O romských kořenech se v rodině nemluvilo. Ida Kelarová slaví 65. narozeniny
Ida Kelarová byla dítě s výjimečným talentem. Měla absolutní sluch, ale virtuoskou se stát nechtěla. Klasickou hudbu milovala, ale svazovala ji.
Dnes je Ida Kelarová, která oslaví 10. února 65. narozeniny, vynikající zpěvačkou, organizuje mezinárodní workshopy, multietnické projekty, romský festival Gypsy Celebraton a v různých zemích zakládá pěvecké sbory s repertoárem romských písní. V roce 1999 vytvořila spolu se svým nynějším partnerem Desideriem Duždou skupinu Romano Rat („Romská krev"), se kterou koncertuje po celém světě.
Maminka Lidmila pocházela ze Slovácka a tatínek Koloman Bitto, známý romský muzikant, byl původem z jižního Slovenska. Kvůli jeho angažmá se často stěhovali.
Jak vzpomíná Ida Kelarová, stěhování zařizovala maminka, která byla praktická a organizačně schopná. "Byla doma takovým generálem a byla to také ona, kdo tatínka učil noty. Věděla, že pokud táta má hrát profesionálně, budou se mu noty hodit." Ida hrála od šesti let na klavír, od devíti na violoncello. Později studovala na Janáčkově konzervatoři v Brně.
O tom, že mají v rodině Romy, se nemluvilo
V rodině otce cítila Ida Kelarová emoční svobodu. "Třeba tam někdo začal hrát smutnou píseň a moje teta Růži začala plakat. Ale nebyl to velký pláč. Byl takový tichý. Za chvilku plakali všichni. Já se na ně dívala a říkala jsem si, jací jsou krásní. Nebylo to takové to: ‚Ježíš, proč brečí,' což takhle dneska je." Návraty do světa bílých, kde se pořád něco musí, pro ni byly těžké.
S otcem si právě přes hudbu vytvořila silné pouto. Učil ji hrát romské harmonie. Romství však bylo v rodině tabu. „Raději přestali mluvit i romsky, nové generace už ten jazyk neuměly, ale moje babička, když ve stáří trpěla sklerózou, najednou začala romsky mluvit. Že jsme Romové, mi potvrdila moje teta, ale i bratranec, který se o naši minulost zajímal a dokonce našel v archivech nějaké záznamy dokladující, že jsme romství popírali už dávno," vyprávěla pro Paměť národa Ida Kelarová.
Jak dodala, na příkladu otce pochopila, co s člověkem dělá, když se za sebe stydí, když zapře sovu identitu. Uzavíral se, pak onemocněl a předčasně zemřel.
Ona byla oficiálně svobodná, manžel ženatý
Ida Kelarová se vdávala velmi brzy. Už v osmnácti se stal jejím manželem hornista Vlastimil Kelar, s nímž má syna Tomáše. Manželství se ale po dvou letech rozpadlo. V polovině 70. let začínala v Divadle na provázku v Brně. V roce 1982 byla na profesním vrcholu. Když byli s divadlem v Dánsku na Festivalu bláznů, potkala tu svého druhého muže z Anglie. Kolegové jim ještě v Dánsku vystrojili svatbu, které se účastnilo na 200 lidí.
Společně začali žít v Česku. "Měla jsem tenkrát obrovský státní třípokojový byt, což si v Anglii mohl dovolit jen obrovský kapitalista, takže manžel byl nadšený, jak si tady žijeme. Jenže on se nelíbil soudruhům. Považovali ode mě za zradu, že jsem se za něj provdala, jeho podezřívali, že je špión. Navíc mi tady nechtěli sňatek uzavřený v Dánsku uznat. Jemu ho v Británii uznali, takže jsme byli ve zvláštní situaci: já jsem byla oficiálně svobodná, on ženatý," vyprávěla pro Paměť národa Ida. Každé ráno měla pod oknem auto Státní bezpečnosti, přišla o práci v divadle. Nakonec odjeli do Walesu.
Smrt otce jí změnila život. Začala zpívat romské písně
Po narození dcery se dozvěděla o smrti otce. To způsobilo zvrat v její tvorbě. Poprvé hrála svůj sólový koncert s romskými písněmi. S manželem se přestěhovali do Dánska. Její první workshop tam vznikl náhodou. Když jela s dcerou do školky, míjela komunitu hippies. Přitahovalo ji to k nim a vznikl z toho workshop pro 40 žen, zakončeným koncertem. Přijala pozvání do Norka, kde cestovala a zpívala s obyvateli z odlehlých komunit u severního pólu. Tam se v roce 1989 dozvěděla, že v Československu probíhá revoluce.
Manželství se nakonec rozpadlo a Ida Kelarová se v roce 1995 vrátila do Česka. V Bystrém na Českomoravské vysočině založila Mezinárodní školu pro lidský hlas. Byla první z rodiny, kdo prolomil rodinné tabu o romských kořenech. Rodina jí to měla za zlé, několik let s ní nemluvila maminka, ani sestry.
Její romské písničky vyvolávají emoce. Soustředí se také na pomoc talentovaným romským dětem a mládeži. Za hudbu k filmu Zpráva o putování studentů Petra a Jakuba byla v roce 2001 nominována na Českého lva.
