O titul vlastence
Předsedové parlamentních stran mají příští týden posoudit, jak by měla vypadat debata ve sněmovně o problémech, které vznikly kolem tzv. Benešových dekretů. Politiky znepokojila především připravovaná rezoluce Evropského parlamentu. Jak uvádí Zdeněk Vališ, mrzuté je, že debata proběhne zrovna v předvolebním období.
První náměstek ministra zahraničí Pavel Telička vyjádřil nedávno téměř zděšení nad hloubkou neznalostí mnohých poslanců Evropského parlamentu o tzv. Benešových dekretech a okolnostech kolem odsunu sudetských Němců z Československa. Nepřímo Telička podotkl, že určitá lobby zainteresovaná v celé záležitosti pak může těmto poslancům v podstatě nabulíkovat cokoliv a oni pro to hlasují.
Obdobný pocit má z evropských poslanců i řada českých politiků. Na otázku, proč tedy nevyvíjela česká diplomacie v uplynulých letech intenzivní "osvětovou" kampaň mezi poslanci, však odpovídají politici vesměs vyhýbavě. Jak by také ne, když sami mají v tomto ohledu máslo na hlavě. Z letargie je vyburcoval teprve vývoj v poslední době, zejména připravovaný návrh rezoluce Evropského parlamentu o České republice. Ten prý obsahuje, řečeno slovy Václava Klause, hodně "zcela nepřijatelných formulací téměř ultimativního charakteru". Ještě před schválením rezoluce by proto mělo podle politiků zaznít z půdy českého parlamentu, že celá politická scéna je v hlavních věcech, týkajících se základního národního zájmu, jednotná. Sněmovna by měla konstatovat, že nepřipustí revizi historie a ohrožení platných majetkových a právních vztahů v České republice.
Proti takovému postupu suverénního státu nelze samozřejmě nic namítat. Je z hlediska jeho zájmů naprosto oprávněný. Přesto má také jistá úskalí. K jednání sněmovny dojde pár týdnů před volbami a to nevěstí nic dobrého. Hrozí totiž, že vrcholnou disciplínou předvolebního boje se stane soutěžení o titul největšího českého vlastence jak v kategorii jednotlivců, tak družstev, rozumějme politických stran. Místo hledání společné řeči může dojít k soubojům o co nejrazantnější bonmot s antiněmeckým podtextem, popřípadě k obviňování Západu z další chystané zrady. Příjemců, dychtivých takových výlevů, se mezi voliči najde víc než dost. Leccos o tom, jak by mohla dopadnout parlamentní debata už naznačil minulý týden komický mediální spor mezi stranami o to, kdo vlastně přišel dřív s nápadem hájit české zájmy proti rostoucí zahraniční "agresivitě". Vůbec nic by se přitom nestalo, kdyby starost o koordinovanou obranu českých zájmů převzaly už v klidnějším ovzduší nový parlament a nová vláda.
Teď by úplně stačilo, aby šéfové parlamentních stran vydali nějaké společné prohlášení k poválečné historii České republiky tak, jak to ostatně navrhovala koalice lidovců a unionistů. A pak až do voleb zachovat důstojné mlčení. Každopádně džin už z lahve vyletěl. Bylo ale jen otázkou času, kdy k tomu dojde. Pštrosí chlácholení některých lidí, že česko-německá deklarace z roku 1997 je tou nejlepší zárukou do budoucna, svědčí pouze o jejich naivitě nebo neupřímnosti. Proto je také zcela zbytečné spekulovat o tom, nakolik silně lomcovali se zátkou od lahve také čeští politici, především premiér Miloš Zeman. Dostat džina pod kontrolu nebude nyní ani v příštích letech vůbec snadné, byť má Praha na své straně sebelepší argumenty.
