Obchod s emisemi CO2 může v Česku začít

České podniky mohou v letech 2005 až 2007 vypustit ročně 97,6 milionu tun skleníkových plynů. V úterý jim to ve Štrasburku povolila Evropská komise, která oznámila, že "bez výhrad" přijala náš Národní alokační plán na obchodování s emisemi oxidu uhličitého. Český Svaz průmyslu a obchodu však s výsledkem práce našich vyjednávačů není spokojen. Josef Kubeczka Vám řekne, proč.

Česká republika totiž původně požadovala, aby směla ročně vypouštět do ovzduší 107 milionů tun oxidu uhličitého. Evropská komise náš návrh seškrtala na 90 milionů tun. Schválená částka je tedy kompromisem. Vicepremiér pro ekonomiku Martin Jahn nepovažuje výsledek za špatný.

"Já myslím, že to je velmi solidní číslo, které umožní českým firmám růst a také umožní, abychom vyráběli elektrickou energii na export, přičemž pro to nebudeme muset nakupovat povolenky v zahraničí. Myslím, že jsme na tom velmi dobře. V těch povolenkách je určitý objem pro nárůst naši produkce. Některé země, jako například Německo, nemají nárůst žádný a u některých jiných zemí bylo snížení jejich požadavků výraznější než u nás, například u Polska nebo u Slovenska."

Podle Vojtěcha Koteckého z hnutí Duha české podniky paradoxně exhalace nebudou muset snižovat, ale naopak zvýšit.

"Na druhou stranu je to daleko lepší než ten původní vládní plán. Dokonce i ministr životního prostředí Libor Ambrozek navrhoval ještě větší znečištění než komise nakonec schválila. Ten výsledek je tedy dost vážná lekce pro české ministry, že ten problém musí brát vážně."

Schválený limit umožní rozvoj českých průmyslových podniků do té míry, že nebudou nuceny nakupovat povolenky k vyšším emisím. Ekologové tvrdí, že schválený limit znamená další znečišťování ovzduší. Náměstek ministra průmyslu a obchodu Martin Pecina s tím ale nesouhlasí.

"Emise CO2, oxid uhličitý není znečišťovatel, čili to není nic, co by kazilo naše ovzduší. To je záležitost celosvětová, globální, která způsobuje v horizontu nějakých třiceti až padesáti let skleníkové efekty na Zemi, ale nejedná se o znečišťování ovzduší. Tato argumentace je tedy naprosto nesmyslná."

Podle členky vládní komise pro změny klimatu, senátorky Jitky Seitlové, neobstojí ani spekulace, že by si bohaté podniky nakoupily povolenky a nestaraly se o snižování emisí.

"Není to o tom, že nějaký podnik bude bohatý, a tím pádem má stanoveno neomezené množství. Vždy ten celkový alokační plán, který je v dané zemi vytvářen, je daný pro jednotlivé sektory a každý ten sektor má daný určitý limit. I v tom sektoru se podniky mezi sebou musí fakticky dohodnout. Ministerstvo průmyslu a obchodu s ministerstvem životního prostředí vždy vytváří určitý scénář, který vychází z reálných možností jednotlivých podniků vstupujících do tohoto obchodování. Každý z těchto podniků by měl myslet nejen na rok nebo na dva dopředu, ale na více let. To je dobrá strategie. Pokud já dnes prodám povolenky a mám z toho finanční zdroje, mohu modernizovat a to mi v budoucnu přinese efektivitu, na tom mohu vydělat. Takto je třeba uvažovat. Je to jakási jistota do budoucnosti."

Systém obchodování s povolenkami, který je součástí zavádění Kjótského protokolu o snížení emisí skleníkových plynů, platí v Evropské unii od 1. ledna 2005.