Taxis trápilo sucho. Jak se připravuje nejslavnější dostihová dráha před Velkou pardubickou

Taxisův příkop

Dráha na závodiště v Pardubicích vypadala úplně jinak než dnes. V začátcích dostihů měli koně pod kopyty v oranici ještě zbytky nesklizené řepy nebo brambor. Desetiletí péče dráhu proměnila. Dnes se řeší každý detail jejího povrchu.

Závodiště si letos připomíná 170 let od vzniku dostihů. Má před sebou poslední mítink. V neděli si běží Velká pardubická. "Dnes máme speciální travní směs, která rychle roste a vytváří velmi hustý porost, takže tráva tlumí dopad kopyta a v horku také pomáhá udržet v půdě vodu. I díky tomu jsou dnes dostihy rychlejší a dráha umožňuje koním podat lepší výkon," řekl správce dráhy Václav Žižka.

Ještě do roku 1963 se na závodišti jezdila týden před Velkou pardubickou plochodrážní Zlatá přilba. To je z dnešního pohledu nemyslitelné. "Myslím, že velký moderní impulz přišel po revoluci, a první, kdo si uvědomil, že je potřeba dráhu výrazně zkvalitnit, byl můj předchůdce doktor Jiří Janda," dodal Václav Žižka.

Taxis je na sucho obzvlášť citlivý

Intenzivní příprava dráhy začíná už měsíc před Velkou pardubickou. Letos ji hodně komplikovalo sucho. Některá zažloutlá a vysušená místa proto pracovníci závodiště museli vyhrabat, znovu dosít a intenzivně zavlažovat. Největší problém představoval Taxisův příkop, který je kvůli svému podloží na sucho obzvlášť citlivý.

Příprava dostihové dráhy na pardubickém závodišti před Velkou pardubickou,  6. října 2026 | Foto: Josef Vostárek,  ČTK

O dostatek vody se stará asi 160 pevných zavlažovacích hlavic ovládaných počítačem, na některých místech pomáhají také pásové zavlažovače. Ty dokážou rovnoměrně pokropit i velkou plochu. Sucho se letos podepsalo také na živých překážkách. Proutěné ploty měly podle Žižky jen asi třetinu běžného přírůstku oproti loňsku a kvůli nedostatku vláhy se na nich téměř netvořily nové listy.

Příprava dostihové dráhy na pardubickém závodišti před Velkou pardubickou,  6. října 2026 | Foto: Josef Vostárek,  ČTK

Při závodě koně zdolávají 31 překážek. Například před slavným Taxisem se tráva válcuje do zhruba 1,6 metru širokých pruhů. Vytváří tak optické linie, které jezdcům pomáhají při nájezdu na 40 metrů širokou překážku. Na bezpečnost myslí správci také u vodních překážek. Vodu barví ekologickým modrým barvivem, aby ji koně dobře viděli a překážku bezpečně přeskočili.

Čísla vylosoval potomek zakladatele Velké pardubické

Velkou pardubickou nakonec poběží v neděli 11. října jen deset koní. Méně účastníků měla slavná steeplechase naposledy v roce 1993. Startovní čísla získali účastníci 136. ročníku při losování na zámku Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou.

Mezi přihlášenými jsou dva vítězové pardubické steeplechase Godfrey (2024) a Sacamiro (2023), ve 13 letech nejstarší účastník dostihu. Čísla, pod kterými koně poběží, vylosoval Francesco Kinský dal Borgo, potomek spoluzakladatele Velké pardubické Oktaviána hraběte Kinského.

Loňský 135. ročník dostihu sledovalo na závodišti téměř 23.000 lidí. Tisíce návštěvníků ovlivní i dopravu. Na Velkou pardubickou vyrazí posílené spoje MHD i historické motoráčky.

Parforsní hony v polovině 19. století na Pardubicku | Foto: Josef Pírka,  Východočeské muzeum Pardubice

Dostihy se v Pardubicích organizují od předminulého století. Pardubická parforsní společnost uspořádala první dostihový mítink roku 1842, o 14 let později rozhodla městská rada o využití pastvin a lesíka u nedaleké vesničky Popkovice ke zřízení závodiště.

Rok 1856 je považován za oficiální rok zrodu dostihového závodiště v Pardubicích. Původně mělo podstatně větší rozlohu než současných 56 hektarů, běhalo se i za dnešními tribunami, kde byl i známý Poplerův skok.

Autor: Zdeňka Kuchyňová | Zdroj: ČTK
klíčové slovo:

Související