Benešovy dektrety

r_2100x1400_radio_praha.png

Do středu zájmu v České republice se opět dostaly tzv. Benešovy dektrety. Ty byly i hlavním předmětem jednání dvou předních evropských politiků, britského premiéra Tonyho Blaira a komisaře Evropské unie pro rozšíření Güntera Verheugena, kteří minulý týden navštívili Prahu.

Pozornost k Benešovým dektertům obrátili někteří rakouští a němečtí politici, kteří zpochybnili jejich platnost a poukazovali na údajný nesoulad s legislativou Evropské unie. Benešovy dekrety se tak dostaly znovu na titulní stránky českých novin. Tzv. Benešovy nebo prezidentské dektery byly nástrojem londýnské československé exilové vlády. Od roku 1940 do roku 1945 jich bylo vydáno celkem 140, prezidentským dekretem byla například zřízena i státní filharmonie. Dekrety o kterých se mluví jsou ovšem ty, které se týkají majetkových změn, konfiskací. Na jejich základě byl totiž zabaven majetek především Němců a Maďarů. To jen pro připomenutí.

A jak a proč k oživení zájmu o tyto historické dokumenty znovu došlo? To je otázka pro ministra zahraničních věcí Jana Kavana.

"Jeden z těch začátků je, že letos poprvé Evropský parlament, který se už od roku 1999 těmito dekrety zabývá, vydal rezoluci, jejíž několik bodů je velmi kritických. To je bezprecedentní. Zatím se nic takového neobjevilo. Ale medializací se celá věc posunula. Tohle není postoj celého Evropského parlamentu, to je postoj několika rakouských a německých poslanců - členů zahraničního výboru. Ale zatím to neprosadili ani jako rezoluci zahraničního výboru natož celého Evropského parlamentu. Navíc je třeba vidět, koho reprezentují a jak významný je jejich hlas ve srovnání s politiky typu Blair nebo Verheugen. Ano, tyto hlasy jsou, je třeba se jim bránit, ale je nutné si uvědomit, co reprezentují. To není hrozba České republice. To téma vznesli zcela účelově. Chtějí využít toho krátkého času před naším vstupem do EU a znovu vznést majetkové nároky. Zjistit, zda je zde ještě poslední šance nás zlomit. Ale to je nemožné. je to jejich poslední zoufalý pokus."

Podpořit platnost Benešových dekretů přijel minulý týden britský premiér Tony Blair:

"Je to věcí historie, která nemůže ovlivnit ani komplikovat vstup České republiky do Evropské unie," tak znělo jeho hlavní poselství. Na závěrečné tiskové konferenci po rozhovorech s premiérem Milošem Zemanem prohlásil:

"Hovořili jsme také o Benešových dekretech. Vysvětlil jsem, že stanovisko britské vlády z roku 1996 v této záležitosti se nemění. Věříme, že dekrety jsou věcí minulosti, a v žádném případě by nijak neměly ovlivnit proces rozšiřování Evropské unie."

Blairovo stanovisko ocenil český premiér Miloš Zeman.

"Velmi si vážím toho, že premiér Blair potvrdil platnost prohlášení britské vláídy z r. 1996 o neměnnosti výsledků 2.světové války a platnosti závěrů Postupimské konference. Během našeho jednání jsem zdůraznil i fakt, že skuteční politici se zabývají budoucností a minulost něchají těm impotentním politikům, kteří nemají pro budoucnost co nabídnout."

Stejný postoj jako Velká Británie přijel do Prahy vyjádřit i čelný představitel celé patnáctky, komisař pro rozšíření Günter Verheugen.

"Chci, aby bylo jasné: my nejednáme o minulosti, my jednáme o budoucnosti," zdůraznil Günter Verheugen. V prohlášení, které vydal společně s premiérem Milošem Zemanem, se rovněž uvádí, že nejzazším datem pro majetkové restituce v Česku zůstává 25. únor 1948.

"Otázky minulosti nemají vliv na proces přijetí České republiky do Evropslké unie. Doufám, že tato uměle vytvořená diskuse se opět uklidní a chtěl bych je vzkázat českým žurnalistům: německých a rakouským politikům, kteří volají po jakési revizi, se nikdy nepodařilo dostat se na titulní stránky novin tak, jak se to daří v českém tisku."

S misí Verheugena i Blaira jsou čeští politici spokojeni. Oba potvrdili, že Česká republika se v souvislosti se vstupem do unie nemusí obávat znovuotevření majetkových otázek. Diskuse kolem prezidentských dekretů mezitím začala žít vlastním životem, stala se součástí volební kampaně a není snad v Česku žádná politická strana, která by k nim nezaujala své stanovisko. Zajímavé je i to, že v něm se všechny strany shodují: dekrety patří minulosti a nelze na nich nic měnit.