Nové Město nad Metují, renesance na skále
Skalní ostroh nad meandry řeky Metuje byl přímo stvořen pro opevněné místo. Ale to co bylo pro osídlení ideální ve středověku, hlavně výška skalních úbočí a pevné hradby, v pozdějších dobách bránilo dalšímu rozvoji Nového Města. A tak se zdejší život přesunul přes hradby do okolí a náměstí se zámkem se pomalu stávalo skanzenem.
Počátky Nového Města nad Metují se pojí s dobou Jagellonců na českém trůnu. První majitel panství Jan Černčický tu na prahu 16. století pozemek na skále obehnal pevnými hradbami, zeď s baštami měřila čtyři lokte, to je asi dva metry. První domy byly ještě dřevěné, údajně z pevných dubů. Brzy po svém založení město roku 1526 úplně vyhořelo. Většina nových domů na náměstí byla pak postavena podle jednotného plánu v letech 1526–1548 už za nového majitele panství Vojtěcha z Pernštejna.
Jeden z nejbohatších mužů v Českém království přestavoval městský hrad na renesanční sídlo a neměl už trpělivost čekat až si měšťané postaví nové domy. A tak dal vystavět jednotná průčelí do náměstí a za nimi si mohli stavitelé postavit domy podle svých možností a potřeb.
Renesanční ráz historického jádra spolu s opevněním městu už zůstal, i když se tu často střídali majitelé. Roku 1623 je získal Albrecht z Valdštejna, poté bylo v majetku Trčků z Lípy až do vraždy v Chebu 1634, kde Trčka zahynul spolu s Valdštejnem. A právě jeden ze spiklenců a vrahů, skotský důstojník Leslie, dostal od císaře hraběcí titul a tohle panství.
Pak tu byli ještě Dietrichštejnové a Lamberkové, ale to už Nové Město bylo zanedbané a zůstávalo v zapomnění. Dá se říci, že čas se tu zastavil. Až před první světovou válkou sem vtrhla nová doba, když panství koupili továrníci z nedalekého Náchoda, rodina Bartoňů.
Noví páni z Dobenína
Bartoňové byli na Náchodsku známí po staletí. Nejprve bohatí sedláci, později tkalci a faktorové. S nástupem moderní výroby textilu si rozuměli. Ve svém závodě zaváděli jako první technologické novinky, nejprve parní pohon, který vystřídala elektřina. Budování průmyslového impéria kráčelo ruku v ruce s hromaděním rodinného majetku, které během druhé generace průmyslníků dosáhlo, podobně jako továrny, závratných rozměrů.
V roce 1912 byl továrník, filantrop a mecenáš Josef Bartoň starší povýšen císařem Františkem Josefem I. do šlechtického stavu. K rytířskému predikátu si připojil jméno Dobenín. Šlo o nedaleký táhlý vrch, který se několikrát objevil v kronikách jako památné místo českých dějin. V tom samém roce jeho dva synové koupili velkostatek Nové Město nad Metují a s ním i chátrající zámek. Důkladnou i nákladnou přestavbu a rekonstrukci provedl známý architekt Dušan Jurkovič.
Bratři se původně domluvili, že tu budou sídlit společně, každý bude obývat jedno zámecké patro. Nevíme, jestli to dělalo mezi rodinami dobrotu. Ale když o dva roky později koupili velkostatek Zbraslav nad Vltavou, také se zámkem, došlo k přerozdělení majetku. Josef mladší zůstal výhradním majitelem Nového Města nad Metují a Cyrilovi připadla Zbraslav.
Zámky v Novém Městě nad Metují a Zbraslavi byly nejen okázalými rodinnými sídly, ale sloužily k setkávání s přáteli a významnými osobnostmi české společnosti. Zajížděl za nimi například ředitel Živnobanky Jaroslav Preiss, kancléř prezidenta republiky Přemysl Šámal, ministerský předseda Karel Kramář, kardinálové Lev Skrbenský a Karel Kašpar.
V pohnutých letech německé okupace usilovaly některé fašistické a kolaborantské organizace o přízeň a podporu bohatých Bartoňů. Odmítli, stejně jako odmítli i Vlajku a další fašistická hnutí, takže po válce je úřady prohlásily za státně a národně spolehlivé. Přestože po únoru 1948 přišli o majetek, nechali komunisté dožít Josefa Bartoně na zámku v Novém Městě nad Metují. Také Cyril Bartoň žil ve svém výstavném domě na Kamenici v Náchodě až do své smrti.
Nové Město v pohádkách a seriálech
Zachovalý ráz renesančního náměstí připomínající až městský skanzen láká filmové a televizní tvůrce. Natáčejí tu bez kulis. Škoda, že návštěvníkům města tento obraz narušují desítky automobilů, které náměstí používají jako placené parkoviště. Souhlasí s tím i sympatický mladík v Informačním centru. Náměstí je podle něj nejkrásnější bez aut, právě když tu natáčejí filmaři.
Letos tady byli se svými štáby hned dvakrát. Na jaře se tu točila nová česká pohádka Líné království režiséra Iva Macharáčka (Tajemství staré bambitky), která bude mít premiéru příští rok v březnu. A pak na sklonku léta pohádka Krakonoš a básník, jako volné pokračování snímku Krakonošovo tajemství. Uvidíme ji letos v České televizi jako tradiční vánoční pohádku. Bude to ale úplně jiný příběh s novými postavami a novými herci. Jenom v hlavních rolích zůstal David Švehlík jako Krakonoš a Ondřej Sokol jako písmák. Exteriéry v Úštěku a Hrádku u Nechranic vystřídalo právě zdejší náměstí, zámek a zámecká zahrada.
Pamětníci si možná vybaví tohle renesanční náměstí s podloubím v televizní sérii F. L. Věk ze sedmdesátých let, kde zastoupilo původní, literární náměstí v nedaleké Dobrušce. V posledních letech se tu natáčely také exteriéry pro seriál Božena, točil se tu Pan Tau, Kapitán Exner, Dcera národa nebo Zázračný hlavolam. Filmaře láká nejenom jedinečné náměstí s podloubím, ale i hradby, zámek a malebné okolí města nad řekou Metují.
Zámek jako srdce města
Zámek a město spolu žijí. Pořádají se zde koncerty, teď tu bude program pro děti na Halloween, v listopadu a v prosinci jsou v zámeckém parku večerní procházky pod světly. A před vánocemi se na zámeckém nádvoří prodávají vánoční stromečky z dobenínských lesů, které majitelům zámku stát vrátil v restituci.
Pokud se někdy rozhodnete pro návštěvu tohoto kouta Čech, nezapomeňte do svého programu kromě Náchoda, Opočna, Kuksu nebo Babiččina údolí zařadit i Nové Město nad Metují. Je to blízko a je tu hezky.
Související
-
Poznejte kraje Česka
Praha je nejznámější a nejatraktivnější město Česka. Ale Česko zdaleka není jen Praha.
-
Železniční nostalgie
Nezaměnitelný odér parního provozu už patří minulosti, ale kouzlo železnice, krásných strojů, historických relikvií přitahuje dodnes tisíce lidí po celém světě.
