Od koní Převalského po gorily: Pražská zoo pomáhá zachraňovat ohrožené druhy z celého světa
Návštěva pražské zoologické zahrady není jen podívanou na fascinující svět zvířat, ale i poutavým pohledem na záchranné úsilí, které může rozhodnout o přežití mnoha ohrožených druhů. Bezpečný domov zde našlo téměř 700 druhů zvířat – včetně těch, jejichž divocí příbuzní čelí vyhynutí a bez lidské pomoci by jejich osud byl nejistý. Patří mezi ně například koně Převalského, gorily nížinné, gaviálové indičtí, sup mrchožravý, luskouni a řada dalších.
Zoo Praha se rozkládá na 60 hektarech členitého terénu Trojské kotliny. Najdete zde 15 pavilonů a 150 expozic a další postupně přibývají. Loni byla otevřena expozice Gobi, která představuje mongolskou faunu v prostředí věrně napodobujícím tamní krajinu. Nachází se v horní části zahrady a žije zde přes deset druhů zvířat z mongolské Gobi, včetně posledních divokých koní na světě – koní Převalského. Právě chovem těchto kopytníků a jejich úspěšným vypouštěním do volné přírody v Mongolsku a Kazachstánu je pražská zoo proslulá.
„Pro nás to je skutečně ikonické zvíře. První převaláci přišli do ZOO Praha už ve 30. letech, povedlo se je tady rozmnožovat, takže se stali velmi důležitými pro záchranu tohoto druhu v lidské péči, v zoologických zahradách. Koncem 60. let totiž ve volné přírodě zcela vyhynuli. Že to hrozí, se vědělo už po celá desetiletí. Proto se v roce 1959 v Praze konala Světová konference na záchranu koně Převalského. Zkrátka navazujeme na to, čeho dosáhli naši předchůdci, a děláme další krok. Snažíme se koně Převalského vrátit zpět do Asie, do tamních stepí a polopouští,“ popisuje ředitel zoo Praha Miroslav Bobek.
V minulosti byli koně Převalského přepravováni do západního Mongolska vojenskými letadly. Zoo dokonce dělala i letecký transport uvnitř Mongolska. V současné době podle Bobka probíhají dva další projekty:
„Jednak připravujeme reintrodukci koní Převalského na východ Mongolska a za druhé, loni došlo k prvnímu leteckému transportu koní Převalského do středního Kazachstánu, do Zlaté stepi. Jeden letoun letěl z Prahy, druhý z Berlína a přepravily celkem sedm koní Převalského. V letošním roce v návratu divokých koní do Kazachstánu budeme pokračovat opět zdvojeným letem, jeden se čtyřmi koňmi na palubě poletí z Prahy a druhý z maďarského Debrecína. Plánujeme tam vypustit do volné přírody až 40 až 45, možná 50 koní.“
Gorilí miláčci
V září 2022 při příležitosti svého 91. výročí otevřela pražská zoo nový pavilon goril, který návštěvníky vtáhne do africké krajiny plné bujné vegetace a zvuků divoké přírody. Právě gorily patří mezi miláčky návštěvníků zoo. Přispěl k tomu před 20 lety i projekt veřejnoprávních médií inspirovaný formátem reality show, v němž mohli návštěvníci měsíce online sledovat život v pavilonu goril. Představil se gorilí samec Richard, samice Shinda a Kijivu a malá samice Moja, narozená v Praze v roce 2004.
„Ta slavná Moja pak musela odejít do jiné zoo, protože nemohla zůstat se svým otcem. Ale musím říct, že mi udělalo ohromnou radost, když se nám podařilo po vybudování nového pavilonu goril, rezervace Dja, že se do Prahy vrátila její dcera Duni. A ta už tady má mládě. Momentálně máme teď dva pavilony goril. Jeden ve spodní části zahrady, kde žije otec Moji Richard se svými dvěma syny – takže je tam samčí skupina. A pak máme nový pavilon s rodinnou skupinou. V ní je vůdčím samcem Kisumu a v této skupině žije právě i Duni, Mojina dcera a dnes už i její vnučka,“ konstatuje Bobek.
S Afrikou je spojen také vzdělávací projekt pražské zoo „Toulavý autobus“. Je zaměřen především na ochranu goril v Kamerunu, ale i dalších ohrožených druhů ve střední Africe prostřednictvím vzdělávání mladé generace.
„Smyslem tohoto projektu je dětem, které žijí v blízkosti goril, ukázat tato zvířata jako fascinující živé tvory. Ony je většinou vůbec neviděly živé, ale jenom jako maso na talíři. A právě za gorilami je vozí Toulavý autobus. Ale samozřejmě nejenom tam, ony s ním absolvují i další vzdělávací aktivity, ale ta cesta za gorilami je pro ně to hlavní,“ dodává Bobek.
