O termínu přijetí eura se dál vedou spory

Foto: Evropská komise

Česká republika by měla přijmout euro od ledna roku 2010. Prohlásil to premiér Jiří Paroubek po jednání s Českou národní bankou. Různých termínů vstupu do eurozóny už ale bylo v uplynulých letech víc. Ani rok 2010 tedy nemusí být definitivní. Jde nejen o ekonomické, ale i politické rozhodnutí. Blíže k tomu Zdeněk Vališ.

Ministr financí Bohuslav Sobotka, foto: Zdeněk Vališ
Prioritou hospodářské politiky sociální demokracie je přistoupit ke společné evropské měně. Jak připomíná ministr financí Bohuslav Sobotka, Česko dlouhodobě nemá problémy ve třech kritériích z pěti.

"Je to ukazatel úrokové stability, nízké úrovně inflace a celkového zadlužení veřejného sektoru v České republice."

Za největší problém jsou stále považovány rozpočtové deficity. Ty nesmí ročně překročit tři procenta hrubého domácího produktu. Leckoho může ale překvapit, že loňský deficit už v podstatě toto kritérium splňoval a letos by mohl být dokonce pod zmíněnou tříprocentní hranicí. Jenže ve schváleném státním rozpočtu na příští rok se opět počítá s vyšším schodkem. Stabilně by měl rozpočtový deficit splňovat podmínku k přijetí eura až po roce 2007. O vstupu do eurozóny vlastně nerozhoduje celková úroveň ekonomiky měřená hrubým domácím produktem, ani například množství přímých zahraničních investic ze zahraničí. Předpokládá se tedy, že nejrychleji zavedou euro kromě bohatších Slovinců také chudší pobaltské státy, pak Slovensko, Malta a Kypr, zatímco Češi se dostávají do společnosti Poláků a Maďarů, kteří si na eurozměnu počkají asi nejdéle. Je ale skutečně nutné spěchat s přijetím eura? Ministr financí Bohuslav Sobotka tvrdí, že nelze s přijetím otálet.

Foto: Evropská komise
"Nemyslím, že je možné oddalovat přijetí eura za horizont roku 2010, protože to by mohlo pro Českou republiku znamenat vážná rizika z hlediska její makroekonomické stability zejména, pokud by jiné země vstoupily v dřívějším termínu. Pokud by Česká republika kolem roku 2010 nepřijala společnou evropskou měnu, pak by mohla být zařazena mezi ty země, jejichž rozpočtová stabilita je přece jenom horší než ta naše. Mám na mysli zejména Maďarsko a Polsko. A to by pro Českou republiku nebylo dobré. Projevilo by se to zejména v ratingu, projevilo by se to v přílivu zahraničních investic. Přirozeně by to také mohlo v budoucnu zvýšit riziko spekulací kolem kursu české koruny."

Nezanedbatelná část ekonomů, domácích i zahraničních, ale upozorňuje, že euro je svým způsobem svěrací kazajka, a to není dobré pro země, které ještě musí dokončit strukturální a institucionální změny. Pokud se prý kandidáti na euro budou snažit plnit podmínky pro jeho přijetí příliš rychle, mohou kvůli přísné měnové politice zbrzdit svou ekonomiku, svůj hospodářský růst. Ten přitom potřebují mít co největší, aby snižovali mohutné ekonomické rozdíly mezi nimi a patnáctkou dřívějších členů. To si myslí i ředitel Liberálního institutu Miroslav Ševčík.

Ředitel Liberálního institutu Miroslav Ševčík, foto: Zdeněk Vališ
"Velmi těžko se to vysvětluje běžným občanům, protože neznají všechny souvislosti. Když vstoupíme do eurozóny, tak se samozřejmě musíme vzdát mnoha nástrojů měnové hospodářské politiky, kterou zatím může dělat samostatně naše centrální banka. To znamená, že může určovat základní úrokové sazby, může provádět politiku měnového kursu, může určovat povinné minimální rezervy pro komerční banky, a tím pádem může spoluvytvářet prostředí pro tvorbu hospodářské politiky. Když vstoupíme do eurozóny, předáváme všechny tyto nástroje do evropské centrální banky a můžeme tak méně ovlivňovat průběh hospodářského cyklu."

Bohuslav Sobotka říká, že vláda si to uvědomuje.

"Právě proto Česká republika volí optimální termín přijetí eura. Nepatříme k zemím, které by s přijetím eura extrémně spěchaly. Česko jde střední cestou. Budeme tak mít ještě čtyři roky na to, abychom se na přijetí eura připravili, abychom se připravili na případné negativné dopady a čelili jim."

Foto: Evropská komise
Na druhé straně ale ministr Sobotka zdůrazňuje, že naše malá, otevřená ekonomika je už nyní vysoce integrovaná s Evropskou unií prostřednictvím obchodních toků.

"Pro Českou republiku, která většinu exportu orientuje právě do zemí eurozóny, je hodně důležité, abychom včas přijali společnou evropskou měnu. Pokud dnes může Česká republika využívat určitým způsobem měnovou politiku, neznamená to, že bychom nečelili potenciálním rizikům, které by mohly být spojeny například s neúměrným posilováním koruny. Právě naši exportéři velmi usilují o to, abychom vstoupili do systému společné měny."

Jiní ekonomové ale tvrdí právě opak, že totiž pro země zaměřené na export je vysoce důležitá možnost zvládat pomocí nezávislé měnové politiky hospodářské krize. Miroslav Ševčík také poukazuje na to, že se zavedením eura se v zemi zvýší celková cenová hladina.

"Cenová hladina v zemích eurozóny je vyšší. Naše ekonomika ale zatím není tak výkonná, aby této výši cenové hladiny odpovídaly i vyšší mzdy, které by se blížily cenové hladině zemí, které mají už euro zavedené."

Foto: Evropská komise
A pak jsou tady přehnaná očekávání.

"Lidé bohužel slyší na sliby: vy budete jezdit po Evropě a nemusíte mít žádnou jinou měnu než euro. Jenomže, kdyby lidé více přemýšleli, zjistili by, že velká část z nich už dnes má platební karty, takže by jim mohlo být úplně ukradené, jestli je euro nebo koruna. Lidé by neměli podléhat těmto lehkým trikům a měli by se zamyslet, jestli jim to konkrétně něco přinese. Já jsem přesvědčen, že v současné době nic."

Je zřejmé, že o výhodách či rizicích eura, o jeho brzkém či pozdějším zavedení se dál povedou spory. Nikdo také neví, jak dopadnou volby v příštím roce, protože sociální demokracie a ODS mají v tomto ohledu rozdílné názory. Záležet bude samozřejmě i na postoji České národní banky. A ta ústy guvernéra Zdeňka Tůmy připomíná, že účast v eurozóně má ekonomické i politické aspekty.

"Země, které jsou součástí eurozóny, někdy se hovoří o užší skupině zemí, rozhodují o řadě věcí. Ta rozhodnutí, i když bezprostředně nezavazují další země, jsou pro tyto země relevantní. Politický aspekt je tedy v tom, že pokud chceme být u těch rozhodnutí, musíme být uvnitř eurozóny."