Odpůrci americké základny se bojí omezení suverenity státu

Pondělní střídání vlád se odehrálo nejen v atmosféře začátku školního roku, kdy žáci a studenti za jeden den zažili hned dvě resortní ministryně, ale také ve znamení sporů kolem americké protiraketové základny. Ať už Česká republika zůstává vážným kandidátem pro umístění tohoto sytému nebo nikoliv, debaty na toto téma mají nadále hluboký význam. Jsou také o tom, jak Češi vnímají svět kolem sebe a jakou roli v něm chtějí hrát.

Dva odstupující a tři nastupující členové střídajících se vlád se v pondělí vyslovili k otázce případného vybudování americké protiraketové základny na území České republiky. Odstupující ministr zahraničí v naprosté shodě s jeho nástupcem, s novým premiérem i s novým ministrem obrany jsou jednoznačně pro to, aby Česká republika usilovala o vybudování určité části tohoto systému v Česku, ať už by to měly být rakety bez hlavic nebo alespoň radar. Jiří Paroubek ale poslední hodiny v roli odstupujícího premiéra využil k tomu, aby americkému velvyslanci v Praze sdělil, že sociální demokraté jsou proti základně. Odvolal se při tom na výsledek vnitrostranické ankety, která podle něj už před konečným vyhodnocením mluví zcela jednoznačně.

Postoj české veřejnosti není ještě podrobně zmapován, první průzkumy ale naznačují poměrně malou podporu základnám. Jejich zastánci se snaží přesvědčit občany různými argumenty: mimo jiné ekonomickým i technologickým přínosem pro Českou republiku. Mezi klíčová vyjádření v tomto ohledu ale patří morální apel na sounáležitost Česka s jeho nejdůležitějším spojencem - Spojenými státy, jak to například před několika dny řekl ve vysílání Radia Praha i politolog Jiří Pehe.

Jan Tamáš

"Já si především ale myslím, že ta věc má určitou morální dimenzi, že Česká republika si užívá už několik let obranného deštníku Severoatlantické aliance, jejímž hlavním pilířem a potažmo tedy našim hlavním spojencem jsou Spojené státy americké. Myslím si tedy, že bychom neměli znovu, už pokolikáté v naši historii, se stavět do role jakýchsi pasivních příjemců určitých bezpečnostních záruk, aniž bychom byli ochotni za to něco dávat zpět."

A čím proti tomu argumentují odpůrci? Podle mluvčího iniciativy "NE základnám" Jana Tamáše obavy z bezpečnostních rizik patří do velkého počtu důvodů proti základnám, ale priority vidí jinde:

"V první řadě jde o zásadní omezení suverenity státu a nemůžeme souhlasit s tím, že by na našem území byla umístěna základna, která by nespadala do právní subjektivity nebo do právního řádu České republiky. My bychom neměli vůbec žádnou možnost ovlivnit to, co se na té základně bude dít, jestli tam budou rakety tohoto druhu nebo jiného druhu, a hlavně kdy ty rakety budou nebo nebudou použity."

Podle dalších vyjádření by Jan Tamáš dal přednost širšímu spojenectví, ale podle jeho názoru projekt americké základny k tomu nesměřuje:

"Tady se vytváří - nebo je utvořena - nějaká aliance NATO, která má sloužit ke společné obraně těch států, které se té aliance účastní. Ovšem tahle základna je dvoustranným aktem České republiky a Spojených států, čili s NATO nemá vůbec nic společného a jako taková právě naopak spíš moc NATO nebo jeho efektivitu oslabuje. Tady bych mohl například citovat z britského deníku The Times z 16. 8.: `Znepokojení ohledně americké základny vyjádřil i Jaap de Hoop Scheffer, generální tajemník NATO. Obává se, že by systém, který chrání pouze Ameriku, dále ochromil už nyní nepříliš dobře fungující zásady Severoatlantického společenství, jehož cílem je společná obrana.` Takže vidíte, že ty obavy jsou nejenom od nás, ale i přímo od vrcholných činitelů NATO."

Mluvčí iniciativy "NE základnám" v rozhovoru hned několikrát zmínil, že by projekt porušil suverenitu České republiky, která by neměla žádný vliv na dění na základně ani na to, jaké zařízení by na ní bylo umístěno. Na přímou otázku, zda nedůvěřuje nejen Spojeným státům, ale dokonce ani českým státním orgánům, že v případných jednáních uhájí svrchovanost státu, nám Jan Tamáš řekl:

"Ta zkušenost nebo ta nedůvěra právě pramení ze zkušeností v jiných státech. Ta základna není první, takových základen po Evropě je mnoho - v Dánsku, v Itálii, v Německu, ve spoustě evropských zemí, a ten režim je vždycky stejný, neexistuje žádná kontrola ze strany toho státu, na jehož území ta základna působí.

Foto: ČTK

Ty základny jsou vyjmuty z jurisdikce toho státu, čili se na ně nevztahuje právní řád toho státu, ten režim je prakticky totožný všude. Čili nelze předpokládat, že u nás by došlo k nějakému zásadnímu odklonu od toho standardu."

Jana Tamáše neobměkčil ani argument, že by nešlo o žádné útočné zařízení, ale o rakety obranného charakteru, schopné bránit útokům zvenčí. Svůj postoj opřel i o citát z článku známého odpůrce americké zahraniční politiky Noama Chomského:

"`Výraz obrana může znít konejšivě, ale skrývá opatření zvyšující pravděpodobnost náhlé apokalypsy, před níž varuje dřívější ministr obrany Robert McNamara, vyjadřující obavy předních strategických analytiků.` Takže i lidé, kteří se velmi dobře orientují v problematice mezinárodních vztahů a v tom, co by ta základna přinesla, varují před tím, že tento krok není krokem obranným, ale bude směřovat k dalšímu zbrojení. A pokud by Spojené státy měly tu možnost zneškodnit nějakou raketu, která se řítí jejich směrem, tak v podstatě by také měly možnost zaútočit jako první. Čili obrana najednou umožní útok."

Mluvčí iniciativy "NE základnám" je proto proti budování vojenských systému v podstatě jakéhokoliv zaměření:

"Podle nás pokud se teda půjde ke zbrojení, tak ta situace se nezlepší, ale spíš naopak. Čím více zbraní bude kolovat na naší planetě, tak tím nebezpečnější ta planeta bude."