Novela s otazníky

Sněmovna tento týden schválila novelu trestního zákona, která postihuje až pětiletým vězením propagaci národnostní, rasové, náboženské a třídní nenávisti, včetně zášti vůči jiné skupině osob. Jak uvádí Zdeněk Vališ, nový zákon vyvolává mezi pozorovateli silné rozpaky.

Pozorovatelé předně upozorňují, že už léta je v platnosti § 260 trestního zákona postihující podporu a propagaci hnutí směřujících k potlačení práv a svobod občanů a tento paragraf obsahuje i pojem třídní zášť. Trestní kodexy demokratických zemí tento pojem nepoužívají, protože je ideologický a málo určitý. Složité je to už se samotným pojmem třída. Někteří pozorovatelé považují za pozoruhodné, že poslanci stran hlásících se k hodnotám liberálním, konzervativním a křesťanským dodnes neopustili marxistické pojetí třídy, tedy pojetí, které v třídním rozdělení nalézá zdroj všeho zla a společenské nespravedlnosti. Ve standardní politické vědě je přece pojem třída neutrální, tedy bez pozitivního či negativního významu a popis lidské společnosti pomocí kategorie třídy lze nalézt už u Aristotela.

Poslanec Zdeněk Jičínský, sociálnědemokratický ústavní expert, soudí, že autorům novely šlo o to, aby do trestního zákona účelově dostali formulaci ztotožňující výslovně nacismus s komunismem. A Jičínský klade otázku, zda je správné omezovat případy genocidy jenom na tyto dva fenomény, protože všechny případy genocidy by měly mít stejný právní režim. V této souvislosti vyslovil jeden komentátor údiv nad tím, že novela na rozdíl od nacismu vůbec nezmiňuje fašismus, takže potom prý lze beztrestně zpochybňovat nebo schvalovat zločiny proti lidskosti třeba diktátorů Franka, Salazara či Pinocheta.

Redaktora BBC zase zaujal jiný problém. Potíž podle něj tkví v tom, že komunistická strana působí zcela legálně v demokratických zákonodárných sborech a je skutečně absurdní zavírat její stoupence za propagaci komunismu a přitom neobtěžovat její reprezentanty. Navíc je tu otázka našeho vstupu do Evropské unie a s tím spjatá skutečnost, že například v Itálii a Francii se komunisté vyskytují dokonce i ve vládě.

Nejvíce diskusí ale vyvolává pasáž o trestním postihu podněcování nenávisti ke skupině osob. To je úplná novinka v zákonu. Jinou skupinou osob mohou být třeba bezdomovci, fanoušci nějakého fotbalového klubu, filatelisté, ale i politici a novináři. Trestně stíhán by tak mohl být Václav Klaus, kdyby zopakoval svá slova, že novináři jsou nepřáteli lidstva, popřípadě Miloš Zeman, který prý dospěl k závěru, že novináře je třeba hubit ohněm a mečem. Stejně tak si o vězení budou koledovat například ti z radikálních ekologů, kteří nenávidí všechny automobilisty a veřejně se k tomu hlásí. Dovolí si napříště rozhořčený čtenář jednoho deníku napsat, že všem majitelům psů, kteří neuklízejí na veřejných prostranstvích výkaly svých miláčků, by se ony výkaly měly nacpat do pusy? Určitě ne. A ke kolika rokům vězení by měli být odsouzeni klienti zkrachovalých bank, když křičí, že všichni jsou zloději, čímž mají zřejmě na mysli všechny pracovníky bankovní sféry?

Ale je zde ještě jeden pohled na novelu trestního zákona. Komentátor prestižního týdeníku Respekt tvrdí, že české paragrafy "nenávisti", tedy například hanobení národa, rasy a přesvědčení či podpora a propagace totalitních režimů, nejsou ničím jiným než pozůstatkem komunistického trestního zákona, který spolehlivě kriminalizoval celkem jakkoli myšlenky. Ale stát tu nemá být od toho, aby zavíral nevymáchaná ústa. A autor se odvolává na jednoho z ideologů liberální demokracie a s ní spojené absolutní svobody slova Johna Stuarta Milla, který tvrdil, že pravda vychází nejlépe najevo, pokud je konfrontována s čirou a nezakazovanou lží. Podobný názor zastává v Lidových novinách historik a novinář Petr Zídek. Tomu se dokonce zdá, že by bylo možné podat trestní oznámení na české poslance, kteří hlasovali pro novelu, protože pod záminkou boje proti extremismu sami omezili ústavně zakotvenou svobodu slova.