O termínu přijetí eura se dál vedou spory
Česká republika by měla přijmout euro od ledna roku 2010. Prohlásil to premiér Jiří Paroubek po jednání s Českou národní bankou. Různých termínů vstupu do eurozóny už ale bylo v uplynulých letech víc. Ani rok 2010 tedy nemusí být definitivní. Jde nejen o ekonomické, ale i politické rozhodnutí. Blíže k tomu Zdeněk Vališ.
"Je to ukazatel úrokové stability, nízké úrovně inflace a celkového zadlužení veřejného sektoru v České republice."
Za největší problém jsou stále považovány rozpočtové deficity. Ty nesmí ročně překročit tři procenta hrubého domácího produktu. Leckoho může ale překvapit, že loňský deficit už v podstatě toto kritérium splňoval a letos by mohl být dokonce pod zmíněnou tříprocentní hranicí. Jenže ve schváleném státním rozpočtu na příští rok se opět počítá s vyšším schodkem. Stabilně by měl rozpočtový deficit splňovat podmínku k přijetí eura až po roce 2007. O vstupu do eurozóny vlastně nerozhoduje celková úroveň ekonomiky měřená hrubým domácím produktem, ani například množství přímých zahraničních investic ze zahraničí. Předpokládá se tedy, že nejrychleji zavedou euro kromě bohatších Slovinců také chudší pobaltské státy, pak Slovensko, Malta a Kypr, zatímco Češi se dostávají do společnosti Poláků a Maďarů, kteří si na eurozměnu počkají asi nejdéle. Je ale skutečně nutné spěchat s přijetím eura? Ministr financí Bohuslav Sobotka tvrdí, že nelze s přijetím otálet.
Nezanedbatelná část ekonomů, domácích i zahraničních, ale upozorňuje, že euro je svým způsobem svěrací kazajka, a to není dobré pro země, které ještě musí dokončit strukturální a institucionální změny. Pokud se prý kandidáti na euro budou snažit plnit podmínky pro jeho přijetí příliš rychle, mohou kvůli přísné měnové politice zbrzdit svou ekonomiku, svůj hospodářský růst. Ten přitom potřebují mít co největší, aby snižovali mohutné ekonomické rozdíly mezi nimi a patnáctkou dřívějších členů. To si myslí i ředitel Liberálního institutu Miroslav Ševčík.
Bohuslav Sobotka říká, že vláda si to uvědomuje.
"Právě proto Česká republika volí optimální termín přijetí eura. Nepatříme k zemím, které by s přijetím eura extrémně spěchaly. Česko jde střední cestou. Budeme tak mít ještě čtyři roky na to, abychom se na přijetí eura připravili, abychom se připravili na případné negativné dopady a čelili jim."
"Pro Českou republiku, která většinu exportu orientuje právě do zemí eurozóny, je hodně důležité, abychom včas přijali společnou evropskou měnu. Pokud dnes může Česká republika využívat určitým způsobem měnovou politiku, neznamená to, že bychom nečelili potenciálním rizikům, které by mohly být spojeny například s neúměrným posilováním koruny. Právě naši exportéři velmi usilují o to, abychom vstoupili do systému společné měny."
Jiní ekonomové ale tvrdí právě opak, že totiž pro země zaměřené na export je vysoce důležitá možnost zvládat pomocí nezávislé měnové politiky hospodářské krize. Miroslav Ševčík také poukazuje na to, že se zavedením eura se v zemi zvýší celková cenová hladina.
"Cenová hladina v zemích eurozóny je vyšší. Naše ekonomika ale zatím není tak výkonná, aby této výši cenové hladiny odpovídaly i vyšší mzdy, které by se blížily cenové hladině zemí, které mají už euro zavedené."
"Lidé bohužel slyší na sliby: vy budete jezdit po Evropě a nemusíte mít žádnou jinou měnu než euro. Jenomže, kdyby lidé více přemýšleli, zjistili by, že velká část z nich už dnes má platební karty, takže by jim mohlo být úplně ukradené, jestli je euro nebo koruna. Lidé by neměli podléhat těmto lehkým trikům a měli by se zamyslet, jestli jim to konkrétně něco přinese. Já jsem přesvědčen, že v současné době nic."
Je zřejmé, že o výhodách či rizicích eura, o jeho brzkém či pozdějším zavedení se dál povedou spory. Nikdo také neví, jak dopadnou volby v příštím roce, protože sociální demokracie a ODS mají v tomto ohledu rozdílné názory. Záležet bude samozřejmě i na postoji České národní banky. A ta ústy guvernéra Zdeňka Tůmy připomíná, že účast v eurozóně má ekonomické i politické aspekty.
"Země, které jsou součástí eurozóny, někdy se hovoří o užší skupině zemí, rozhodují o řadě věcí. Ta rozhodnutí, i když bezprostředně nezavazují další země, jsou pro tyto země relevantní. Politický aspekt je tedy v tom, že pokud chceme být u těch rozhodnutí, musíme být uvnitř eurozóny."
