Ohrožena názorová pluralita?

r_2100x1400_radio_praha.png

Syndikát novinářů České republiky vyjádřil znepokojení nad dramatickou koncentrací regionálních deníků v celé republice do rukou jednoho vlastníka. Obavy z monopolizace českého tisku zaznívají ale i z jiných stran. Jak uvádí Zdeněk Vališ, takové obavy mohou mít reálný podklad.

Během necelého roku skoupila bavorská společnost Passauer Neue Presse prakticky všechny české a moravské regionální a městské noviny a k tomu ještě dva celostátní deníky, které měly čtenáře především na venkově. Celý proces doprovázely i zdánlivě absurdní kroky. Třeba když celostátní Zemské noviny a Slovo začaly ze dne na den vycházet téměř se stejným obsahem. Záměr zahraničních vlastníků byl ale logický. Zánikem jednoho z titulů by totiž padla předplatitelská síť a jakékoliv nové noviny by musely složitě bojovat o čtenáře. Takto se podařilo rozzuřit jen několik stovek čtenářů, kteří měli předplacené jak Zemské noviny, tak Slovo.

Strategie "Bavorů" se jinak osvědčila, a tak se v ní pokračovalo už přímo v regionech. Výsledkem je současný stav, kdy zahraniční společnost vlastně vydává virtuální celostátní deník pod desítkami různých názvů. Všechny tituly mají stejný obsah i lámání a jediným odlišením je pár zpráv věnovaných regionálním událostem. Ani druhé největší město v republice Brno nemá dnes své lokální noviny. "Bavoři" spolkli brněnskou Rovnost, deník s více než stoletou tradicí, zmizel fenomenální Brněnský večerník. Je to dost tristní pohled na město, kde se ve dvacátých letech minulého století konstituovaly Lidové noviny jako moderní deník evropské úrovně.

Někoho hned napadne, jak je to všechno v souladu s antimonopolním zákonem, který má chránit hospodářskou soutěž. V tomto ohledu ale - zdá se - k porušení litery zákona nedochází. Ten povoluje hranici takzvaného dominantního tržního postavení ve výši 40procentního tržního podílu v daném podnikatelském odvětví. Něco jiného je ovšem, jakým způsobem si můžeme vykládat duch zákona. A tady už se asi budou mnozí drbat rozpačitě na hlavě. Zvláště když ještě připomenou, že zákon je krátký na kartelové dohody a že český novinový trh si v podstatě mohly takto rozdělit po 40 procentech dvě německé společnosti: "Bavoři" plně ovládly regiony a porýnský RBVG dva ze tří hlavních celostátních deníků - Mladou frontu Dnes a Lidové noviny.

Na německou mediální expanzi upozornil už před čtyřmi roky v rozhovoru pro Radio Praha liberální filosof Václav Bělohradský. Stala se i tématem knihy Konec českého tisku, kterou nedávno vydal historik Bořivoj Čelovský. Ten prožil většinu života v emigraci v Kanadě, a tak není divu, že jako recept na navrácení tisku do českých rukou doporučuje kanadský daňový zákon, podle něhož si podniky smějí dát do nákladů jen inzerci v denících s domácími majiteli.

Ministr kultury Pavel Dostál je naproti tomu skeptický. Označuje vlastnické vztahy v tisku za osudovou a nenapravitelnou chybu, s níž nelze nic dělat kvůli mezinárodním smlouvám o ochraně investic. Z pohledu čtenáře ale může jít o něco jiného. Za bývalého režimu na otázku, které noviny člověk čte, zněla zpravidla standardní odpověď - To je přece jedno. V podtextu odpovědi přitom stálo, že všechny noviny jsou na jedno brdo. Koncentrace tisku do rukou dvou vydavatelů, kteří mezi sebou mohli uzavřít kartelovou dohodu o rozdělení trhu, hrozí něčím podobným, totiž omezením názorové plurality.