud přišly generace českých přistěhovalců.
Budova školy byla postavena v roce 1921 jako škola T. G. Masaryka. „Je to naše vlastní budova,“ říká Irena Čajková, která ve škole působí už zhruba patnáct let. Dnes se budova nachází na území hispánské komunity. Česká škola ale zůstala.
Děti přicházejí do školy každou sobotu. Výuka začíná v deset hodin dopoledne a končí v jednu odpoledne hodin. Tři hodiny výuky mají podle učitelek smysl i proto, aby nebyla sobotní škola pro děti příliš náročná. První část dopoledne patří především češtině. Zbytek času se děti věnují různým projektům, vlastivědě, českým reáliím nebo literatuře.
„Nechceme, aby to bylo jen o tom, že se dítě naučí nějakou gramatickou poučku. Důležité je, aby si vytvořilo vztah k českému jazyku a také k tomu, odkud jeho rodina pochází,“ popisuje učitelka.
Padesát dětí, sedmdesát dospělých
V současnosti má škola přibližně 50 dětí rozdělených do čtyř tříd. Vedle toho nabízí také kurzy češtiny pro dospělé. Těch je přibližně 70, a část z nich dochází osobně, část se připojuje online. Právě online výuka změnila dosah školy. Už není omezena pouze na Chicago a jeho okolí.
Učitelé v Masarykově škole nemohou kopírovat tempo českých základních škol. „Většinou máme učebnici jednoho ročníku na dva roky, a někdy z ní některé věci vynecháváme.“ Škola si spíše vybírá, co je pro její žáky skutečně důležité.
„Samozřejmě se zlepšují ve čtení, ve znalosti českých reálií a postupně se jim začnou dávat dohromady i historické souvislosti.“ Letos se děti z Masarykovy školy zúčastnily také české olympiády. Na předních příčkách sice neskončily, přesto učitelky jejich účast považují za úspěch.
Pěstujeme si lídry, kteří to po nás převezmou
Jedním z příběhů, které ukazují, jak dlouhodobý vztah si mohou děti ke škole vytvořit, je příběh Jerryho. Ten školu navštěvoval v době, kdy v ní současná pedagožka začínala působit. Dnes už mu je kolem dvaceti let. Jeho rodina byla s českou školou spojena dlouhodobě - do školy chodily všechny čtyři děti. Právě Jerry patřil do třídy, jejíž členové se podle učitelky kolem školy drželi mimořádně dlouho.
„Pěstujeme si takové lídry, kteří to po nás jednou převezmou,“ říká. Někteří žáci přitom školu neopouštěli ani ve věku, kdy už dávno přestali být dětmi. „Nemohli jsme se jich zbavit,“ směje se učitelka. „Což je samozřejmě krásný problém.“
Děti se pravidelně účastní akcí spojených s českou historií a komunitou v Chicagu. Přibližně hodinu od Chicaga leží Crest Hill. Jeho část kdysi nesla název Lidice Park. Šlo o jedno z prvních míst ve Spojených státech, které bylo po lidickém masakru v roce 1942 pojmenováno na počest českých Lidic. "Děti tam každoročně jezdí, recitují básně a věnují se příběhu Lidic. V minulosti například překládaly dopisy lidických dětí nebo si dopisovaly s přeživšími lidickými ženami."
Irena Čajková do USA odjela v roce 1992. První pobyt trval dva roky. Poté se vrátila do Česka. V Praze ale poznala Američana, vzali se a později se společně vrátili do Spojených států. Tam začala studovat a postupně se její profesní život spojil nejen s českou školou, ale také s univerzitním prostředím. Kromě výuky v Masarykově škole vyučuje češtinu a španělštinu na University of Chicago.
