Odešel Břetislav Pojar, spolutvůrce české animátorské školy

Krátce po svých 89 narozeninách zemřel scénárista a režisér animovaných filmů Břetislav Pojar. Autor známý doma i v zahraničí patřil k průkopníkům českého animovaného filmu. Za jeho dílem se v příštích minutách ohlíží kolega Vilém faltýnek. Uslyšíte také část rozhovoru o české animátorské škole, který před 6 lety s Pojarem natočil při příležitosti dokončení filmu Fimfárum 2.

Břetislav Pojar, foto: ČTK

Břetislav Pojar byl aktivní téměř do posledních dnů. Jeho zpracování pohádky Palečkovi do filmu Fimfárum 2, kterou natočil ve svých 83 letech, považují odborníci za mistrovské dílo posledních let. Spolupracoval ještě i na celovečerních Autopohádkách, které měly premiéru loni. Před několika dny, 7. října oslavil v kruhu kolegů a studentů své osmdesáté deváté narozeniny. Byl u toho i animátor a Pojarův pedagogický kolega z FAMU Jan Klos:

"Pan profesor měl v posledních letech takové anděly strážné. Našeho vynikajícího kreslíře a animátora Pavla Koutského, pana Podhradského a ostatní spolupracovníky z poslední doby, kteří se o něho starali, převáželi ho po nemocnicích, léčebnách a tak dál. Protože on tady v posledních letech zůstal úplně sám na světě."

Pojarovi příbuzní žijí v zahraničí.

Břetislav Pojar byl už od roku 1945 pionýrem českého animovaného filmu. Natočil na sedmdesát loutkových a kreslených animovaných filmů, mezi jinými Zahradu, Jabloňovou pannu nebo populátní dětské seriály Jája a Pája, Dášeňka nebo Pojďte, pane, budeme si hrát, který má své velké příznivce i mezi odrostlými diváky. Ve světě byl známý trochu jinými tituly než doma. Na zahraniční publikum zapůsobily více jeho filmy O skleničku víc nebo Lev a písnička. Za své snímky získal několik mezinárodních ocenění, včetně Zlatého medvěda z festivalu v Berlíně či Zlaté palmy z Cannes.

Potkali se u Kolína, foto: Česká televize

Břetislav Pojar začínal jako spolupracovník Jiřího Trnky a byl osobním svědkem růstu a vrcholů české animované školy. Po premiéře Fimfára 2 v roce 2006 jsem se ho zeptal, čím je česká škola specifická:

"Specifická je hlavně tím, že všichni, kdo ji dělali, byli Češi. Ono se to zdá, takhle když to říkám, dost hloupé, ale určitý druh humoru a určitý druh názoru na věci vzniká tam, kde jste se narodil a kde jste si hrál jako kluk. Jak říká Werich: Tady jsem si hrál s klukama kuličky. A když přijdete někam jinam, kde jste si ty kuličky nehrál, tak je to tam svým způsobem odlišné. Za druhé česká škola, speciálně v loutkovém filmu, byla průkopník tohoto žánru. V době, kdy se tu začaly čím dál tím víc dělat ty loutkové filmy, tak ve světě žádný loutkový film nebyl. A teprve tímhle příkladem a úspěchem české školy začaly vznikat studia loutkového filmu po celém světě. A dneska, když se podíváte, loutkový film se dneska dělá výborně v Anglii, kde loutkové filmy nikdy před tím nebyly, dělá se dokonce ve velkých amerických studiích, jako je Disney nebo Warner Brothers. Sice se dělá většinou počítačově ve 3D, ale třeba ty Burtonovy filmy jsou vyráběné ručně jako ty naše."

Jája a Pája, foto: Česká televize

Jak se daří české škole? Vyžaduje to velké úsilí, aby se udržela?

"Dneska je to spíš otázka toho velkého úsilí, protože podmínky, za kterých se to dělá, se podstatně změnily a ta animace má jednu smůlu: ona sice vrací peníze, které se do ní vloží, ale musíte dlouho čekat. Těžko najdete soukromého financiéra, který je ochotný čekat 10 let, než se mu ty peníze vrátí. Takže dnes jsme odvislí částečně od zakázek z televize, nebo pokud se to někdy u nás podaří, aby stát filmové tvorbě pomohl nějakým nařízením, jako je to v jiných zemích, třeba ve Francii. Vlastě všude mimo nás."

Máte mezi žáky nějaké fandy pro tento druh animace?

"Tak mezi žáky tady odsud je třeba Aurel Klimt. Ale jsou i další, kteří jsou výborní, a pokud budou mít možnost, tak tu tradici české školy klidně udrží."