Luskouni první v Evropě
Další záchranný program v pražské zoo se zaměřuje na méně známý druh: vzácné luskouny. Žijí v jižní Asii a subsaharské Africe a v obou těchto oblastech jsou ve svém přirozeném prostředí tato zvířata kriticky ohrožena.
„Jednak jsou v obou oblastech loveni na maso, ale navíc Číňané využívají ty šupiny, protože to jsou savci, kteří jsou pokrytí šupinami, takže trochu připomínají plazy, v tradiční čínské medicíně. Čili to vyvolává ohromný lovecký tlak na luskouny a v jižní Asii to je už opravdu hodně špatné. V subsaharské Africe ten trend je také vysoce negativní,“ říká Bobek.
Přiznává také, že už dlouho si přál luskouny do pražské zoo přivést:
„Je třeba říct, že je velmi složité je získat a chovat. Podařilo se nám získat jeden z asijských druhů z Tchaj-wanu. A jsme jednou ze dvou zoologických zahrad v Evropě, které je vlastní. Takže je to skutečně vzácnost. A už se nám podařilo rozmnožit první pár. Máme tu dvě mláďata, jako úplně první v Evropě.“
‚Válka s mloky‘
V zoo Praha žijí již asi 15 let také obří mloci - velemloci čínští. Miroslav Bobek přiznal, že chov těchto největších obojživelníků světa byl jedním z jeho prvních přání, když se ujal funkce ředitele zoo.
„Má to víc důvodů. V první řadě jsou obří mloci největšími obojživelníky na dnešním světě. Jsou to skutečně fascinující zvířata. Existují však i další důvody, z nichž zmíním jen ty nejdůležitější: Obří mloci inspirovali slavného českého spisovatele Karla Čapka k napsání jeho knihy ‚Válka s mloky‘. Kde jinde by se tedy měli obří mloci vystavovat, když ne tady v Praze, kde Karel Čapek žil?“
Pražská zoologická zahrada se intenzivně věnuje nejen chovu a vytvoření pojistných populací v lidské péči, ale i zlepšení situace ohrožených zvířat v místech jejich přirozeného výskytu. Od roku 2008 se například zapojuje do projektů na záchranu gaviálů, krokodýlů s dlouhými a úzkými čelistmi, kteří jsou vážně ohroženi vyhynutím.
„V Indii se svého času ocitli úplně na okraji vyhubení. My jsme se začali angažovat jednak v ochraně gaviálů, ale hlavně financujeme výzkumy, které provádějí Indové a jeden Američan. A podařilo se nám objevit řadu důležitých aspektů života gaviálů, které pomáhají při jich ochraně. Nedávno byl také publikován článek, který objasňuje význam ghary. Po ní gaviálové dostali jméno a je to taková veliká bambule na špičce čenichu samce. Používají ji ke komunikaci, vydávají krátké zvukové impulsy, a tak se navzájem rozpoznávají. Je to docela významný orgán pro dospělé samce,“ popisuje Bobek.
Restaurace pro supy
Své útočiště našel v pražské zoo také sup mrchožravý – nejmenší a zároveň nejohroženější sup Evropy. Pražská zoo se zabývá jejich chovem a projektem, v jehož rámci jsou supi odchovaní v zajetí vypouštěni zpět do volné přírody v jižní Evropě.
„Hlavní problém je, aby existovalo ještě prostředí, které obývali. A aby to prostředí fungovalo tak, aby se tam udrželi. A jednak vůbec je přivyknout tomu návratu, nebo připravit je adekvátně na ten návrat do přírody. Dříve se dávala už vyspělá mláďata do hnízd, ale to úplně nefungovalo. Ukazuje se, že mnohem lepší je chovat tyto ptáky delší dobu ve velkých voliérách v místě vypuštění a teprve poté je vypustit. Vždycky se také nabízí otázka, zda jejich dřívější stanoviště stále existuje a je dostatečně funkční, aby tam zvířata mohla zůstat.“
Velkým problémem je podle Bobka pro supy také potrava:
„Jsou to mrchožraví ptáci a ve volné přírodě není mnoho mršin. A když tam jsou, často jsou kontaminovány olověnými broky nebo léčivy, která jsou pro ptáky toxická. Financujeme tedy například i provoz restaurace pro supy, kde dostávají nezávadné maso.“
Související
-
Ohrožené druhy pod ochranou: příběhy z českých zoologických zahrad
V letním videoseriálu se podíváme do největších českých ZOO, zjistíme, jak se podílejí na záchraně vzácných zvířat a jaké příběhy se skrývají za mřížemi i ve volné přírodě.
